"Hlasujeme každý den, když jdeme do obchodu."

Z cyklu rozhovorů s českými ženami nejen v politice pro uskupení Česká prezidentka... (4/50, 2014).

Medailonek úřednice
V současnosti úřednice na ministerstvu zahraničních věcí. Bývalá stálá představitelka České republiky při Evropské unii v Bruselu v letech 2007-2012. Během českého předsednictví Rady EU v první polovině roku 2009 vedla kromě Stálého zastoupení i Výbor stálých představitelů při EU, tzv. COREPER II. Prošla řadu postů v soukromé a státní sféře, mimo jiné zastávala funkci ministryně zemědělství ve vládě premiéra Mirka Topolánka, a to jako první žena v historii resortu vůbec. Předtím řídila programování, vyjednávání a čerpání dotací z Evropské unie (program SAPARD), následně se podílela na přípravách resortu zemědělství na vstup ČR do EU. Zastupovala Českou republiku v poradním sboru Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. Vedla vládní vyjednávací tým pro evropské strukturální fondy. Předtím téměř deset let působila jako odborná novinářka. Byla předsedkyní Klubu zemědělských novinářů a publicistů, zástupkyní České republiky ve výboru Světové organizace zemědělských novinářů (IFAJ) a také šéfredaktorkou odborného zemědělského časopisu Náš chov v nakladatelství Strategie. Vystudovala Vysokou školu veterinární v Brně.

MK: Co Vás přimělo ke kandidatuře? Není úplně obvyklé, aby se úřednice, která má vynikající kariéru za sebou a zároveň stále před sebou, zvažovala o tom, že zkusí kandidovat a opustí úřednickou profesi...

Vicenová M.: Těch důvodů bylo několik. Spolupráce se zahraničím mě zajímala už od studií. Doma jsem byla hodně vedená k tomu, abych se učila jazyky. Umím anglicky, německy, francouzsky, učím se španělsky, dělala jsem ruštinu. Už více než patnáct let se zabývám spoluprací s Evropskou unií. Když jsem se vrátila z Bruselu, kde jsem byla pět let velvyslankyni, měla jsem pocit, že by bylo dobré moje zkušenosti a kontakty využít. Dění v Evropské unii mě zajímá,v Bruselu jsem zažila dramatické okamžiky při řešení bankovní krize. I teď je Evropská unie před řadou velmi důležitých otázek. Bankovní krizi se sice podařilo uklidnit, její následky ale postihly hodně lidí, kteří ztratili práci. To je podhoubí pro růst nacionalismu a extremismu a bojím se, že se to projeví v celé Evropě i ve výsledku voleb do Evropského parlamentu. Zneklidnil mě i vývoj u nás v České republice za uplynulý rok. Během oslav Palachova týdne jsem viděla film Hořící keř, připomenuli jsme si oběť Jana Palacha, a do toho se objevilo jakési zpochybňování minulosti, výrok o Miladě Horákové, o Vasilu Biľakovi, odvíjí se drama na Ukrajině... Právě v tu dobu mě oslovil pan Martin Bursík s nabídkou, abych vedla kandidátku nově vznikající liberálně ekologické strany LES. Přečetla jsem si Manifest LES, na ustavujícím sněmu jsem poznala zajímavé a tvůrčí lidi s chutí stav věcí změnit. To rozhodlo.

MK: Chápu pohnutky, které jistě jsou silné, přesto příležitostí vstoupit do nějaké názorově blízké strany už dříve bylo dost. Proč LES?

Vicenová M.: Vážím si toho, že mi LES dal nabídku přesto, že jsem nestranička, a dokonce vedu kandidátku. Na straně LES je mi sympatické, že klade důraz na svobodu jednotlivce, na šanci poskytnuté každému jednotlivci, ale zároveň také mluví jasně o odpovědnosti. Plně v duchu známého rčení, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhých. Ale LES jde ještě dál - zdůrazňuje i odpovědnost k budoucím generacím. Zemi bychom měli předat našim potomkům v lepší stavu, než v jakém jsme ji přejali. A protože mám dvě dcery a už teď tři vnučky, velice mi to leží na srdci i osobně.

