Když člověk nastupuje do nové práce, chvíli se seznamuje s tím, jaké jsou jeho povinnosti, kdo jsou jeho spolupracovníci, jaké jsou cíle a agenda. Platí to zejména tehdy, pokud nastupuje do vedoucí pozice. Když jsem k 1. prosinci nastoupil do funkce ministra zdravotnictví, na tyto věci nebylo mnoho času. Nenastoupil jsem na začátku volebního období, ale 11 měsíců před koncem. Nastoupil jsem do rozjetého vlaku, a to ve chvíli, kdy je po třech letech jízdy rozjetý plnou rychlostí a zdaleka ještě nebrzdí do cílové stanice. Mám ale jednu zásadní výhodu – v prostředí českého zdravotnictví se pohybuji 28 let, 16 let jsem řídil největší nemocnici v České republice.

Do budovy ministerstva zdravotnictví jsem ve čtvrtek 1. prosince nevstoupil zdaleka poprvé. A i když to bylo prvně v pozici ministra, moc dobře jsem znal a znám jak agendu, tak problémy resortu. Ve vlaku, do kterého jsem naskočil, stačilo v uvozovkách najít kabinu strojvůdce. Kam vlak jede, jaké stanice má před sebou, kdo dělá průvodčího a kdo jsou cestující, nebylo potřeba zjišťovat.

A už týden po nástupu do funkce jsme projeli jednou z těch zásadních stanic, do které byl vlak nasměrován. Ve třetím čtení v pátek projednávala poslanecká sněmovna tzv. protikuřácký zákon. Tento zásadní vládní zákon byl do sněmovny předložen letos už podruhé, když první pokus neprošel právě třetím čtení v květnu. Na tomto květnovém jednání sněmovny byla přijata řada pozměňovacích návrhů, které pak s jedinou výjimkou ministerstvo zdravotnictví zapracovalo do svého návrhu, a vláda jej takto schválila. Onou jedinou výjimkou byla možnost stavebně oddělených kuřáren, tak jak je navrhoval poslanec Marek Benda z ODS.

V pátek už bylo na mně, abych tento zákon provedl za předkladatele třetím čtením k úspěšnému schválení. Dalo by se říct, že to byl takový křest ohněm, lépe řečeno kouřem. Ať už jako ministr zdravotnictví, nebo dříve ředitel fakultní nemocnice Motol považuji za naprosto stěžejní, abychom regulovali kouření v restauracích i na jiných místech, kde tabákový kouř negativně ovlivňuje zdraví jak kuřáků, tak nekuřáků, často z řad mladistvých. Je to totiž právě ochrana dětí a mládeže, která je jedním z hlavních cílů tohoto zákona. A to nejen před cigaretovým kouřem, ale také alkoholem a dalšími návykovými látkami.

Vláda zákon jednomyslně schválila, koalice byla dohodnutá, že zákon podpoří. Přesto i díky předchozím zkušenostem a desítkám pozměňovacích návrhů byla do poslední chvíle znát nervozita. O to více jsem rád, že tzv. protikuřácký zákon byl sněmovnou ve třetím čtení schválen! Jsem přesvědčený o tom, že jsme se tím vydali směrem k civilizovanému světu. Vždyť v Evropské unii jsme jediní, kdo dosud nemá nijak regulované kouření v restauracích. Legislativní proces samozřejmě ještě není u konce, zákon bude projednávat Senát a předložen bude také panu prezidentovi. Věřím ale, že ten nejtěžší krok má protikuřácký zákon za sebou.

Rád bych zdůraznil, že sněmovna v pátek neschválila zákon proti kuřákům, nýbrž zákon proti kouření. Zlozvyku, který u nás ročně přímo nebo nepřímo zabíjí na 18 tisíc lidí! A kterému stále více propadají děti a mladiství.

Na oslavy samozřejmě není čas, vlak resortu zdravotnictví jede dál a před sebou má ještě hodně důležitých stanic. Po cestě nehodlám připustit jakékoli zvyšování spoluúčasti pacientů, stejně jako privatizaci zdravotnictví. Musíme řešit nedostatek zdravotních sester v nemocnicích, mým cílem je pravidelná valorizace plateb za státní pojištěnce. Snížit musíme administrativní zátěž zdravotníků, tak aby se mohli maximálně věnovat svojí práci, nikoliv papírování. A jelikož jsem ministrem pacientů, jednou z priorit je také zakotvení jejich práv do legislativy. Cílová stanice je z tohoto pohledu ještě daleko.