V uplynulých týdnech vzbudilo značnou pozornost projednávání Globálního paktu OSN o migraci. Má se stát rámcem pro mezinárodní spolupráci v otázce migrace, kde se situace v globálním měřítku zhoršuje.
Podle zprávy Mezinárodního záchranného výboru se např. v pozici uprchlíka ocitlo v roce 2016 ve světě 65 milionů lidí, což je nejvíce od druhé světové války. Každý 122. obyvatel země je nyní uprchlíkem, buď za hranicemi své země, nebo i uvnitř ní. Jsou to znepokojivá čísla a mezinárodní společenství na ně musí reagovat. Globální pakt je možná pokus, jak tak učinit. Řada zemí se nicméně k němu nepřipojí. Patří mezi ně Spojené státy a Austrálie, i všechny země Visegrádu, včetně ČR. Důvodem našeho postoje je, že migrační pakt stírá rozdíly mezi legálními a nelegálními migranty, a tím podněcuje k větší migraci, včetně migrace nelegální. Vedle toho jasně nedefinuje základní pojmy, co je a není legální a nelegální migrace.

Rozlišení může být velmi složité v případě Afriky, která je pro Evropu časovanou migrační bombou. Minulý rok pocházelo z Afriky 36 milionů mezinárodních migrantů. Nabízí se srovnání: Evropu opustilo za 115 let od roku 1815 do roku 1930 50 milionů migrantů. A bude hůř. OSN uvádí, že koncem 21. století budou v Africe žít čtyři miliardy obyvatel. V subsaharské Africe kolem roku 2050 přes dvě miliardy. Již dnes zde žije téměř 400 milionů lidí pod hranicí chudoby. Jenom v Nigérii má počet obyvatel stoupnout za 12 let ze současných přibližně 200 milionů na téměř 262 milionů. Negativní klimatické změny v Africe způsobí desertifikaci, a tím i neobyvatelnost celých velkých oblastí, což přinutí 50 milionů obyvatel subsaharské Afriky opustit své domovy. A k roku 2050 tak bude muset učinit 700 milionů Afričanů. Řadu afrických zemí přitom lze zařadit do kategorie zhroucených států, kde panuje bezvládí.

Máme tak co do činění s vějířem vzájemně propojených hrozeb, které mohou dále ohrozit stabilitu, prosperitu a bezpečnost Evropy. Jsme toho svědky již dnes. A to čelíme „jen“ statisícům migrantů. Co může pomoci? Asi úplně nový přístup k rozvojové pomoci Africe, který jde za rámec stávajících evropských strategií a financí. Sice máme Svěřenský fond EU pro Afriku, jenže v něm jsou pouhé 4 miliardy eur. Je nutné přejít od pomoci, která jen předchází hrozbám, k pomoci představující skutečný impuls pro ekonomický rozvoj. Bude k tomu vůle a ochota, třeba i ze strany nadnárodních korporací?

Určitě je dobře, že Česko si uvědomuje význam Afriky pro naši bezpečnost. Přispíváme financemi, za větší rozsah a efektivitu pomoci pléduje premiér, Afrika je i na předním místě agendy ministra zahraničí. I my ale musíme vědět, že je možná už pět minut po dvanácté.

(Právo, 18.12.)