MK: Nemohu se nezeptat na další otázku, protože v současnosti u nás existují de facto už tři zelené strany. Není to škoda štěpit síly? Zároveň je ale právě u Strany Zelených možné sledovat, jak těžce nachází levice a pravice společnou řeč.

Vicenová M.: LES není nová zelená strana. Hlavní prioritou této strany je udržet Českou republiku jako součást svobodné, demokratické a prosperující Evropy, varuje před nebezpečným vývojem v putinovském Rusku. Chceme evropský cestovní pas a euro. Ano, LES je strana, která bere vážně i životní prostředí, ale priorit má víc. Mě jako ženu moc těší, že klade důraz i na to, abychom se mohly svobodně rozhodnout, jak chceme vychovávat své děti, jak skloubit práci a rodinu, aby ženy mohly využívat třeba sdílení jednoho pracovního místa dvěma maminkami, zkrácené úvazky, práci z domova, firemní školky, alternativní možnosti péče o děti. Abychom umožnili péči o seniory pokud možno v domácím prostředí. Abychom prosadili oboustrannou slušnost při jednání na úřadech. To všechno je důležité, zásadní je ale mír a bezpečnost v Evropě díky Evropské unii.

MK: Tím, že jste svou kandidaturou podpořila stranu LES, zároveň vyjadřujete nepřímo i víru v její budoucnost.

Vicenová M.: Samozřejmě. Vážím si u této strany i jejího zásadového postoje. Teď nastala velice vážná situace. Už od podzimu sledujeme dramatické záběry nějakých 900 km od Prahy, na vnější hranici Evropské unie. LES jasně říká, že tohle je nebezpečí pro demokracii, tohle je nebezpečí pro občany České republiky a je to nebezpečí i pro Evropskou unii. Ale zpátky k budoucnosti LES. Jsem přesvědčená, že lidé ocení stranu, která si bude získávat důvěru krok za krokem, pomalu a trpělivě, která nemá založenou svou existenci na lobbistech, na velkých finančních prostředcích, která uplatňuje zásadu férového a transparentního financování strany. Která si zakládá na tom, že její členové jsou lidé, kteří mají zkušenosti, znalosti, jsou to lidé vzdělaní a mají také jisté morální vlastnosti.

MK: Myslíte, že existuje nějaká příležitost, důvod, aby se strana LES někdy v budoucnu spojila či sloučila s jinou stranou?

Vicenová M.: To je otázka na členy a samozřejmě na předsedu. Určitě by to demokraticky projednal sněm strany, ale tady si vůbec netroufám předvídat.

MK: Navedla jste mne k další otázce. Je 25 let po revoluci. Pravice a levice tady opravdu neumí spolupracovat. Dost možná ani pravice zvlášť anebo levice zvlášť. Obě jsou dost roztříštěné. Jak to vnímáte Vy? Po volbách se objevily vážnější hlasy volající po zrušení lustračního zákona.

Vicenová M.: V Bruselu jsem vždy vystupovala jako velvyslankyně pro všechny partnery a těšilo mě, že jsme dobře spolupracovali se všemi europoslanci. Všichni máme nějaké přesvědčení, dané výchovou, zkušenostmi, postojem rodičů. Někdo je stoupencem silnějšího státu, jiný klade největší důraz na svobodu jednotlivce, máme rozdílné sociální cítění nebo třeba odpor k totalitním systémům. Je to dáno i tím, jak se nám žilo v minulém totalitním režimu. Spolupráce všech je důležitá, svůj význam má i střídání levice a pravice v roli vedoucí a opoziční. I když máme každý svou preferenci, volby jsou od toho, aby se občas veslo předalo zase druhému politickému směru. Ne ale za hranici, za níž začíná extremismus, nacionalismus, netolerance a totalita. To je pro mě nepřijatelné. Proto považuji pořád za velice důležité, abychom i dnes měli lustrační zákon. Lustrační zákon se týká vyloučení některých osob ze státní služby a státních institucí a já s jeho uplatňováním stále souhlasím.

MK: Co s KSČM v současnosti?

