„...i totalitní systémy jsou něčím daleko varovnějším, než si je ochoten přiznat západní racionalismus. Jsou skutečně především vypouklým zrcadlem jeho zákonitých důsledků. Groteskně zveličeným obrazem jeho vlastního hlubinného směřování. Extrémním výhonkem jeho vlastního vývoje a varovným produktem jeho expanze; hluboce poučnou informací o jeho vlastní krizi. Nejsou to tedy pouzí nebezpeční sousedé a tím méně nějaký předvoj světového pokroku. Bohužel právě naopak: jsou předvojem globální krize této civilizace (původně evropské, pak euroamerické a posléze planetární). Jsou jednou z možných futurologických studií západního světa. Nikoli v tom smyslu, že ho jednou přepadnou a že si ho podmaní, ale ve smyslu hlubším: že názorně předvádějí, kam až může vyústit to, co Bělohradský nazývá „eschatologií neosobnosti“.