Když se řekne „utopie“, německý filozof Karel Marx je určitě jedno ze jmen, které se každému v souvislosti s tímto termínem vybaví. Duchovní otec „dějin třídních bojů“, Komunistického manifestu i Kapitálu se během svého života výrazně vyvíjel, stejně jako jeho filozofie. Byl také různě vykládán a různě zneužíván, vždyť inspiraci v něm nacházel jak reálný socialismus v Sovětském svazu nebo čínský maoismus, tak reformní socialisté v Československu během tzv. Pražského jara v roce 68. Nakonec i v průběhu nedávné hospodářské krize se často hledaly odpovědi a inspirace v jeho spisech. Termín „utopie“ ale k Marxovi samozřejmě neoddiskutovatelně patří, představa zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků a nastolení beztřídní komunistické společnosti, to je utopie v nejčistší formě.


Ostatně čas od času se pro různé utopické myšlenky používá příměr právě k Marxovi. Stalo se tak i při diskuzích, které předcházely švýcarskému referendu o zavedení tzv. nepodmíněného základního příjmu v této bohaté evropské zemi. Kritici návrhu, který nakonec Švýcaři jednoznačně odmítli většinou 76,9 % hlasů, mluvili v souvislosti s nepodmíněným základním příjmem o marxistickém snu.

Na jedné straně s kritiky tohoto návrhu souhlasím v tom, že se jedná o utopii, navíc podle mého soudu dost nebezpečnou. Potud je asi srovnávání s Marxem v pořádku. Označovat ale ideu nepodmíněného základního příjmu pro všechny občany bez rozdílu (tedy ať pracují nebo nepracují, ať jsou chudí nebo bohatí, zdraví nebo nemocní…) za marxistický sen, je myslím mimo.

Karel Max byl sice velký utopista, ale opravdu si nevybavuji, že by prosazoval systém společnosti, ve kterém by všichni lidé bez práce dostávali od státu jistý příjem. Společnost, ve které by se místo důrazu na to, aby maximum lidí mělo práci, občanům vlastně říkalo, že pokud se jim pracovat nechce a spokojí se s málem, nemusí pro tuto společnost dělat vůbec nic. Ne, Marx naopak říkal, že základní nutností člověka je práce, a že bez této nutnosti člověk přestane být člověkem. V tomto směru je tedy chybné, když se vskutku utopistická idea nepodmíněného základního příjmu srovnává s filozofií Karla Marxe.

Jakkoliv jsem člověk se silným sociálním cítěním, v nepodmíněném základním příjmu, o kterém se kupodivu debatuje stále častěji, spatřuji řadu nebezpečí. On ostatně také nemá vlastně moc co dočinění se smyslem pro sociální spravedlnost… Velmi vážně se obávám, že by takové opatření danou společnost mohlo doslova paralyzovat například tím, že řada nepříliš atraktivních povolání by zůstala bez lidí, kteří by je chtěli vykonávat. Nemusíme si, myslím, nic nalhávat, existuje řada zaměstnání, která lidi nevykonávají z lásky k této práci nebo proto, že by je svou podstatou uspokojovala. Co se pak stane ve chvíli, když tu bude existovat varianta, že se o vás stát postará, i když nebudete pracovat? Ano, lidé raději zůstanou doma a budou pobírat svůj základní příjem za nic, než aby svůj život trávili v neatraktivním zaměstnání. Nepodmíněný základní příjem je zkrátka jen další zhmotněná snaha člověka vybudovat novou krásnou společnost, zcela ignorující reálný stav věcí.

Podléhat svodům líbivé teorie o nepodmíněném základním příjmu, by byla dle mého názoru obrovská chyba. Argument, že by tento příjem umožnil lidem žít více podle svých představ tak, aby o jejich prioritách nerozhodovaly jen finanční důvody, zní samozřejmě krásně. Kdo z nás by nechtěl věnovat všechen svůj čas rodině, koníčkům, tomu, co ho baví? Jenže takhle svět nefunguje a nikdy fungovat nebude. Není ostatně náhoda, že největší podporu mezi obyvateli má myšlenka nepodmíněného základního příjmu v zemích, jako jsou Španělsko nebo Itálie. Tedy v zemích, kde se dlouhodobě potýkají s alarmující nezaměstnaností.

Na první pohled je ale jasné, že řešení leží jinde, určitě ne v nepodmíněném základním příjmu. Řešit bychom měli podporu nových pracovních míst, finanční gramotnost občanů, dobře cílenou podporu těch, kteří to skutečně potřebují. Dát lidem možnost pracovat a postarat se o ty, kteří pracovat nemohou, a zároveň nepodporovat ty, kteří jen zneužívají sociální systém - to je bezesporu smysluplnější pro občany i pro stát.