Vicenová M.: Mám respekt k lidem, kteří mají hluboké sociální cítění a hájí slabší. Komunistická strana se ale nerozešla se svou minulostí, nevyjádřila omluvu svým občanům. Když se teď zpochybňuje tragický zločin na Miladě Horákové nebo se vznášejí otázky nad rolí Vasila Biľaka v okupaci v roce 1968, nemohu s tím souhlasit. Strana se měla rozejít s ideologií, která nebyla nikde na světě dlouhodobě uskutečňována bez násilí.

MK: Zkouším teď hledat ještě jiný pohled na tuto neuzavřenou ránu... a napadá mne velmi zdlouhavý a bolestivý proces smíření, který probíhal v Jihoafrické republice po skončení apartheidu a který pro přímé oběti systému musel být velmi psychicky náročný, muselo být pro ně nesmírně těžké se do tohoto procesu usmíření zapojit – není možné, že strana drtivých kritiků, přičemž její rozhořčení bylo oprávněné, to není možné zpochybňovat, byla v něčem tak kategorická, tak nesmiřitelná, že neumožnila druhé straně ustoupit?

Vicenová M.: Já Vám rozumím. Vy chcete říct, že nemáme nikoho zahánět do kouta.

MK: Něco v tom smyslu, ano... Přemýšlím i o mladých lidech v komunistické straně, například komunistická poslankyně Kateřina Konečná, která byla zvolena do sněmovny tuším ve svých dvaadvaceti letech. To je člověk, kterého není možné přímo spojovat s minulým režimem...

Vicenová M.: Jistě ne. Ale chybí mi odstup od ideologie, která například tvrdí, že stát je organizované násilí jedné třídy vůči ostatním, že je potřeba za vedoucí úlohu třídy bojovat všemi prostředky.... Předpokladem pro smíření je i upřímná omluva těm, kteří za minulého režimu trpěli.

MK: Pak je tu jiná otázka... příležitost udělat opravdu zásadní předěl nabízela doba kolem sametové revoluce. Tehdy se zřejmě promeškala ta správná příležitost. Po 25 letech, kdy strana legitimně existuje v současném demokratickém systému, mi připadá čím dál těžší toto nějak rozuzlit. I pro druhou stranu je čím dál snazší najít si důvody, proč tuto omluvu nedat.

Vicenová M.: Nemyslím, že stoupenci a členové této strany jsou diskriminováni. Já považuji za potřebné, abychom měli svobodu a mohli říct svůj jasný názor, když některé ideologie jdou za hranici demokracie a hrozí nebezpečí totality. Tam cítím potřebu se vyjádřit. Proto stále mějme na paměti svobodu médií.

MK: Jsou na straně levice nějaké osobnosti, s nimiž může probíhat smysluplný dialog podle Vašich představ?

Vicenová M.: Určitě ano a dialog obou demokratických stran spektra by přinesl tak potřebné uklidnění. Pro mne je představitelem sociálního demokrata pan doktor Špidla. Vždycky jsem si vážila jeho názorů a postojů, byly to pro mne obohacující. Rudolf Batěk, to byl sociální demokrat par excellence. Určitě bych v řadách levice našla i další osobnosti, kterých si vážím.

MK: Malé strany hodně kritizují volební zákon. Nyní se objevují různé návrhy, jak zákon změnit. Pan Janeček má vlastní návrh nového volebního zákona, prezident Miloš Zeman navrhuje pro změnu něco jednoduššího - zavést povinnou volební účast. Jak se na to díváte Vy?

Vicenová M.: Měla jsem možnost vyslechnout si od pana Janečka na neformální besedě celý koncept nového volebního zákona, ale nepřesvědčil mě. Nový volební zákon by tak trochu zploštil naši politickou scénu a znevýhodnil menší politické strany. Jistě, náš volební systém není dokonalý, spíš ale chybí politická kultura. Ale hlavně - já vidím jako mnohem důležitější a klíčovou otázku svobody médií. O těch se pan Janeček nezmínil, neslyšela jsem ani jeho kritické hodnocení koncentrace vlastnictví médií, vlastnictví obrovského množství finančních prostředků a velmi silného politického vlivu. To je přece pro svobodné volby daleko důležitější! Hluboce si vážím všech novinářů, kteří si i v této situaci udrží profesionalitu, odvahu a vykonávají svou práci poctivě. To je pro mne důležitější než detaily volebního zákona.

