Na ČEZ otýpky. Na Prazdroj Rohozec. Na ČT nekoukat
Co mají společného skupiny ČEZ, Česká televize a Plzeňský Prazdroj? Vedu s nimi jako s říšemi zla soukromé války. Směšné a předem prohrané.
Kvůli ČEZ chodím sbírat do lesa klestí jak staré báby za hraběte Harracha někdy před 150 lety.
Na ČT se už koukám jenom na sportovní zprávy jak za komunistů, ale i při nich skřípu zuby.
A Prazdroj si dávám pouze ve chvílích, když vím, že piva vypiju nepočítaně a nechci si ráno přát, abych umřel.
Čím mi vadí polostátní společnost ČEZ? Hlavně tím, že mám pořád stejný plat jako v roce 1999 a za elektřinu bych teď zaplatil skoro třikrát tolik jako tenkrát. Kdybych jako tenkrát topil proudem, a ne dřevem jako teď.
Tuhé lednové a únorové mrazy mě bohužel připravily skoro o všechna polena, tak šmejdím v okolních porostech, sbírám klacky a klacíky a vážu je do otýpek.
Nijak extra si ale nepomůžu. Ačkoliv je elekřina jako topné médium v našem domku zavržená, stejně jsme za uplynulý rok zaplatili o sedm osm tisíc korun víc než před třinácti lety, kdy nám ještě ohřívala vodu v radiátorech. Stála nás tehdy ani ne dvacet tisíc korun, teď skoro třicet tisíc. Sousedi ´elektrikáři´ se blíží k šedesáti tisícům.
Ceny elektřiny považuji za tak nehorázné, že jsem ochoten sušit trus, jenom abych nemusel zmáčknout ten proklatý knoflík na kotli.
ČT mě definitivně dohřála svým novým virtuálním studiem, v němž vydává za svoje objevy, přemleté již dávno v jiných médiích. Dorazil mě pak Vojtěch Bernatský, bývalý jiskřivý klučina, z něhož nová podoba veřejnoprávního média udělala ušlého prvorepublikového seladona, a reportáž v BBV před utkáním roku Liberec – Sparta, kde nebylo kromě velkých prázdných slov nic.
Rozhodl jsem proto spojit fronty, na nichž bojuji s ČEZ a s ČT, na zprávy už nekoukám, a ušetřím za proud.
Trh s pivy je zaplaťpámbů laskavější než trh s elektřinou a s veřejnoprávními médii, nad jejichž cenami drží svou velmi viditelnou ruku stát.
A tak mě ani nehne, abych si v marketu koupil plzeň za dvacku, když tam mají dobrá regionální piva za polovinu.
Jedenáctka Svijany nebo Rohozec pak udělají v hospodě za dvě pětky stejnou službu jako Prazdroj za tři a půl. A pokud si chci vykropit mozek, tak dokonce ještě lepší.
Vím, moje soukromé války s impérii nehnou.
ČEZ zase zdraží, Prazdroj nezlevní a Česká televize? Obávám se, že po Bernatském přijde na řadu Augustová a ve virtuálním studiu se ze sportovně založené dámy stane silikinová lady.
Ale něco přece dělat musím.
Kvůli ČEZ chodím sbírat do lesa klestí jak staré báby za hraběte Harracha někdy před 150 lety.
Na ČT se už koukám jenom na sportovní zprávy jak za komunistů, ale i při nich skřípu zuby.
A Prazdroj si dávám pouze ve chvílích, když vím, že piva vypiju nepočítaně a nechci si ráno přát, abych umřel.
Čím mi vadí polostátní společnost ČEZ? Hlavně tím, že mám pořád stejný plat jako v roce 1999 a za elektřinu bych teď zaplatil skoro třikrát tolik jako tenkrát. Kdybych jako tenkrát topil proudem, a ne dřevem jako teď.
Tuhé lednové a únorové mrazy mě bohužel připravily skoro o všechna polena, tak šmejdím v okolních porostech, sbírám klacky a klacíky a vážu je do otýpek.
Nijak extra si ale nepomůžu. Ačkoliv je elekřina jako topné médium v našem domku zavržená, stejně jsme za uplynulý rok zaplatili o sedm osm tisíc korun víc než před třinácti lety, kdy nám ještě ohřívala vodu v radiátorech. Stála nás tehdy ani ne dvacet tisíc korun, teď skoro třicet tisíc. Sousedi ´elektrikáři´ se blíží k šedesáti tisícům.
Ceny elektřiny považuji za tak nehorázné, že jsem ochoten sušit trus, jenom abych nemusel zmáčknout ten proklatý knoflík na kotli.
ČT mě definitivně dohřála svým novým virtuálním studiem, v němž vydává za svoje objevy, přemleté již dávno v jiných médiích. Dorazil mě pak Vojtěch Bernatský, bývalý jiskřivý klučina, z něhož nová podoba veřejnoprávního média udělala ušlého prvorepublikového seladona, a reportáž v BBV před utkáním roku Liberec – Sparta, kde nebylo kromě velkých prázdných slov nic.
Rozhodl jsem proto spojit fronty, na nichž bojuji s ČEZ a s ČT, na zprávy už nekoukám, a ušetřím za proud.
Trh s pivy je zaplaťpámbů laskavější než trh s elektřinou a s veřejnoprávními médii, nad jejichž cenami drží svou velmi viditelnou ruku stát.
A tak mě ani nehne, abych si v marketu koupil plzeň za dvacku, když tam mají dobrá regionální piva za polovinu.
Jedenáctka Svijany nebo Rohozec pak udělají v hospodě za dvě pětky stejnou službu jako Prazdroj za tři a půl. A pokud si chci vykropit mozek, tak dokonce ještě lepší.
Vím, moje soukromé války s impérii nehnou.
ČEZ zase zdraží, Prazdroj nezlevní a Česká televize? Obávám se, že po Bernatském přijde na řadu Augustová a ve virtuálním studiu se ze sportovně založené dámy stane silikinová lady.
Ale něco přece dělat musím.