Viděli jsme volbu, která ve svém celku (nepředstíranou soutěží kandidátů, na rozdíl od volby 2019 či jednokandidátové volby v 2020) ukázala průřezově silnou stránku Pirátské strany jako široké názorové platformy, která se pak v lopotném kvasu a diskuzi povětšinou dobere slušných a zajímavých (tam, kde diskuzi skutečně absolvuje; a dokonce si poradí i s pěnou dní – údajné rudé nebezpečí apod.). Přitom ještě před branami zanechala další výrazné a dobré kandidáty – za všechny Antonino Milicia z Brna. Bohužel jsme také v sobotu sledovali nesebevědomou stranu, třebaže s tolika zkušenými, talentovanými a šikovnými členy, která ani po 12 letech existence nenašla odvahu předat žezlo jinému tahounovi. Inu, protože odvahu a důvěru v demokratickou kontinuitu nenašel ani dosavadní předseda Ivan Bartoš. Nejspíš hlavně proto, že ví, že ony vzdušné zámky, které stavěl spolu s Piráty, stojí na tekutém písku.

A tak tady máme další stranu jednoho muže.

Muže, který by si strašně přál profesionalizovat stranu, její marketing a komunikaci, ale sám činí mnohé kroky, které jsou rozporuplné a nečitelné. Mnohé z toho, co kdysi řekl, už neplatí. Jak jednal včera, už jsou roztálé sněhy. (Radost nad levnou, efektivní kampaní – 8 Kč za hlas. Nebudeme kumulovat – a přece. Nebudeme jako oni – a přece opakovaně přivřeme oči nad lecjakými poklesky. Digitalizujeme stát – ale vlastní stranu digitalizovat nedokážeme. Vybereme transparentně 40 lidí na ministry – ale pak se na náměstkovská místa dostanou překvapivě asistenti bývalých poslanců nebo kamarád předsedy, nehledí se na pořadí ve volbě o ministry. Budeme pokorní – ale dobrovolníkům se budou placení poslanci vysmívat, co že vůbec dokázali. Jsme proti autorskému právu – ale nevidíme rozpor v absolutní personifikaci úspěchu... atd.)

Stranu muže, který byl u všech podstatných (nedobrých) rozhodnutí o směřování strany od jejího založení:

- Tedy u rozhodnutí nechat pirátské forum otevřené a přístupné i anonymům. Zavedení pravidla, že ani trolování, nesmysly, vtípky, urážky apod. nemohou být zpětně z diskuzí mazány, protože prostě nic nelze mazat (cenzurovat). Každý canc a výžblebt je stejně tak dobrý jako věcná diskuze. Existence tlačítka „nepřítel“, kterým si spolustraníky můžete takto otagovat. Existence sekce Podpalubí a vlákna úlevného – kde se lidé chovají, jako by nebylo veřejné a nemohl si je přečíst i člověk, za jehož „zády“ si ostatní „šetrně“ ulevují. Odtud mimo jiné (!) pokleslá kultura slova a výměny názorů.

- Dlouho přecházel mlčením dost nevybíravé, agresivní a toxické chování dlouholetého člena, a sám tak pomohl snížit laťku přijatelného chování na – no, takřka na nulu. Konkrétně v kampani 2017 (falešný volební web, který naznačoval, že Bartoš bere tvrdé drogy; neochotu dotyčného člena předat hesla k některým technickým systémům strany, různé vyhrožování, vydírání). Naopak nijak nekorigoval přístup personálního odboru, který instruoval v té době koordinátory a jiné členy, aby tento člen byl prostě (jen) ignorován (!). A to mělo být to řešení (!). Dodnes si pamatuju Ivanovu větu: „co s tím mám asi tak dělat?“, „nemůžu dělat nic“. A pamatuji si také ovzduší ve straně v té době a pocity spolustraníků. Pocit totální bezmoci, strachu z toho, co dotyčný udělá, kdyby se proti němu někdo postavil. Jistý předseda kraje: „nevšímej si ho, je to blázen, zničí tě, zlikviduje tě“. Šlo o člena, jehož vyloučení bylo na přetřesu prakticky od vzniku strany. Bohužel měl ale v moci technické systémy strany, které pomáhal budovat. I to je ohromné selhání, nechat technické systémy v ruce jediného člověka. Tento člověk byl vyloučen až v listopadu v roce 2017.