MK: Jsem ráda, že toto téma zmiňujete.

Vicenová M.: To je velmi vážné téma.

MK: Během osobních rozhovorů s různými známými, kteří jsou nepochybně velmi vzdělaní, ale hlavně zkušení a životem protřelí lidé, mne až překvapilo, s jakou lehkostí a důvěrou přecházejí skutečnost, že si jistý předseda politické strany koupí řadu významných médií, čímž dochází k obrovské kumulaci forem moci. To mě přivádí k otázce, jestli nám tak jako třeba po druhé světové válce, kdy mnoho lidí z vděčnosti, že Sovětský svaz tehdy pomáhal porazit fašismus, podlehlo svůdné ideologii komunismu, nehrozí dnes podobné nebezpečí... Teď je otázka, čeho se člověk má ve svém výkladu událostí držet, pokud tu máme média, která není možné brát jako nezávislé prostředníky reality, rozhodně není pochyb, že si ji uzpůsobují obrazu majitele svého. A čeho se má člověk držet, mluvíme-li o ukrajinské krizi, když sledujeme události odtažitě, zprostředkovaně a na dálku...? Jsou dvě velmocenské strany, každá má své zájmy, ani jednu nelze brát jako charitu. Nehrozí nám riziko podobně tragického omylu jako v minulosti?

Vicenová M.: Rozumím tomu, co chcete říct. Já teď pociťuji, že navázat komunikaci s médii je pro nově vznikající strany, které se teprve etablují, není snadné. Nechci si stěžovat, ale je to do jisté míry Hlava XXII. Na některé besedy a do médií se dostanete na základě průzkumu, ale průzkumy jsou ovlivněny médii. Tím nemám na mysli natáčení předvolebních programů Rozhlasu a ČT, kde se pořadí losuje a pravidla se respektují. Ale k Vaší otázce, byla jsem vychována rodiči hledat si informace, můj tatínek měl i v 50. letech jasný názor na politické procesy, hledal si informace a vyhodnocoval si je na základě svého zdravého rozumu. Vždycky se snažil komunikovat i s lidmi v zahraničí, i když to mnozí považovali za nebezpečné. Samozřejmě to mělo vliv na jeho pracovní kariéru, zůstal venkovský lékař, ani on, ani maminka nemohli mít vedoucí funkce. Ale vždycky si přece člověk musí hledat informace sám. A já si vážím všech, kdo informace nabízejí, tedy i Vás.

MK: Máte zkušenost k nezaplacení s jinou politickou kulturou a jednáním v Evropské unii, kde je respekt k pravidlům velký. Říkává se, že kdo jednou prošel evropským prostředím, vrací se do České republiky jako jiný člověk. Nabízí se otázka, jak byste si Vy představovala zákon o státní službě?

Vicenová M.: Když mluvíte o politickém a pracovním prostředí v Evropské unii, to je další argument, proč jsem se rozhodla pro kandidaturu a kývla na volby právě do Evropského parlamentu. Mně prostředí v Evropském parlamentu připadá vstřícnější, s jistými pravidly, která se respektují. Samozřejmě Evropská unie není charita, odehrává se tam velmi tvrdý souboj o prosazování národních zájmů, ale jsou jasně daná pravidla. I přístup k ženám je tam vstřícnější.

MK: Nepředpokládám, že teď v předvolebním shonu máte čas sledovat změny a nové návrhy k zákonu o státní službě, ale tím, že máte zkušenost z Evropy, která pravidla bychom tady rozhodně měli zavést?

