Ano, přepočítání a související právní tahanice znamenají ohromné zdržení a nepříjemnosti, které nakonec mohou beztak jen potvrdit stejný výsledek. Mezi Bidenovým „počítejte všechny hlasy“ a Trumpovým „budu respektovat výsledek, pokud se spočítali jen platné hlasy“ je setsakra velký rozdíl. Aby nebyla mýlka, mojí absolutní favoritkou na prezidentku (pokud by na tom vůbec záleželo) byla Demokratka Tulsi Gabbard, kongresmanka a vojenská zdravotní sestra dvakrát nasazená na Blízkém východě, která v kampani mluvila o ukončení nesmyslných, kontraproduktivních a nekonečných válek USA, rozvracejících celé státy, mařících lidské životy a naději na šťastnou budoucnost, o potřebě respektu a širokého dialogu napříč společností (měla velkou podporu nezávislých, a dokonce i leckterých republikánů, čím byla podezřelá i vlastní straně). Na jejím příběhu vím, že bohužel není pod úroveň vedení Demokratické strany ohýbat pravidla. V roce 2016 rezignovala z funkce ve volebním výboru na protest proti podvodu na Bernieho Sanderse, když bylo třeba protlačit Clintonovou. Letos v únoru pak neváhal tentýž výbor ze dne na den změnit pravidla, aby zabránili právě Gabbardové v účasti na další debatě v menším počtu uchazečů. Otázka je, jaká hranice křiváctví je už i pro Demokraty silná káva?
Křesťanský sociální vědec Reinhard Marx uvozuje svou kritiku jmenovce Karla Marxe touto citací Nell-Breuninga: „Katolická sociální nauka vidí v Marxovi svého velkého protivníka, avšak projevuje mu svůj respekt.“ Americká, potažmo česká politika a vzdělanost obecně se nevylepší radikální dehonestací druhých, pokud si budeme bát přiznat i kladné stránky a zásluhy svých protivníků – soukromě i veřejně.
Zatímco různí analytici za mořem i zde malovali na zeď buď jednoznačný předvolební náskok a tedy vidinu jasného vítězství Bidena, anebo vidí USA „bez vítěze, zato na pokraji občanské války“ (D. Anýž, HN 14.10), krátce před volbami vyšlo v průzkumu Gallup, že „56 % Američanů se má lépe za současné administrativy“. Komentátoři to ani nedokážou strávit...