- Byl u (ne)rozhodnutí včas vylepšit forum (nebo ho nahradit jiným prostředím) tak, aby v něm byla patrná syntéza postupu prací, aktuální stav, prací, relevance diskuze, a nebyla to jen změť výkřiků a zpětně neprobadatelných dlouhých vláken. Piráti doteď jen kupí data na haldu, bez ladu a skladu. Respektive na různé haldy, do různých – nepropojených – systémů. Nehotových, nedodělaných, postupně zase zbrkle opouštěných systémů. Paralelně testovaných 2-3 systémů (např. chat). Kde jsou k dohledání například všechny vypracované analýzy a podkladové materiály rezortních týmů, od poslanců? Kde starost o nějakou institucionální paměť? Kde na jednom místě si mohu dohledat všechna rozhodnutí rozhodčí komise? Výsledky hlasování? Aj.

-Muže, který ve své straně, co slibuje efektivní správu státu, u vlastní strany strpěl existenci různých databází uživatelských identit (leč bez náležité správy identit). Tedy bordel. Neefektivitu systémů. Výsledek? Obtěžování dlouholetých členů neskutečnou byrokracií a zaměstnáváním placených sil i dobrovolníků nesmyslnou činností. Poté, co technický odbor dal konečně do kupy obstojnou databázi identit, byli všichni členové vyzváni, aby se s občankou dostavili ke koordinátorům, k předsednictvu kraje – a mohla tak být jejich identita ověřena. (!!!) Když se podíváte do seznamu členů strany (lide.pirati.cz), u mnohých členů ještě dodnes najdete poznámku „identita neověřena“. Třeba i u Janky Michailidu (ve straně tuším od roku 2012). Když vznikl web Nalodění, opět se museli dlouholetí členové znovu sami registrovat. Technický odbor nedokázal přehrát identity sám. Nedokázal převést kopie profilů, takže ještě nedávno (možná dodnes) existují paralelní systémy profilů (na staré wiki, na novém podwebu).

- Sám Ivan přímo garantoval minimálně jeden IT projekt, Otevřená sněmovna, pro sběr námětů a připomínek k zákonům ve sněmovně od voličů, členů a příznivců, který spustil slavnostně v půlce roku 2018, projekt vyšuměl do ztracena na konci roku 2019 (otevrenasnemovna.cz – ještě před půl rokem se dal navštívit, s poslední aktualizací v prosinci 2019). Pominu, že to byl zas jen dílčí a nesystémový nástroj pro připomínkování v samotném závěru tvorby řešení, kdy už je nejmenší ochota návrh vylepšovat. Spíš jde o vychytávání do očí bijících much. Zkuste hádat, jestli se počítalo s tím, že členové a registrovaní příznivci se nemusí znovu registrovat do tohoto nového systému. Počítalo se s nějakou provázanosti s forem? Inu, nepočítalo a nepočítalo. A proč vlastně skončil projekt? Netuším. Bez vyhodnocení, vysvětlení. Nevíme. Nic to ovšem nebrání tomu, aby se v kampani 2021 Pirátostanu nenabídla vize, pro změnu, Otevřené vlády. Máme očekávat nějakou hlubší představu než jen vizi marketingovou, která pak vyšumí do ztracena?

- Ivan neviděl svého času žádný problém v zadání zakázky na výrobu účetního systému pro stranu firmě bez historie a bez zaměstnanců a bez výdělku. A koupit si za cca 8 milionů (miliony určitě, výší si už nejsem jistá) autorský software jako službu (tedy vendor locked-in řešení, kterému Piráti údajně zabrání u státu, až se dostanou k moci). Tehdy tento nesmysl zarazil odpor skupiny členů. Našlo se jiné řešení.

