Eskaluje diplomatický konflikt mezi Francií a Itálií. Poté co se italský vicepremiér a šéf Hnutí pěti hvězd Luigi Di Maio sešel v utajení se zástupcem žlutých vest Christophem Chalençonem a s kandidáty do evropských voleb ze Shromáždění občanské iniciativy Ingrid Levavasseurové, jedné z hlavních aktivistek vest, následovala rázná diplomatická reakce. Řím opustil francouzský velvyslanec Christian Masset. Jeho dávný předchůdce André François-Poncet to musel před téměř osmdesáti lety učinit ve chvíli, kdy Itálie vyhlásila Francii válku…

Měla ale Francie jinou možnost? Těžko, protože se skutečně jedná o vměšování do vnitropolitických záležitostí v okamžiku, kdy se situace ve Francii začíná silně komplikovat. Hnutí žlutých vest se svými požadavky snaží o zásadní změnu politického a hospodářského systému Francie. Odráží to nespokojenost nemalé části veřejnosti s jejím sociálním a ekonomickým postavením a společenskou nerovností. Razance protestu zjevně zaskočila i prezidenta Emmanuela Macrona.

Volby do Evropského parlamentu by se mohly stát referendem o jeho vládě. Na to sází i Marine Le Penová, předsedkyně pravicově-radikálního Národního sdružení, která podle listu Le Monde vyzývá k útoku na zabarikádovaného správce Elysejského paláce, jenž nekompetentně vládne a je odtržen od zdravého protestu žlutých vest. Italské vměšování do francouzské politiky může mít i konkrétní cíl: postupný vznik italsko-francouzského tandemu pravicově-nacionalistických sil s kritickým postojem k EU a celému evropskému projektu. Není to úplně nereálné, podíváme-li se na stoupající volební preference Le Penové nebo italské Ligy Mattea Salviniho. Paradoxem je, že se opírá o protest mas vůči sociální nerovnosti a politice přezíravého establishmentu, jehož symbolem se aktuálně stal bývalý bankéř Macron. Decimovaná francouzská a italská levice tomu může bohužel jen přihlížet.

Francouzské vnitropolitické drama a francouzsko-italská roztržka se zároveň odehrávají i na pozadí chaotického britského odcházení z EU. V přímém přenosu vidíme špatnou politickou kondici a vzájemné spory tří zemí uskupení G7, které si dosud nárokuje rozhodující slovo v globálních záležitostech. Poslední signál, že je skutečně zle, představuje odvolání Macronovy účasti na prestižní mnichovské bezpečnostní konferenci tento víkend s odkazem na napjatou situaci doma. Měl zde vystoupit společně s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Lednovou smlouvou z Cách nově nastartovaný německo-francouzský „integrační motor“ se tak zde nepředstaví. Zda se nezadrhne kvůli sociálnímu protestu ve Francii, uvidíme brzy.

(Právo, 11.2.)