Vicenová M.: Ve státní službě jsem už od roku 1996. To, že služební zákon nemáme, negativně ovlivňuje kvalitu naší státní správy. Zažívala jsem to a vím, jak se běžný ministerský úředník obává, co bude po volbách s příchodem nového ministra, zažila jsem, kdy změny po volbách negativně dopadly na řadové sekretářky, šoféry, referenty, kteří poctivě pracovali bez ohledu na politická znaménka. Viděla jsem, jak se mění osudy lidí, jak to mění jejich příběhy po letech poctivé práce ve státní službě, která je někdy mnohdy náročnější, než se veřejnosti zdá. Státní služba by si jasná pravidla zasloužila. V roce 2007 jsem byla vládou jmenována do vyjednávácího týmu pro evropské fondy na rok 2007 až 2013, šlo celkem o 750 miliard korun. My jsme tehdy Evropskou komisi v dobré víře přesvědčovali, že budeme mít zákon o státní službě. To bylo v roce 2007. My ho nemáme dodnes! Mám sestru ve státní správě v Německu a tam jsou pravidla jasně daná. Tím netvrdím, že mají úředníci ustrnout, proč nedělat třeba vnitřní výběrová řízení na každou ředitelskou pozici? A teprve když nebude vhodný kandidát uvnitř úřadu, vypsat řízení vnější. Může tam být jistý prvek nestability, ale ne takový, aby šel úředník do práce s obavami, co je nového v organizačním schématu a jestli náhodou z tohoto schématu nevypadne.

MK: Když jsem dělala rozhovor s kandidátkou za Stranu Zelených, paní Michaelou Suchardovou, zmínila, že možná nezáleží tak na tom, kdo bude jmenovat generálního ředitele, jako na tom, ujasnit si, co vlastně od pozice čekáme, a potom už je možné dát větší prostor třeba i stranám, aby si hledaly v rámci těchto mezí svého nejvhodnějšího adepta či adeptku. Podle ní je to dokonce to nejdůležitější.

Vicenová M.: Souhlasím. A přiznám se, že sedm let neměnnosti se mi zdá opravdu riskantní. Jinak jsem velký stoupenec toho, co říká zdravý rozum. To znamená s příchodem nového ministra ať se změní jeho kabinet, tiskový mluvčí, pár klíčových pozic, ale ne padesát lidí. Státní tajemník, na rozdíl od ministra, by podle mého názoru měl být už nepolitickou osobou, měl by věcně řídit chod úřadu. Ministr je od toho, aby rozhodoval mezi variantami a aby udával úřadu politický směr v souladu s programovým prohlášením vlády. V koaliční vládě může být ta situace jiná, tam se jistá stabilita musí hledat. Ale podle mého by už náměstkové měli být odborníci řídící ministerstvo po odborné stránce a připravující ministrovi varianty k rozhodnutí.

MK: V jednom rozhovoru jste si posteskla, že neexistuje velké propojení mezi evropským parlamentem, europoslanci a národním parlamentem. Co s tím?

Vicenová M.: Já to považuji za naprosto klíčové. Chybějící vazba mezi Evropským parlamentem a Parlamentem České republiky vyplývá z rozdílného tempa, rozhodování pod tlakem finanční krize bylo někdy až překotné, velice rychlé a návrhy se připravovaly do posledních hodin před jednáním. Pak si nedovedu představit, jak se k tomu může v klidu vyjádřit národní parlament, který samozřejmě má právo být informován. Překážkou je i někdy nesrozumitelný "bruselský" jazyk. Přesto se mi ale jevilo, že poslanci se o práci Evropského parlamentu moc nezajímali a na Stálém zastoupení byli na rozdíl od zástupců jiných našich institucí, nevládních organizací a studentů velmi vzácnými hosty. Senát se už zajímal víc.

MK: Při svém nástupu do funkce velvyslankyně ČR při EU jste v rozhlasu uvedla, že postrádáte - mluvíme o roce 2007 – konsensus ohledně našeho společného národního zájmu v evropském tělese. Máme rok 2014, jak to s námi vypadá dnes?

Vicenová M.: Mezitím jsme zažili sedm velmi dramatických a velmi turbulentních let. Ocenila jsem jednotu České republiky v roce 2008 před začátkem předsednictví. Tehdy jsme měli priority, které byly dobře projednány s nevládními organizacemi, se zástupci byznysu i s občany. Bohužel to padlo pádem vlády, který toto úsilí tak trochu pohřbil. Na mnohých z těchto priorit se nicméně pracovalo i během dalších let, jmenovitě mám na mysli energetickou bezpečnost. Podívejme se, dnes, v souvislosti s děním na Ukrajině, máme energetickou bezpečnost znovu na stole.