- Byl přímo u řady špatných personálních rozhodnutí. Kde bylo třeba dost jasně naznačit nepřekročitelnou linii, třeba jen důraznou soukromou domluvou nebo domluvou mezi šesti očima, nebo drobným finančním postihem, nechal věc vyhnít do ztracena, odejít pokleskáře s pocitem vítězství, správnosti. Každé takové rozhodnutí jen povzbudilo další lidi, aby zkusili příště víc. A každé takové zametání problému pod koberec přitáhne pozornost lidí, kteří vidí ve straně prostor pro své korupční pletichy.
Nenašel za 12 let žádné funkční rozřešení problému (možná si žádného nevšiml) rodinných a milostných vazeb mezi členy a jak to dopadá na rozhodování strany (může matka hlasovat v personálních věcech dotýkajících se jejího syna? Bratr ve věci vlastní sestry v malé zájmové organizaci? Mohou spolu partneři zasedat ve funkcích v jednom tělese v kraji? Nebo mít oba významné funkce?) Neznám jinou stranu, kde by se mezi členy potkávalo tolik rodinných příslušníků. Hovoříme dejme tomu o 50 rodinných a jiných vazbách... U 1000členné organizace to není právě nezanedbatelné.

- Byl u rozhodnutí platit první koordinátory (konec roku 2016/2017). Ivan je vlastně trpěl jen se skřípěním zubů. Po straně trousil s despektem nesouhlas, že to nebylo dobré rozhodnutí, protože tito (první a jediní ve straně placení) lidé se stávají novými mocenskými uzly ve straně a mohou svého postavení zneužívat. Prý měli být radši vybráni nestraníci. Nevím, možná tím víc vypovídal o svém nakládání s autoritou z titulu funkce?, než by si sám rád připustil. Také tím projevil první naprosté odtržení od reality. Copak si skutečně uměl představit, že někdo mimo stranu bude pracovat za daných nejistých a prekarických podmínek za 9000 Kč čistého na půl úvazku, který byl spíš něco jako ¾ (včetně práce o víkendu a večerech)? A ten někdo ochotně a s úsměvem na rtech snese nad sebou řízení nezkušeného „prvomanažera“, neurotickou kontrolu podezřívavé strany, vykazování pomalu po minutách času, 3x během toliko půl roku změnu pracovní smlouvy a změnu způsobu vykazování a hodnocení práce? Opravdu? Tady někde se rodí mizerná kultura nedocenění lidí (mimo sněmovnu). Ve sněmovně samozřejmě už samotným momentem zvolení seděli jako čarovným mávnutím proutku profesionálové a „lídři“ na slovo vzatí, kteří začali vehementně usilovat o tvrdou profesionalizaci strany ostatním „břídilům“ a „brzdám“ navzdory. Bez ohledu na to, že někteří členové už profesionálové byli ještě před vstupem do strany.

- Jeho postoj se ostatně nijak za tu dobu nezměnil, naopak jen upevnil. Ze své podezřívavosti ovšem paradoxně vyjímá jiné placené funkce, které měli někteří Piráti z titulu toho, že byli zvoleni občani do Parlamentu, do Senátu. Nebo bývalého manažera kampaně-rovněž člena strany, královsky odměněného za (ve skutečnosti) společný úspěch. Tam zřejmě zneužívání postavení a autority v rámci strany nehrozí žádné. Zřejmě nehrozí skrytá a osobní agenda u lidí nestraníků, placených funkcionářů strany. Nehrozí ztráta zkušeností řízení strany, koordinování činností apod. Nehrozí nekritická poslušnost vůči vedení. Prakticky ze dne na den členům v roce 2018 přistál ve schránce návrh na vznik nové funkce kancléře, který MUSÍ být nestraník. Stalo se. Odtud výrazné odtržení předsednictva od členské základny. Ale spokojenost s větším klidem na práci ve vedení. To, co nestíhal dělat dobrovolník, najednou – překvapivě - zvládl dělat člověk velmi dobře placený. Když jiný chce řídit stát jako firmu, je to špatně (souhlasím), ale když mi současně nevadí chtít řídit stranu jako firmu, je v tom přece jen rozpor, nebo ne?

