Máme před sebou jen dvě cesty dalšího vývoje České republiky a výstupní strategie z ekonomické krize. Buď odložíme svou momentální spotřebu a uspořené zdroje investujeme do budoucnosti, do vzdělání, vědy a výzkumu, nebo projíme vše, co máme, a ještě více se zadlužíme.

V prvním případě odkážeme svým dětem moderní, prosperující zemi. V tom druhém bankrotující, zaostalý stát, stát virtuálního blahobytu. Ale budoucnost je víc než přítomnost!

Po tisíce let činí lidstvo stále stejnou zkušenost. Každá společnost je tak bohatá, nakolik dokáže ušetřit své vyprodukované zdroje, a investuje je do budoucího rozvoje. To vede k neustálému zlepšování podmínek pro život. Využívání momentálních výhod je oproti tomu mrhání prostředky.

Kvalita je víc než kvantita!

I my se musíme držet toho, co nám přineslo úspěch v minulých staletích. Síla první republiky byla v dlouhodobém rozvoji vzdělanosti. Tak jako se naši předci navzdory skromným počátečním podmínkám dokázali dostat na špičku vývoje, musíme i my odložit svou momentální spotřebu. Ostatně, neměl by to být zase takový problém. Vždyť i v době krize jsme stále nakupovali přebytek potravin, z nichž až čtvrtina končí v popelnici. Kvůli našemu konzumnímu apetitu byla daň z přidané hodnoty jedinou, která doputovala do státního rozpočtu v předpokládané výši. Tento nezdravě vysoký spotřební trend samozřejmě zbytečně vyčerpává naše zdroje. Nemluvě o životním prostředí. Naše nenasytnost tak zatěžuje dědictví příštích generací hned dvakrát, protože prohlubuje dluhy a ničí přírodu. Nešlo by tyto projedené peníze využít lépe?

Zatímco krize nijak nezamávala s naší nadspotřebou, omezila naše investice do vzdělání. Zeptejme se penzistů, jestli za této situace opravdu stojí o třinácté úplatky. Nedali by raději ty "peníze z dividend ČEZ", kromě toho, že je to populistický blábol, na vzdělání svých vnuků? Ostatně právě oni jim budou vydělávat na penze. Přičemž produktivita vysokoškoláků daleko přesahuje produktivitu lidí s nižším vzděláním.

Kdo se dnes cpe, zítra pláče

Vláda vedená ODS proto usilovala o to, aby výdaje do vzdělávání neklesaly, a naopak oproti ostatním výdajům mírně stoupaly. Například do výzkumu a vývoje náš vládní kabinet přidal ze zahraničních zdrojů od roku 2006 1,4 miliardy korun.

Možná si to lidé v rámci jednoho volebního období neuvědomují, ale z dlouhodobé perspektivy opravdu platí ona neúprosná, nicméně spravedlivá logika. Kdo se dnes nacpává, projí vše, co má, a ještě se zadluží, zítra spláče nad výdělkem. Ty, kteří myslí na zadní kolečka a v přítomnosti se uskrovní, čeká bohatá budoucnost. Týká se to lidí i států. Tedy pokud budeme zemí, která netrestá aktivní, obezřetné a cílevědomé, a nezvýhodňuje líné, neodpovědné a hloupé Obezřetnost je víc než po nás potopa!

Vsaďme na náš mozek

I díky tomu, že na rozdíl od státu u nás lidé více spoří, než se zadlužují, jsme bez úhony přečkali finanční krizi. Na ty, kteří si naberou úvěry a pak nemají na splácení, se díváme svrchu. Tak proč bychom měli volit politiky, kteří se stejně neodpovědně chovají k financím nás všech? Odpovědnost je víc než populismus!

Znovu zdůrazňuji, že tu nejde o nějaké úspory pro úspory, o nějaké ideologické cvičení v utahování opasků. Jde o velice praktický a srozumitelný cíl. Místo toho, abychom vše projedli, investujme do vzdělání. Zde se nám každá koruna mnohonásobně vrátí. Zatímco projedená koruna prostě zmizí. A koruna vypůjčená se nám vrátí také mnohonásobně - ale v záporné hodnotě úroků, které z ní budeme platit.

Takže je to buď - anebo. Buď odkážeme našim dětem úroky z dluhů, které budou muset splácet. Nebo jim dáme možnost dosáhnout kvalitního vzdělání a vynikajících výsledků ve vědě a výzkumu. To druhé si od nás samozřejmě žádá trochu odpírání.

Odložme svou momentální spotřebu ve prospěch budoucnosti.

Úspory jsou víc než dluhy! A místo všech ostatních zdrojů vsaďme na náš mozek. To je jediný vskutku obnovitelný, nevyčerpatelný a mocný zdroj. Využít ho můžeme už v příštích sněmovních volbách.

(Publikováno také v MF Dnes 4. února 2010)