Prezident Trump před odletem na cestu do Evropy ocenil lakonicky zastávky slovy, že „mám NATO, mám Spojené království, kde je poněkud chaos, a mám Putina. Upřímně řečeno, Putin by z nich mohl být nejsnazší.“ Jak to dopadlo?

Trump pokračoval v útocích na dvě opory západní aliance – NATO a EU. V Bruselu fakticky pojal NATO tak, že je jeho akciovou společností, ve které má kontrolní balík akcií a může všem diktovat svou vůli. Vzduchem létaly výhrůžky ohledně plnění závazku vydávat na obranu dvě procenta HDP okořeněné ideou, že by to měla být procenta čtyři. V pozadí byla Trumpova snaha propojit výdaje na obranu s deficitem v obchodních vztazích USA s Evropou. Potvrdil to premiér Andrej Babiš, když řekl, že úplně jasně existuje paralela, kdy Trump říká – kupujte naše zbraně, budete tím plnit procenta výdajů na obranu a zároveň snižovat obchodní deficit. Kvůli němu měl Trump na mušce i Německo, na které zaútočil argumentem, že není hodno americké ochrany, protože je ekonomickým rukojmím Ruska. Unie jako celek byla prohlášena za nepřítele kvůli tomu, co dělá v obchodě Spojeným státům. Většina členů EU je ale i v Alianci. Vzpomene si dnes ještě někdo na ideu transatlantické zóny volného obchodu, která měla být „ekonomickým NATO“?

V Británii Trump chaos ještě prohloubil. Nejprve premiérku Mayovou kritizoval za jednání o brexitu a podpořil její protivníky, jmenovitě exministra zahraničí Johnsona, pak otočil a Mayovou vychválil. A navrch jí poradil, aby EU zažalovala, a ne s ní vyjednávala. Nemají se Britové po takových otočkách strachovat o udržitelnost „speciálních vztahů“ s USA?

Nakonec přišel „nejsnadnější“ Putin. Ten si před začátkem helsinského setkání mohl být jist tím, že Rusko není v žádné politické izolaci a že Trump „rozebírá“ NATO a EU, které také Rusku nesedí. Evropští politici měli důvod k nervozitě, navíc Evropa zůstala v Helsinkách obrazně řečeno „v předpokoji“. Na schůzce ale spíše šlo jen o úvodní dialog o pozicích USA a Ruska ke všem horkým globálním problémům, včetně Ukrajiny, Sýrie, íránské jaderné dohody, Korejského poloostrova, perspektiv odzbrojování bez konkrétnějších závěrů. Na stole byl i Trumpem kritizovaný plynovod Nord Stream 2.

Asi nejvýraznějším hmatatelným výsledkem schůzky jsou slova o vůli zlepšit vzájemné vztahy, která zazněla od obou státníků. Trump byl v tomto možná i důraznější, když řekl, že „dobře vycházet s Ruskem je velice dobré“. A není mu na překážku ani neuzavřená kauza o zasahování Ruska do prezidentských voleb, což Trump znovu popřel. Nepochybně to hlavně v USA vyvolá další kontroverze. Trump v Helsinkách potvrdil, že je určitě více nakloněn bavit se spíše se silnými váhami mezinárodní politiky. Kromě Ruska sem jistě patří i Čína, zatímco EU nikoliv.

Aby tomu tak bylo, musela by se více shodovat v tempu a míře integrace, otázkách migrace, společné obrany a bezpečnosti. A paradoxně se víc emancipovat od USA. Jenže to lze těžko, když stále platí dělení na „starou“ a „novou“ Evropu s různou mírou vstřícnosti k Americe. Zranitelnost Evropy vůči stavu, kdy se může rozhodovat o ní, ale bez ní, se zvyšuje. Trumpův „evropský týden“ s helsinskou tečkou to naznačuje.

(Právo, 17.7.)