- Ivan Bartoš je muž, který za 12 let řízení či spoluusměrňování strany, nedokázal ve vlastní straně nastavit transparentní pravidla tvorby programu, sběru podnětů a odpovídání, vypořádávání připomínek a fungování rezortních týmů – a potažmo transparentního a předvídatelného budování kádrů. Předešlé garanty rezortních týmů promptně vytlačili zvolení poslanci, kteří si mezi sebou sekce nově rozdělili. (Alternativou bylo tým ponechat nově rozšířený – a zaplatit původní garanty odborných sekcí.) Dodnes není věc uspokojivě vyřešena. Nedozvíte se nikde jmenovitě, kdo je v jakém týmu, kontakty na ně, kdo má jakou odpovědnost. A kde a jak a proč končí různé návrhy... A také není jisté, že vám kdo kdy na dotaz, návrh odpoví.

- Jak probíhal předvýběr zájemců o ministerský post? V emailu se členská základna dozvěděla, že se zájemci mají ozvat předsedovi strany. Už nikde nebylo upozorněno na to, že dotyčný bude tajemnicí předsedy jen odkázán na vedoucího rezortního týmu, který mu musí dát zelenou. Čili se šikovně zakryl očividný střet zájmů; člověk, který sám bude mít nejspíš zájem o ministerský post, bude filtrovat a dávat dobrozdání jiným :-). No, přihlašte se do takového kolečka.

- Strana, která chce trvat na vyrovnaném rozpočtu a teprve stoupala nahoru, se v kampani 2021 zadlužila na úkor dalších let (zatím jen údajně vnitřní dluh, prostě jen bude fungovat s menším počtem peněz v dalších letech).

- Hlavně kvůli svým (podle mého předčasným) osobním premiérským ambicím si prosadil spojení se STANEM. STAN sám by dost možná urval větší podporu než Piráti. (Čili koalice jako taková by nebyla bývala ohrožena).

Někdy před dvěma lety Ivan Bartoš vyhlásil, že je třeba 80-90 % energie vydávat navenek, tu menší část dovnitř strany. A v tom je vlastně kámen úrazu. Prakticky to dělá od samého začátku svého působení ve straně. Proto ani nemůže cítit jako výrazný problém, že bude pracně žonglovat a stíhat úkoly nově ve 3 náročných funkcích: ministr, poslanec a předseda. Navíc, zatímco s většinou posledního předsednictva se potkával na stejném pracovišti, teď budou každý odjinud. Čili stejný lék chce podat znovu, jenže za notně ztížených podmínek.

Správný muž na nesprávném místě a v nesprávný čas
Chce se mi říct. Opět hlavně zaměření na sebeobraz (strany, přání, předsedy), na vzdušné zámky, na „výstupy“. A co ten tekutý písek pod nohama? To, že členská základna, aby mohla vysílat nadšení jako dříve, potřebuje také nějakou robustní a důstojnou podporu a zázemí a slušné zacházení a výhled pokud možno rychlé nápravy věcí – potřebuje vidět ochotu věci vylepšovat také podle potřeb základny. A že by měla fungovat nějaká rovnováha mezi vysíláním a „přijímáním“...., ani nemluvě. Členská základna nemůže neustále slyšet „hlupáku, nejdřív si nastuduj“, „přemýšlej příště, až budeš psát nějakou kritiku“, „proč to říkáš nahlas“, nemůžeš to říct soukromě“, „nebuď nepřátelský“, „nepoškozuj stranu“, „nekonspiruj“ (jako by korupční kauzy a hloupé kroky a zjevný nesoulad mezi sebeprezentací a reálnými kroky, na které se upozorňuje, stranu nepoškozovaly víc) a jiné varianty okamžitého odmítnutí prakticky jakýchkoli kritických (a jakkoli přátelsky a šetrně formulovaných) připomínek.

Ivan Bartoš nemohl ve skutečnosti víc popřít původní étos pirátský. Nemohl víc zanonymnět zásluhy ostatních lidí ve straně. Trefně to vystihl David Witosz v debatě kandidátů, když nepřímo reagoval na uplanulé prsení se leckterých pirátských expertů a profesionálů: - „Kolik máš, Ivane, jako ministr rozpočet? 2,5 miliardy. My v Ostravě v komunálu máme kolem 10 miliard, Středočeský kraj má ještě víc miliard... Tak čím se to poměřujeme?“ (volně parafrázuji)

Možná se to tak většině nebude zdát (rozhodně si jiného předsedu nepřáli koaliční partneři), ale je to snad druhé nejhorší rozuzlení volby. Ať o tom dumám, jak dumám, vychází mi z toho výsledku sdělení od Pirátů, že k demokracii stačí pouhý jeden Bartoš. Klidně sebevíc vyčerpaný a rozmělněný mezi tisíc a jeden úkol. On to dá.

