Africké migrační síto stačit nebude
Migrace se stala středobodem evropské politiky. Jedná se o velmi výbušné téma rozdělující EU a působící vnitropolitické krize. Prožívá ji i Německo, v sázce se ocitá politický osud kancléřky Merkelové. Itálie nastolila tvrdší protiimigrační kurz. Horečně se hledají cesty, jak krizi čelit.
Nacházet je bude mimořádně složité a summit EU příští týden může být dramatický. Jedno je ale zjevné: Evropa s plnou silou zažívá dopady katastrofické invaze do Iráku, nepromyšlené intervence do Libye a neschopnosti adekvátně reagovat na události tzv. arabského jara. Všechno přispělo k otevření migrační Pandořiny skříňky. Ke všem uvedeným faktorům se ještě přidává vývoj v Africe. Základním problémem tohoto dosud nejchudšího kontinentu je demografická exploze. Dnes v ní žije 1,2 miliardy obyvatel, za třicet let to budou již dvě miliardy. Pozitivní ekonomický rozvoj v některých zemích nebude na zvládání této exploze stačit.
Předseda Evropské rady Donald Tusk v konfrontaci s těmito fakty navrhuje „africké migrační síto“. Na moři zachránění migranti z Afriky by měli být soustředěni v centrálních sběrných střediscích zřízených mimo Evropskou unii, tedy na území afrických států. Realizace takového plánu nebude politicky, mj. z hlediska dodržování lidských práv, ani logisticky jednoduchá.
I kdyby se to ale podařilo, lze si položit otázku, zda by taková střediska byla co platná v případě, že se z Afriky zvednou pod tlakem klimatických změn, hladu a chudoby milióny lidí. A to reálně v příštích letech hrozí, když se podíváme na situaci řady afrických zemí, především v pásmu Sahelu. Je možné tomu předcházet? Možností je soustředit se na řešení příčin problému, především špatného vládnutí, chudoby a nedostatečné bezpečnosti v afrických zemích. EU jako celek se o to snaží vějířem rozvojových aktivit a programů. Jenže to nestačí.
Musí nastoupit masivní rozvojová pomoc z členských zemí EU. A tady existují zjevné rezervy. Německo vydává na rozvojovou pomoc 0,7 procenta HDP, Dánsko 0,8 procenta. Země Visegrádu podstatně méně: Maďarsko 0,2 procenta, Česko, Maďarsko a Polsko 0,1 procenta.Na celoevropské úrovni má větší smysl diskutovat o rozsahu a efektivitě rozvojové pomoci než o politicky překonaných kvótách. Česko se angažuje humanitárními aktivitami i podporou bezpečnostních složek na hranicích Evropy a v evropském předpolí, takže vůle tu je.
(Právo, 22.6.)
Nacházet je bude mimořádně složité a summit EU příští týden může být dramatický. Jedno je ale zjevné: Evropa s plnou silou zažívá dopady katastrofické invaze do Iráku, nepromyšlené intervence do Libye a neschopnosti adekvátně reagovat na události tzv. arabského jara. Všechno přispělo k otevření migrační Pandořiny skříňky. Ke všem uvedeným faktorům se ještě přidává vývoj v Africe. Základním problémem tohoto dosud nejchudšího kontinentu je demografická exploze. Dnes v ní žije 1,2 miliardy obyvatel, za třicet let to budou již dvě miliardy. Pozitivní ekonomický rozvoj v některých zemích nebude na zvládání této exploze stačit.
Předseda Evropské rady Donald Tusk v konfrontaci s těmito fakty navrhuje „africké migrační síto“. Na moři zachránění migranti z Afriky by měli být soustředěni v centrálních sběrných střediscích zřízených mimo Evropskou unii, tedy na území afrických států. Realizace takového plánu nebude politicky, mj. z hlediska dodržování lidských práv, ani logisticky jednoduchá.
I kdyby se to ale podařilo, lze si položit otázku, zda by taková střediska byla co platná v případě, že se z Afriky zvednou pod tlakem klimatických změn, hladu a chudoby milióny lidí. A to reálně v příštích letech hrozí, když se podíváme na situaci řady afrických zemí, především v pásmu Sahelu. Je možné tomu předcházet? Možností je soustředit se na řešení příčin problému, především špatného vládnutí, chudoby a nedostatečné bezpečnosti v afrických zemích. EU jako celek se o to snaží vějířem rozvojových aktivit a programů. Jenže to nestačí.
Musí nastoupit masivní rozvojová pomoc z členských zemí EU. A tady existují zjevné rezervy. Německo vydává na rozvojovou pomoc 0,7 procenta HDP, Dánsko 0,8 procenta. Země Visegrádu podstatně méně: Maďarsko 0,2 procenta, Česko, Maďarsko a Polsko 0,1 procenta.Na celoevropské úrovni má větší smysl diskutovat o rozsahu a efektivitě rozvojové pomoci než o politicky překonaných kvótách. Česko se angažuje humanitárními aktivitami i podporou bezpečnostních složek na hranicích Evropy a v evropském předpolí, takže vůle tu je.
(Právo, 22.6.)