O samosprávě můžeme pochybovat, ale poslední léta ukazují, že funguje
V další části seriálu o samosprávě, který vydáváme v souvislosti s Cenou Jana Opletala, odpovídá děkan FF UK Michal Stehlík: "Vnímám akademické prostředí jako prostor kolegiality. Tedy je tady určitě přímo nezastupitelná role studentů, včetně role v samosprávě, kde ji například po zkušenosti na naší fakultě považuji za více než přínosnou."
Více o projektu se dozvíte v našem prvním článku.
Jaký je váš pohled na akademickou samosprávu? Je způsob řízení univerzit, založený na samosprávných mechanismech, podle vás správný? Funguje dnes podle vás akademická samospráva dobře?
Tento model je dle mého názoru správný. Jedna věc je model a systém, jiná věc je realizace. Při pohledu na poslední desetiletí se může zdát, že samosprávy byly spíše upozaděny, ale již jen poslední léta nás přesvědčují, že ve chvíli problému či snahy o ingerenci, jsou to právě samosprávy, které se projevily jako funkční.
Jakou roli podle vás v akademické samosprávě hrají studenti a studentky? Přispívají svou přítomností k jejímu fungování, mají nějakou specifickou roli?
Stále vnímám akademické prostředí jako prostor kolegiality. Tedy je tady určitě přímo nezastupitelná role studentů, včetně role v samosprávě, kde ji například po zkušenosti na naší fakultě považuji za více než přínosnou.
Co by podle vás mělo pro studenty a studentky znamenat jejich členství v akademické obci?
Kromě toho, že by měli studovat, tak by měli aktivně zasahovat do celého života akademické obce. Student není jen součástí oboru nebo katedry, je součástí celé akademické obce, což bohužel není zcela automatické.
Kdybyste měl/a ocenit jeden počin, kterým se za poslední tři roky nějaký student nebo studentka prokázal/a jako dobrý člen/dobrá členka akademické obce, co by to bylo?
Jeden počin se vybírá velmi těžko, na druhé straně je asi jednoznačné, že zapojení studentů po celé České republice do Týdne neklidu bylo zcela mimořádné a asi na léta nejvýznamnější.
Michal Stehlík
Docent Michal Stehlík je zaměřením historik a slovakista, od roku 2006 stojí jako děkan v čele Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Tím se stal ve věku pouhých 29 let. Působil jako náměstek generálního ředitele Národního muzea a také na Ministerstvu kultury a je členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.
Více o projektu se dozvíte v našem prvním článku.
Jaký je váš pohled na akademickou samosprávu? Je způsob řízení univerzit, založený na samosprávných mechanismech, podle vás správný? Funguje dnes podle vás akademická samospráva dobře?
Tento model je dle mého názoru správný. Jedna věc je model a systém, jiná věc je realizace. Při pohledu na poslední desetiletí se může zdát, že samosprávy byly spíše upozaděny, ale již jen poslední léta nás přesvědčují, že ve chvíli problému či snahy o ingerenci, jsou to právě samosprávy, které se projevily jako funkční.
Jakou roli podle vás v akademické samosprávě hrají studenti a studentky? Přispívají svou přítomností k jejímu fungování, mají nějakou specifickou roli?
Stále vnímám akademické prostředí jako prostor kolegiality. Tedy je tady určitě přímo nezastupitelná role studentů, včetně role v samosprávě, kde ji například po zkušenosti na naší fakultě považuji za více než přínosnou.
Co by podle vás mělo pro studenty a studentky znamenat jejich členství v akademické obci?
Kromě toho, že by měli studovat, tak by měli aktivně zasahovat do celého života akademické obce. Student není jen součástí oboru nebo katedry, je součástí celé akademické obce, což bohužel není zcela automatické.
Kdybyste měl/a ocenit jeden počin, kterým se za poslední tři roky nějaký student nebo studentka prokázal/a jako dobrý člen/dobrá členka akademické obce, co by to bylo?
Jeden počin se vybírá velmi těžko, na druhé straně je asi jednoznačné, že zapojení studentů po celé České republice do Týdne neklidu bylo zcela mimořádné a asi na léta nejvýznamnější.
Michal Stehlík
Docent Michal Stehlík je zaměřením historik a slovakista, od roku 2006 stojí jako děkan v čele Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Tím se stal ve věku pouhých 29 let. Působil jako náměstek generálního ředitele Národního muzea a také na Ministerstvu kultury a je členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.