MK: Máme již rok nového prezidenta. Jak vnímáte jeho působení a možnosti prospět této zemi, být jakousi spojkou mezi Evropskou unií a ČR?

Vicenová M.: Potěšilo mě, že na Hradě visí evropská vlajka. Jsme součástí Evropské unie a je férové se k tomu hlásit. Zatím jsme čistí příjemci prostředků z Evropské unie. Za deset let našeho členství to činí 300 miliard korun. Ale já prosím nechci mluvit jen o penězích. Musím přiznat, že projev prezidenta Zemana v Evropském parlamentu mě zklamal, mám za to, že Evropa se teď musí věnovat zásadním a klíčovým otázkám, které v projevu nezazněly. Vítám,že vláda schválila přistoupení České republiky k fiskálnímu kompaktu, tedy k dohodě o přísnějším dodržování paktu růstu a stability.

MK: Bývalá radní ČNB a kandidátka do EP za ODS paní Zamrazilová má výhrady k tzv. bankovní unii. Obává se, že vzhledem k tomu, že jsou všechny velké české banky dcerami zahraničních subjektů, zvyšuje se tím riziko pro české hospodářství.

Vicenová M.: Je pravda, že naše banky byly během bankovní, finanční a ekonomické krize v dobrém stavu. Ale my jsme zažili velkou bankovní krizi v roce 1997. V době, kdy jsme ještě ani náhodou nebyli členy EU. To, že naše banky nebyly zatíženy toxickými aktivy, že si naši občané nepůjčovali v zahraniční měně, je chvályhodné a myslím, že je to i důsledek předchozí bankovní krize. Velice si vážím opatrného přístupu k utrácení prostředků daňových poplatníků. Ale i my můžeme někdy potřebovat pomoc. Po dobu mého pobytu jsem viděla i to, že v Bruselu byl přístup ke klientům bank, včetně bankovních poplatků, příznivější než u našich bank. Bankovní unie je podle mne důležitá pro stabilitu společné měny. Krize a pád eura by naši republiku, která je úzce propojená s EU, otevřená a s vysokým podílem vývozu do zemí EU, tvrdě zasáhl.

MK: Mezi EU a USA se nyní vyjednává intenzivně Transatlantické obchodní a investiční partnerství, zjednodušeně smlouva o volném obchodu. Spíš z alternativnějších médií proslýchají zprávy, že si korporace chtějí vyjednat klauzuli o nezávislé arbitráži a mohou se soudit se státy v případě ušlého zisku kvůli tzv. netarifním bariérám. U nás by to mohl být případ Amazonu z nedávné doby. Objevují se i jiné obavy. Jak Vy se díváte na tuto smlouvu?

Vicenová M.: Je to smlouva, která má usnadnit obchod mezi EU a USA. Cel se tolik nedotkne, ta jsou už teď velmi nízká. Jde zejména o odstranění netarifních bariér. Zajímavé úvahy o této smlouvě jsem slyšela před rokem na konferenci Globsec v Bratislavě, kde vystoupil Zbigniew Brzezinski a upozornil na smlouvu z geopolitického hlediska jako na protiváhu Rusku a Číně. Smlouva se vyjednává už déle než rok a informace jsou dostupné na internetu. Citlivým bodem bude bezpečnost potravin, ale věřím, že Evropská unie své vysoké standardy ubrání. Tato smlouva určitě neohrozí farmářské trhy! Jistě nemůžeme v zájmu vyšší stability rezignovat na úroveň bezpečnosti potravin, naší kultury, ochrany osobních údajů, ale o tom všem se jedná.

MK: Neznám podrobnosti, ale zachytila jsem, že i Čína nedávno nabídla Evropské unii jednání o smlouvě o volném obchodu.

Vicenová M.: Obecně jsem stoupenec dohod o obchodování, protože tam, kde se obchoduje, tam se obvykle neválčí. Čína je strategický partner Evropské unie už deset let a byla uzavřena dohoda s o užší spolupráci s Evropskou unií. Na 16. summitu EU-Čína na podzim loňského roku bylo zahájeno jednání o spolupráci v oblasti investic. Smlouva o volném obchodu se zatím nepřipravuje a zřejmě to bude běh na dlouhou trať. O všem se musí jednat. Čína je pro EU druhým nejdůležitějším partnerem po Spojených státech, EU je první obchodní partner pro Čínu, takže je logické, že se musí o společném obchodu mluvit. Zvlášť opatrní budou jistě zástupci automobilového průmyslu, může se ale debatovat o řadě i velmi citlivých otázek, například embarga na zbraně.

