Vzpomněl jsem si v pondělí na takové dětské (a možná, že ne úplně dětské) pořekadlo: „Není sprostý ten, kdo sprostě mluví, ale ten, kdo sprostě myslí.“ Jako děti jsme jí (a možná to děláme dodnes) omlouvali dětské sprosťárničky.

Při sledování tiskovky Jiřího Paroubka stříkala vulgarita a hrubost IV. cenové skupiny z obrazovky jako všudypřítomný sliz a na všechny dýchl závan holešovické střelnice. To, co byl - s bodrostí hostinského Palivce - Paroubek schopen říct na účet Vlasty Parkanové, pokládám za vrchol primitivního mužského šovinismu a machismu.

Paroubkův nejbližší fámulus a podrždeštník, zkrachovalý lampasák Jaroslav Tvrdík se po roce v epizodní ministerské roli sesypal, přinesl do Sněmovny ukázat antrax, pak se rozplakal, chudáček, a šel. Bohužel ne tam, kam patřil, ale do ČSA. I tam se výsledek brzy dostavil.

Jak to, že to nikdo z hlídacích psů Paroubkovi nepřipomene? Nebo je na socialisty opravdu všude na světě jiný metr? Ministr obrany přece není ministrem vojáků, stejně jako ministr školství není ministrem učitelů a ministr zdravotnictví ministrem lékařů. Útok na ministryni Parkanovou pokládám za vulgární a hrubý a prostřednictvím svého blogu to poslušně hlásím.

Bonzovat se nemá, ale hlásit se to musí!