Česká vláda zdá se podporuje myšlenku vytvoření nového speciálního mezinárodního soudu, který by zvlášť trestal jeden jediný zločin: politickou odpovědnost za válečnou agresi. Část odborníků a politické elity na případu válečných událostí na Ukrajině docházejí k uvědomění, že mezinárodní právo nedostačuje. Od roku 2012 sice existuje Mezinárodní trestní soud v Haagu, který i tento zločin má v omezené míře ve své pravomoci, neboť vyšetřuje a soudí čtyři typy zločinů souvisejících s válčením (zločin proti míru, genocidu, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti), přesto roste pocit, že je načase postihnout i právní odpovědnost a přímou vinu politického vedení za přípravu a organizování agresivní a nespravedlivé války přísněji. Jurisdikci ICC v Haagu uznává kolem 100 států světa (tedy polovina ze 193 – pokud počítám státy sdružené v OSN), cca 40 států (mezi nimi Ukrajina, USA, Izrael, Indie, Čína, Rusko aj.) ji dosud neuznávají.

Český Rozhlas přinesl zajímavý rozhovor na dané téma s odborníkem na mezinárodní právo, který vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Milanem Lipovským. (https://www.youtube.com/watch?v=-4_sTXjblJQ)

Spousta otázek však v tomto rozhovoru, který vedla redaktorka Barbora Tachecí, ani nebyla položena, natož aby byla zodpovězena:

1) (nové zločiny, nebo citlivější recepce) Co je hlavní motivací za nápadem vytvořit nový soud? Objevil se nějaký nový zločin, který lidstvo ještě nepoznalo? Zcitlivuje se naše vědomí a nastala doba, kdy chceme začít postihovat i politická rozhodnutí předcházejí válečným zločinům?

2) (jeden soud, nebo dva soudy) Nebylo by logičtější, mnohem efektivnější, aby jeden soud zkoumal v celém kontextu zločiny během jednoho válečného konfliktu? Notabene, měl by vyšší legitimitu než jakýkoli nový soud.

3) (doba uvedení do chodu) Kdy reálně může být takový soud uveden do chodu?

4) (způsob výběru soudců) Jak budou vybíráni soudci tohoto soudu?

5) (problém retroaktivity) Když se soudily zločiny nacistického Německa (včetně koncentračních táborů a zvěrstev), žaloba byla postavena na pozitivním právu (tedy na platných právních normách, neuplatňoval se retroaktivně žádný nově přijatý zákon či mezinárodní smlouva). Norimberský proces se tak popasoval s problémem retroaktivity. Jak se tedy dnes uvažuje o souboru všech myslitelných existujících mezinárodních norem (Briandův-Kellogův či Pařížský pakt, 1926, Haagské úmluvy a Ženevské úmluvy s protokoly, Římský statut Mezinárodního trestního soudu, Všeobecná deklarace práv, která – byť nezávazná - už získala podle některých odborníků váhu obyčeje), v čem přesně je nedostačující? Co bránilo tomu, aby se tato paleta rozšířila již v minulých letech, nezávisle na velkém konfliktu v Evropě? Konflikt na Ukrajině přece není jediný planoucí krvavý konflikt na světě.

6) (stálá instituce) Půjde o stálou instituci, která by byla připravena soudit tento zločin v případě jakékoli budoucí válečné agrese? Pokud ne, proč ne?

7) (další relevantní smlouvy) Bude mít soud pravomoc zvážit všechny relevantní smlouvy, tedy kromě Budapešťského memoranda z roku 1995 také obě Minské dohody a jiné, například veškeré smlouvy o omezení a kontrole zbrojení a zákazech používání určitých typů zbraní?

8) (legitimita) Jak rychle může legitimita tohoto nového soudu překonat úroveň alespoň současné legitimity a podpory Mezinárodního trestního soudu, když smlouva o jeho založení byla přijata už v roce 1998 (140 zemí podepsalo Římský statut), ratifikační krok minimálně 60 zemí nutných pro spuštění provozu soudu nastal v roce 2002. A dnes jej uznává zhruba 100 zemí. Jurisdikci soudu dodnes neuznávají Ukrajina, USA, Indie, Izrael aj. - a Rusko. Co třeba brání Ukrajině, aby přijala jurisdikci ICC? Znamenají úvahy o zvláštním soudu i to, že všechny významné země jsou připraveny podpořit a uznat v plném rozsahu a bez zvláštních výjimek jurisdikci tohoto nového soudu – tedy Ukrajina, USA a jiní? A byl by to tudíž další bonus takového počinu, rozšíření legitimity mezinárodního práva a vymáhacích prostředků mezinárodního společenství.

9) (obecný zájem o dobro mezinárodní komunity) Je myšlenka na založení zvláštního soudu pro trestání agrese obecněji platná, je to něco, o co by se usilovalo tak jako tak, jen konflikt na Ukrajině urychlil úvahy o takovém soudu?

10) (podmíněnost vzniku soudu vítězstvím Ukrajiny v tomto konfliktu) Je tato chvályhodná myšlenka podmíněná vojenským vítězstvím Ukrajiny, nebo padne v případě ukončení konfliktu jiným způsobem?

11) (duplicitní funkce dvou soudů) V jakém vztahu budou Mezinárodní trestní soud a zvažovaný zvláštní soud? Neobnáší to nějaká právnická úskalí typu znemožnění vyšetřování skutku, který byl vlastně už šetřen a souzen druhým soudem? Nelze soudit jeden zločin dvakrát. Jak vlastně legitimně rozdělit komplex zločinů, které souvisejí s touž nespravedlivou válkou – a neztratit ze zřetele podstatné souvislosti? Není to neefektivní způsob vyšetřování a posuzování?

12) (nové jevy a způsoby zapojení do konfliktu třetími stranami z cizích zemí mimo humanitární pomoc) Uvažuje se také o tom, že se bude nějak postihovat zapojení neuniformovaných žoldáků z cizích zemí (s vědomím třetích zemí v rozporu s jejich zákony)? Nebo zapojení horlivých civilistů či jednotlivců do průběhu bojů (například naváděním nezletilých na sociálních sítích, aby za vypsanou odměnu provedli akt sabotáže – tak jako údajně v Rusku, za což jim nyní hrozí vězení deseti let až doživotí – zdroj ČTK/iDnes/Blesk; nebo páchání ekonomických škod mimo rámec toho, co je politicky dojednáno vládami – např. zavirování open-sourcového programu, který pak smaže veškerá data v počítači, má-li ruskou IP adresu, bez ohledu na adresáta a jeho postoj k válce; soukromé útočné drony útočící hluboko v týlu či nové typy zbraní a hospodářské sabotáže velkého rozměru)

13) (ospravedlněná míra protiopatření či jiných opatření postihujících agresora během konfliktu) Uvažuje se i o přezkumu protiopatření tímto soudem, jejich aktérů, rozsahu, účinnosti a dopadů na nevinné, aby se tím posoudilo, jestli takováto protiopatření naplňují představu spravedlnosti a je to tedy krok v budoucnu zopakovatelný v případě každého konfliktu? Bylo by možné protiopatření vzít v potaz jako součást již uvaleného trestu na souzeného viníka (obdoba vazby v běžném soudnictví)? Mimochodem, mají vůbec právo na protiopatření třetí strany, tedy konfliktu jen přihlížející?

Děkuji za vaše odpovědi.
Případně děkuji novinářům, kteří se na některé z těchto otázek budou ptát dalších zodpovědných osob a politiků.