Co dluží Jágr své zemi? Malé Jardy!
Třímal nad hlavou dvakrát Stanley Cup, zvítězil i na olympijských hrách a na mistrovství světa. Pětkrát vyhrál kanadské bodování v NHL. Když se kdysi řeklo Czech Republic, byl s Václavem Havlem prvním z našinců, kdo cizincům naskočil do hlavy.
Přesto Jaromír Jágr dluží obyvatelům této země mnohem víc, než jí svým hokejovým mistrovství dal. A nemyslím vůbec na to, že jako volební tvář ODS přispěl k rozvoji pravicově konzervativního ´šméčkaření´ se své vlasti.
Zatímco jeho spoluhráč a další hrdina ze zlatého Nagana 1998 a člen prestižního hokejového Triple Gold Clubu Jiří Šlégr podporoval krosčekování veřejných rozpočtů na levé polovině politického kluziště v dresu ČSSD.
Největším hříchem Jaromíra Jágra není angažovanost ve špínou pokryté tuzemské politice. Natož pak dávno promlčená láska k hazardním hrám.
Božskou osmašedesátku tíží mnohem horší břemeno. Geniální sportovec, který 15. února slaví čtyřicetiny, stále nedal své vlasti potomky.
Je to smutné, ale je to tak. Jágrovy vztahy s krásnými ženami plnily, bohužel, vždycky mnohem víc média než porodnice.
Bohužel pro nás, pro fanoušky českého hokeje, pro něž se zlato z Nagana stalo něčím, čeho se ještě někdy chceme dožít. Nevím, jak Vám, ale mně připadá od Jágra ukrutně sobecké, že se někde po ´Kačáku´ u Kladna nebo alespoň po Hořejším jezeře na kanadsko-americké hranici neprohání během současných mrazů na bruslích nějaký malý Jarda.
V lepším případě dokonce malí Jardové.
Otevřený dopis Jaromíru Jágrovi
Jaromíre, zapřísahám Vás, dělejte s tím konečně už něco!
Jasně, chápu. Verba movent, exempla trahunt – Slova dojímají, příklady táhnou. Tak tady jich pár máte…
Petrovi Kordovi se dcera Jessica narodila ještě před jeho triumfem na Australian Open v onom bájném sportovním roce 1998. Gordie Howe si stačil zahrát se svými syny hokejový ´mistrák´ v jedné lajně. O naděje českého hokeje se postarali Růžička, Reichel i Doležal. O otci Jaroslavu a synovi ´Bobby´ Holíkovi ani nemluvě. Za fotbalovou reprezentaci hrají Kadlec a Rosický – synové slavných tátů.
Nic proti nim, taky to s hokejkou, míčem a míčkem slušně uměli, ale Vaše sportovní geny mají potenciál, o nichž se komukoliv z výše uvedených ani nesní.
Zatímco naši sociálně nepřizpůsobiví spoluobčané si udělali z velkoprodukce dětí státem štědře podporovaný byznys, Vy, Jaromíre, pořád nic. Ani ťuk.
Jejich děti nám přitom – na rozdíl od Vašich - připraví v budoucnu pravděpodobně velmi málo radosti.
Nechci být neurvalý, ale když někdo tak talentovaný jako Vy nechává po čtyřicítce svou genetickou banku uzamčenou na sedm západů, mělo by se to považovat za trestný čin.
Ledaže.
Ledaže byste si vzal příklad z dalšího slavného Čecha a v první polovině svého života byste plodil své děti v nejvyšším stupni utajení.
Řeknete, Jaromíre, konečně už všem, že Vy jste byl u Karla Gotta na zkušené?
A že už v Soči 2014 Vám bude dělat centra urostlý mladík se zázračnýma rukama, který jakoby vrostl do ledu. A že v jeho očích věčného kluka najdeme záblesky ničím neohraničené hokejové geniality?
Přesto Jaromír Jágr dluží obyvatelům této země mnohem víc, než jí svým hokejovým mistrovství dal. A nemyslím vůbec na to, že jako volební tvář ODS přispěl k rozvoji pravicově konzervativního ´šméčkaření´ se své vlasti.
Zatímco jeho spoluhráč a další hrdina ze zlatého Nagana 1998 a člen prestižního hokejového Triple Gold Clubu Jiří Šlégr podporoval krosčekování veřejných rozpočtů na levé polovině politického kluziště v dresu ČSSD.
Největším hříchem Jaromíra Jágra není angažovanost ve špínou pokryté tuzemské politice. Natož pak dávno promlčená láska k hazardním hrám.
Božskou osmašedesátku tíží mnohem horší břemeno. Geniální sportovec, který 15. února slaví čtyřicetiny, stále nedal své vlasti potomky.
Je to smutné, ale je to tak. Jágrovy vztahy s krásnými ženami plnily, bohužel, vždycky mnohem víc média než porodnice.
Bohužel pro nás, pro fanoušky českého hokeje, pro něž se zlato z Nagana stalo něčím, čeho se ještě někdy chceme dožít. Nevím, jak Vám, ale mně připadá od Jágra ukrutně sobecké, že se někde po ´Kačáku´ u Kladna nebo alespoň po Hořejším jezeře na kanadsko-americké hranici neprohání během současných mrazů na bruslích nějaký malý Jarda.
V lepším případě dokonce malí Jardové.
Otevřený dopis Jaromíru Jágrovi
Jaromíre, zapřísahám Vás, dělejte s tím konečně už něco!
Jasně, chápu. Verba movent, exempla trahunt – Slova dojímají, příklady táhnou. Tak tady jich pár máte…
Petrovi Kordovi se dcera Jessica narodila ještě před jeho triumfem na Australian Open v onom bájném sportovním roce 1998. Gordie Howe si stačil zahrát se svými syny hokejový ´mistrák´ v jedné lajně. O naděje českého hokeje se postarali Růžička, Reichel i Doležal. O otci Jaroslavu a synovi ´Bobby´ Holíkovi ani nemluvě. Za fotbalovou reprezentaci hrají Kadlec a Rosický – synové slavných tátů.
Nic proti nim, taky to s hokejkou, míčem a míčkem slušně uměli, ale Vaše sportovní geny mají potenciál, o nichž se komukoliv z výše uvedených ani nesní.
Zatímco naši sociálně nepřizpůsobiví spoluobčané si udělali z velkoprodukce dětí státem štědře podporovaný byznys, Vy, Jaromíre, pořád nic. Ani ťuk.
Jejich děti nám přitom – na rozdíl od Vašich - připraví v budoucnu pravděpodobně velmi málo radosti.
Nechci být neurvalý, ale když někdo tak talentovaný jako Vy nechává po čtyřicítce svou genetickou banku uzamčenou na sedm západů, mělo by se to považovat za trestný čin.
Ledaže.
Ledaže byste si vzal příklad z dalšího slavného Čecha a v první polovině svého života byste plodil své děti v nejvyšším stupni utajení.
Řeknete, Jaromíre, konečně už všem, že Vy jste byl u Karla Gotta na zkušené?
A že už v Soči 2014 Vám bude dělat centra urostlý mladík se zázračnýma rukama, který jakoby vrostl do ledu. A že v jeho očích věčného kluka najdeme záblesky ničím neohraničené hokejové geniality?