Lithium po volbách bude zase jen ruda v zemi
Zkuste si představit, že už máme po volbách, a doopravdy vedeme debatu o tom, co pro nás znamenají 3 % světových zásob lithia. Pojďme se bavit o vývoji lithiových baterií a o tom, na čem doopravdy Česká republika může vydělat.
Jestli firmám chybí lidi, proč se s nimi nebaví?
Firmy si často stěžují, že nemají dost zaměstnanců. Většina lidí, kteří se ucházejí o práci, ale nedostane žádnou odpověď a nikdy se tak nedozví, proč je nepozvali ani na pracovní pohovor.
Ministerstvo čar a kouzel, aneb kde sehnat peníze pro vysoké školy
Největším nepřítelem vysokých škol je dnes státní rozpočet. Vůbec ho nezajímá, že vysoké školy vytvářejí hodnoty a potenciál pro naši úspěšnou budoucnost. Má raději jednorázové investice a ani ho netrápí, když se nerealizují. Pokud nemáme marnit čas čirou magií, bude muset do školství dosypat někdo, kdo letos tolik neutrácel.
Kam vlastně prezident ustoupil při jmenování Martina C. Putny?
Po přijetí zákona o přímé volbě prezidenta se nezměnila ani ústava, ani zákon o vysokých školách. Podle ústavy je prezident hlavou státu, ovšem státu demokratického, založeného na platných zákonech. Je zcela nepřijatelné, aby se nejvyšší státní představitel rozhodl, že některé věci, které mu zákony České republiky ukládají, nechce nebo nebude dělat jenom proto, že se tak prostě rozhodl.
Akademické senáty jsou správné. Chyby vysokého školství pramení jinde
Když se podívám na dobu od roku 1989, tvrdím, že akademické sféře samospráva neškodí. Nejsem si vědom, že by někdy studenti uškodili. Naopak, příklad plzeňských práv, byť ojedinělý, je ilustrací toho, že studenti mohou svou fakultu kontrolovat, píše Jan Sládek, sociolog a přednášející na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v odpovědi na naše otázky o akademické samosprávě.
Samospráva není dokonalá, ale je pro akademickou obec nejvhodnější
Jiné způsoby řízení mohou přinést krátkodobé výsledky v určité oblasti, ale nikdy nemohou zaručit dlouhodobý rozvoj. Přítomnost mladších členů také akademické obci zajišťuje potřebnou dynamiku. To platí i pro samosprávu, píše Eva Syková v komentářích k našim otázkám o akademické samosprávě, které si klademe v souvislosti s udělením Ceny Jana Opletala.
O samosprávě můžeme pochybovat, ale poslední léta ukazují, že funguje
V další části seriálu o samosprávě, který vydáváme v souvislosti s Cenou Jana Opletala, odpovídá děkan FF UK Michal Stehlík: "Vnímám akademické prostředí jako prostor kolegiality. Tedy je tady určitě přímo nezastupitelná role studentů, včetně role v samosprávě, kde ji například po zkušenosti na naší fakultě považuji za více než přínosnou."
Akademické senáty brání diktatuře manažerů. Studenti do nich patří
Někdy se pejorativně mluví o „akademické oligarchii“, ale právě ty základní samosprávné elementy – akademický senát a rektor jím zvolený/nominovaný – umožňují kontrolu a nutí vyjednávat a tedy argumentovat, píše Stanislav Štech v komentářích k otázkám o akademické samosprávě.
V akademických senátech jsou kariéristi. Studenti by měli víc poslouchat
Studenti by měli využívat všechny oblasti, které škola nabízí ke vzdělávání, a pokud to škola dostatečně nedělá, tlačit na ni rozhodným, ale kultivovaným způsobem. Vysoká škola by měla být elitním prostorem plným elitních jedinců, píše Milan Knížák v komentářích k našim otázkám o samosprávě.
Univerzita jako demokracie: občan, ne klient
Letos udělujeme Cenu Jana Opletala, a proto jsme se rozhodli položit několik otázek lidem, jejichž názory nás zajímají. Zde jsou odpovědi jednoho z prvních dotazovaných, Zdeňka Ručky, který je na Cenu Jana Opletala (dvojnásobně) navržen.
Pokrok nevidí rodinu jako temnou sluj a ženu jako předmět. Prosazuje se ale jen těžce
Overtonovo okno a politika
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
"Nejste v kondici." Vondráček to od Pekarové schytal už ve studiu. To byl jen začátek
Jak drahé bude máslo ve válce? To je otázka!