Uštvat jedince a uštvat se s jedincem k demokracii není ale obávám se ta pravá cesta.

V každém momentě po volbách bylo vícero řešení. Realističtěji, pokorněji (?) vyhodnotit své síly. Odpočinout si, nabrat novou energii. Být soustředěný výborný ministr. A vrátit se občerstvený po dvou letech do čela (a s výhodou důležitého odstupu) ... Bylo možné uvolnit některá místa dalším pirátským poslancům (pokud by se ministryní stala Olga Richterová nebo Jakub Michálek), zůstat třeba ve sněmovně jako předseda sněmovny, případně se nechat zvolit jen místopředsedou strany...
Ivan Bartoš si zvolil cestu upachtěného, strhaného, nepochopeného a leckým kritizovaného rozlítance. Škoda.


Tajemná anonymní členská iniciativa rekonstrukcepiratu.cz
Už jen dovětkem jedna úvaha. Opět je tu jeden paradox. Proč vlastně vzniká anonymní (!?) iniciativa na rekonstrukci strany? Když navštívíte stránky, zjistíte, že jen příprava samotné stránky nebyla brnkačka. A také příprava obsahu byla jistě na pár dní práce. Teprve po podpisu 72 lidí bude zveřejněn jejich seznam (s jejich souhlasem). Koordinace takové iniciativy si vyžádá hodně času, podobnou práci s jednotlivci a zájemci o konkrétní témata nezvládá strana jako taková ani se svým aparátem. Takže kdo má čas, prostředky a kapacitu toto – nad rámec jiných činností - dělat? Mimo jiné nabízet zaslání sms zprávy s upozorněním na důležitá hlasování zájemcům o určité téma. Což je mimochodem v rozporu s pirátskými pravidly o lovení podpory pro návrhy. Zmiňuje se tam spoustu rozběhlých projektů (z popudu bývalého vedení strany) a třeba jeden cíl ohledně nestranických profesionálů na místa vedoucích odborů. Tedy něco, co dlouhodobě prosazuje i Ivan Bartoš, Olga Richterová, Mikuláš Ferjenčík a jiní. Je možné, že se pletu, ale tato iniciativa se mi jeví jako zoufalý poslední pokus bývalého vedení trhnout kormidlem před ztroskotáním. Blíže k tzv. profesionalizaci (dále od participace, transparentnosti, přenosu znalostí bez strážců brány, organizování zdola, horizontální odpovědnosti) a pohodlné říditelnosti strany.

Hrůza z toho, kam se řítí strana, musí být dost veliká. Jenže marnost nad marnost. Některé věci už zřejmě nepůjdou i při nejlepší pozdně nalézané dobré vůli dohnat, napravit (v těch 20 % času, kdy je dobré se ještě věnovat vnitrostranickému prostředí). Za drahé peníze a velmi komplikovaně se teď hasí rozpoutané požáry na mnoha místech naráz. Původně jen plamínky. Rozlučte se, Pirátská loď se právě začala definitivně potápět.

Zbývá jediná naděje. Uvidíme, jestli si nějaká parlamentní či mimoparlamentní strana dokáže přivlastnit to dobré, co se u Pirátů osvědčilo, a hlavně neopakovat hrubé chyby ve vnitřní organizaci politické debaty. Mé hlavní doporučení a jemné opatření proti hamižení funkcí, bobtnání ega a na podporu kontinuity demokracie (nezávislé na personáliích) je – povinná rotace funkcí a důsledné předávání agendy a tvorba institucionální paměť. Jedno období a nucená pauza.


PS. Omlouvám se za neučesanost, nemám příliš času k cizelování textu. Z textu je jistě také patrné, že jsem už jen bývalá členka strany (členství jsem pozastavila v létě 2020). A že zpracovat zkušenost a zklamání z této strany mi osobně dá ještě pořádně zabrat.