Ač jsem ateista, poslední dobou začínám propadat novému náboženství. V nejvyšší společnosti evropských politiků je dnes takřka povinné se k němu hlásit. Jde o boha klimatických změn. Kdo dnes nebojuje se změnami klimatu, ten jako by v Evropě ani nebyl. Musíme přece zachránit lidstvo!
Musím říci, že mě příjemně překvapilo, kolika lidem stálo za to reagovat na můj první blog. A ještě více a ještě příjemněji mě překvapilo, kolik odpovědí bylo kladných.
Vzpomněl jsem si v pondělí na takové dětské (a možná, že ne úplně dětské) pořekadlo: „Není sprostý ten, kdo sprostě mluví, ale ten, kdo sprostě myslí.“ Jako děti jsme jí (a možná to děláme dodnes) omlouvali dětské sprosťárničky.