V pražské restauraci, z níž je vidět na Vltavu, jsem v jídelním lístku objevil – grundle. Neodolal jsem. A jak bych také mohl! Grundle, ta dávná lahůdka, která byla mezi specialitami hlavního města řazena na roveň pražské šunce, se vynořila ze zapomnění a nabízela se k ochutnání.
Americký The Washington Post, britský The Telegraph anebo indický The Hindu uveřejnily tento týden poněkud bizarní fotografie. Zachycují šedomodročerně zbarveného ptáka velikosti kosa, který dostává potravu za pomoci zelenočervenočerného maňáska. Když jsem viděl, jak ty snímky letí po světě, pomyslel jsem si, že přinejmenším stejnou radost jako mně by udělaly i někdejšímu řediteli Zoo Praha a učiteli mnohých z nás prof. Zdeňkovi Veselovskému.
Zrovna když jsem se rozhodoval, jakou fotografii vybrat na obálku knižního vydání těchto Zoopisníků, přišla mi zpráva, že je potvrzena Kvídina březost. Fotografie s lachtanem Melounem šla tedy stranou a vyhrál snímek, na kterém moučnými červy krmím náš pár hrabáčů kapských – Draca a Kvídu.