MK: V souvislosti s mezinárodním obchodem není možné zmínit měnící se postavení dolaru. Země BRICS, mezi nimi se vyjímají hlavně Rusko a Čína, opouštějí dolar jako světovou rezervní měnu. Sledujete tento vývoj? Jak se to odrazí v politice EU?

Vicenová M.: Nemám na to názor, vývojem pozice dolaru jsme se na rozdíl od eura nezabývali.

MK: Přejděme konkrétně k zemědělské politice EU...

Vicenová M.: U Společné zemědělské politiky se mi líbí výchozí model rodinné farmy. Společná zemědělská politika vznikla koncem padesátých let minulého století jako obrana proti hladu a nedostatku ve válkou zničené Evropě. Má dnes řadu nedostatků. Vedla k obrovské nadprodukci, k vysokým cenám zemědělských produktů v Evropě, což se podařilo postupně napravit. Já dnes fandím důrazu na rozvoj venkova, na ochranu životního prostředí. Pro nás jako Českou republiku je důležité bojovat proti erozi a dbát na ochranu vodních zdrojů. Vždyť my jsme rozvodím pro celou Evropu. U rodinných farem je přínosem pružné a rychlé rozhodování. Lidé, kteří tyto farmy vlastní, mají životní zájem, aby svou farmu předali dětem nebo potomkům právě v lepším stavu. Tedy - zodpovědnost vůči budoucím pokolením. Nezapomeňme ani na to, že přicházejí se zajímavými nápady. Znám rodinné farmy, které dělají akce pro školky, děti vidí, kde a jak potraviny vznikají. Líbí se mi, že tyto farmy udržují život na venkově. Na jejich ekonomice se projevuje, že majitelé musejí šetřit každou korunu, spoustu práce vykonávají vlastními silami. Mně by se ještě líbilo, kdybychom u nás víc podporovali naše místní potraviny, vyrobené a zpracované na farmách a v družstvech a nevozili je přes celou Evropu nebo přes půl zeměkoule, ale to záleží opravdu na nás. Hlasujeme každý den, když jdeme do obchodu.

MK: Když už mluvíte o lokální ekonomice, to je téma, které hodně rezonuje také v ekologických kruzích. S tou je úzce spjato družstevnictví.

Vicenová M.: Odbytová družstva například...

MK: Ale družstevní zákon u nás není příliš dobrý.

Vicenová M.: Československo bylo kolébkou družstev. Četla jsem kdysi v knize Jiřího Hejdy Žili jsme zbytečně příhodu z Hané, odkud válkou prý přijeli lidé z Dánska a nechtěli věřit, že jsou na malé vesnici daleko od města Olomouce, že je vzali na věž hasičské zbrojnice, aby se opradu sami přesvědčili. Dívali se užasle, že jsou na venkově, byli nadšení úrovní zpracovatelských a odbytových družstev.

MK: Další téma jste sama načala už dříve. Jaký má EU udržovat vztah k Rusku?

Vicenová M.: Prosím říkejme k putinovskému Rusku, odlišujme od ruských kulturních tradic... Považuji za velmi nebezpečný sklon k uplatňování nacionálního principu, sklon k expanzi, k obnovení Sovětského svazu... Považuji za velice důležité, aby EU trpělivě hledala společný postoj a pak jej dodržovala. Občas je pomalý postup Evropské unie kritizován, ale nezapomínejme, že postoj členských států se liší. Když se jednalo o arabském jaru, také jsme měli menší vnímavost k problémům Španělů, Italů, Portugalců nebo Kypřanů. To už je v povaze věci. Hledání společné pozice může trvat, ale je nesmírně důležité. Hlavně ji pak musíme udržet.

