Bojujme za svět bez klimatických změn
Ač jsem ateista, poslední dobou začínám propadat novému náboženství. V nejvyšší společnosti evropských politiků je dnes takřka povinné se k němu hlásit. Jde o boha klimatických změn. Kdo dnes nebojuje se změnami klimatu, ten jako by v Evropě ani nebyl. Musíme přece zachránit lidstvo!
Jakmile vystoupíte na jakémkoli evropském fóru s projevem na téma nutnost udělat už konečně něco s globálním oteplováním, obličeje většiny přítomných státníků se naplní posvátným vnitřním jasem. Češi ale byli vždycky tak trochu kacíři. Takže mě svým způsobem potěšilo, že moje jméno se stalo předmětem debat v britské Dolní Sněmovně. Premiér Tony Blair jím tloukl po hlavě Davida Camerona, vůdce konzervativců. Prý si špatně vybírá spojence, když se stýká s posledním šéfem evropské vlády, který nevěří na klimatologického boha. Vždy rád posloužím někomu jako argument, ať už je to doma, nebo v zahraničí.
Jinak si ale myslím, že apoštolové nového náboženství by si měli lépe hlídat média, a to i ta spřátelená. Tuhle jsem v České televizi zaznamenal enviromentální pořad o ubývání jednoho alpského ledovce, v němž se ovšem tvrdilo, že tento proces trvá nepřetržitě 150 let… Zřejmě od počátku měření.
Ostatně o klimatických změnách se od vědců můžeme dozvědět leccos. Třeba to, že daleko větší vliv než lidská činnost má stoletý cyklus sluneční aktivity. Nebo také, že se nacházíme na počátku doby ledové. Spolu se světoznámým klimatologem českého původu Kuklou bych tak řekl „chce to klid“.
A když už je řeč o emisích kysličníku uhličitého, stojí za zmínku, že člověk ho svým dýcháním při prudkém běhu uvolňuje více, než byste tušili. Doufám, že to pro nikoho nebude návod, jak redukovat emise vzniklé lidskou činností… S nadsázkou vyzývám všechny: neběhejte, jezděte autem.
Ale přeci jen vážně. Česko je jednou z nemnoha zemí, která plní Kjótský protokol (samozřejmě za cenu obrovských investic ze soukromých i státních zdrojů a přísné legislativy). Bez náboženského zaníceni a neokázale tak předstihujeme například onu Velkou Británii, která je v čele bojovníků proti klimatickým změnám. Což mě vede k mírnému optimismu, že za pár století budou čeští kacíři opět rehabilitováni a prohlášeni za reformátory, kteří to mysleli dobře, ačkoli odmítali momentální církevní dogmata.
Soustřeďme se nepateticky na úklid po sobě bez ohledu na to, co se o tom zrovna tvrdí v Moskvě, Bruselu či Washingtonu.
Jakmile vystoupíte na jakémkoli evropském fóru s projevem na téma nutnost udělat už konečně něco s globálním oteplováním, obličeje většiny přítomných státníků se naplní posvátným vnitřním jasem. Češi ale byli vždycky tak trochu kacíři. Takže mě svým způsobem potěšilo, že moje jméno se stalo předmětem debat v britské Dolní Sněmovně. Premiér Tony Blair jím tloukl po hlavě Davida Camerona, vůdce konzervativců. Prý si špatně vybírá spojence, když se stýká s posledním šéfem evropské vlády, který nevěří na klimatologického boha. Vždy rád posloužím někomu jako argument, ať už je to doma, nebo v zahraničí.
Jinak si ale myslím, že apoštolové nového náboženství by si měli lépe hlídat média, a to i ta spřátelená. Tuhle jsem v České televizi zaznamenal enviromentální pořad o ubývání jednoho alpského ledovce, v němž se ovšem tvrdilo, že tento proces trvá nepřetržitě 150 let… Zřejmě od počátku měření.
Ostatně o klimatických změnách se od vědců můžeme dozvědět leccos. Třeba to, že daleko větší vliv než lidská činnost má stoletý cyklus sluneční aktivity. Nebo také, že se nacházíme na počátku doby ledové. Spolu se světoznámým klimatologem českého původu Kuklou bych tak řekl „chce to klid“.
A když už je řeč o emisích kysličníku uhličitého, stojí za zmínku, že člověk ho svým dýcháním při prudkém běhu uvolňuje více, než byste tušili. Doufám, že to pro nikoho nebude návod, jak redukovat emise vzniklé lidskou činností… S nadsázkou vyzývám všechny: neběhejte, jezděte autem.
Ale přeci jen vážně. Česko je jednou z nemnoha zemí, která plní Kjótský protokol (samozřejmě za cenu obrovských investic ze soukromých i státních zdrojů a přísné legislativy). Bez náboženského zaníceni a neokázale tak předstihujeme například onu Velkou Británii, která je v čele bojovníků proti klimatickým změnám. Což mě vede k mírnému optimismu, že za pár století budou čeští kacíři opět rehabilitováni a prohlášeni za reformátory, kteří to mysleli dobře, ačkoli odmítali momentální církevní dogmata.
Soustřeďme se nepateticky na úklid po sobě bez ohledu na to, co se o tom zrovna tvrdí v Moskvě, Bruselu či Washingtonu.