MK: Zaujal mě výrok prezidenta Obamy při poslední návštěvě sídla NATO v Bruselu. Udělal srovnání mezi válkou v Iráku a obsazením Krymu. Jeho prohlášení se nese v tom duchu, že z pohledu mezinárodního práva je Krym horším porušením mezinárodního práva nežli Irák.

Vicenová M.: To, co se děje na Ukrajině, je odborníky kvalifikováno jako zásadní porušení mezinárodního práva. Byla jasně porušena Budapešťská smlouva, jíž Ukrajina vyměnila záruku svých hranic za to, že se vzdala jaderných zbraní. Obávám se, že může dojít k porušení dalších významných smluv.

MK: Druhá strana k tomu říká, že došlo k porušení dohod o nerozšiřování působnosti NATO na východ.

Vicenová M.: Pro mne je zásadní porušení Budapešťské smlouvy.

MK: Jak hodnotíte nejnovější iniciativu prezidenta Zemana, který nabízí Ukrajině i Rusku, že Česko může být prostředníkem v jejich jednání?

Vicenová M.: Jako diplomatka vždycky považuji za zásadní jednat a hledat mírové řešení, měli bychom postupovat společně s ostatními státy Evropské unie.

MK: Jaké jsou výrazné české ženské osobnosti Vašeho gusta?

Vicenová M.: Nejdřív bych uvedla pár zahraničních političek a diplomatek, když dovolíte. Velice si vážím například Magdy Vášáryové, Ivety Radičové, Condoleezy Rice nebo Madeleine Albright, Francouzsky Christine Lagarde, bývalé ministryně financí, která je dnes šéfkou Mezinárodního měnového fondu. Líbila se mi jejich schopnost řešit vážné otázky, ale jednat přitom klidně, věcně a zachovávat si i lidský přístup. U nás jsem si vážila Olgy Havlové, která pro mě byla velmi silnou osobností, uměla nepodlehnout pozlátku. Oceňuji výbornou práci Olgy Sommerové.Třetí žena, kterou obdivuji, je Zuzana Roithová. Znám ji už delší dobu, ale její pracovní nasazení v Evropském parlamentu bylo mimořádné. Mám za to, že je to velmi vyrovnaná a silná osobnost.

MK: Měly by kandidovat na post prezidentky? V případě paní Roithové – měla by kandidovat podruhé?

Vicenová M.: Obě by se na této pozici vyjímaly velmi pěkně a jistě by tuto roli výborně zvládly.

MK: Jaké vidíte další možnosti zvyšování participace občanů na správě veřejných věcí?

Vicenová M.: Občanská společnost nám krůček po krůčku pěkně vyrůstá, někdy i díky programům Evropské unie. Velmi si vážím iniciativy, která se jmenuje Leader. V tak zvaných místních akčních skupinách se dávají dohromady skupinky občanů na venkově, přímo v malých obcích. Propojení jejich nápadů, iniciativy, nadšení a bruselských prostředků vede k velmi zajímavým projektům.
Viděla jsem je třeba na Kyjovsku, před několika lety se místní vinaři domluvili na malém projektu a zakoupili si společnou etiketovačku, takže si mohli svá vína označit etiketami. Další akcí bylo vydání knihy zajímavých vzpomínek staré paní, publikace o místních zajímavostech, tak povedená, že slouží i jako učebnice pro školní děti. Leader není penězovod, ale program k rozvoji občanské společnosti, kterou tolik potřebujeme.

Dovolte ještě jeden vzkaz čtenářům.
Ráda bych je tímto poprosila všechny, aby opravdu šli k volbám do Evropského parlamentu. Bude se volit 23.-24. května. Volíme přímo zástupce v EP. V celé republice budou stejné kandidátky, takže se vybírá ze stejné nabídky. Tentokrát je účast ve volbách velmi důležitá. Vyberte si podle vlastního přesvědčení, podle vlastního svědomí, ale uvědomme si, že se opravdu může stát, když budeme pohodlní a zůstaneme doma, najednou můžeme mít v Evropském parlamentu až 30 procent extremistů. Pokud chcete jet na výlet nebo na chalupu, zajděte si pro voličský průkaz. Naše budoucnost a bezpečí za to stojí. Přijďte proto k volbám.

MK: Děkuji Vám za rozhovor.