Když se podívám na dobu od roku 1989, tvrdím, že akademické sféře samospráva neškodí. Nejsem si vědom, že by někdy studenti uškodili. Naopak, příklad plzeňských práv, byť ojedinělý, je ilustrací toho, že studenti mohou svou fakultu kontrolovat, píše Jan Sládek, sociolog a přednášející na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v odpovědi na naše otázky o akademické samosprávě.

Jaký je váš pohled na akademickou samosprávu? Je způsob řízení univerzit, založený na samosprávných mechanismech, podle vás správný? Funguje dnes podle vás akademická samospráva dobře?

Když se podívám na dobu od roku 1989, tvrdím, že akademické sféře samospráva neškodí. Četnost problémů a jejich závažnost je nesrovnatelná s jinými sférami, které spravuje tu stát, tu soukromý sektor, anebo byznys s politiky dohromady, jako je tomu třeba u ČEZu. Že veřejné univerzity poskytují více lidem vzdělání, aniž by to bylo kryto nárůstem financí, to považuji za úspěch. Mluví se úpadku
v kvalitě absolventů, ale zatím jsem žádnou analýzu na toto téma, stejně jako na téma řízení univerzit nečetl. Je s podivem, že ji nikdo z kritiků nevypracoval. Takže, samospráva je správná, chyby, které jsou, neplynou z nadmíry samosprávy.

Jakou roli podle vás v akademické samosprávě hrají studenti a studentky? Přispívají svou přítomností k jejímu fungování, mají nějakou specifickou roli?

Hrají roli podstatnou a já jsem za tento výdobytek revolučního roku 1989 rád, nechci snížení zastoupení studentů v akademických senátech. Nejsem si vědom, že by někdy studenti uškodili. Naopak, příklad plzeňských práv, byť ojedinělý, je ilustrací toho, že studenti mohou svou fakultu kontrolovat. Pokud jde o jejich předpokládanou nekompetentnost, tak k tomu dvě věci. Tou první je, že by v informovanosti a kompetencích v různých hlasováních uspěli minimálně stejně jako akademici. Tou druhou je, že kdo neví, ať se zeptá – a čeští studenti toto umí dobře, to je přeci dobrá kompetence, umět se ptát. Ukázaly to třeba Studentská komora Rady VŠ a Iniciativa za svobodné VŠ – jejich role v komentování a diskusi návrhu věcného záměru zákona o VŠ byla zásadní.

Co by podle vás mělo pro studenty a studentky znamenat jejich členství v akademické obci?

To nevím, to bych spekuloval na motivace jednotlivců, popíši raději, s čím se poslední tři roky setkávám. Na studentech, se kterými v rámci samosprávy spolupracuji, vidím, že mají zájem na tom, aby fakulta dobře fungovala. Přehlednost předpisů a třeba evaluace nesou jejich rukopis. Potom je zřejmé, že práce v samosprávě je pro mnohé součástí veřejné aktivity obecně. Jsem rád, že starost o polis začíná být pro přirozeností. Poslední věc: je to pro ně zkušenost politiky, vyjednávání, odpovědnosti a snad občas i radosti z toho, že se dílo podaří. Vše výše uvedené je ve prospěch naší demokracie obecně. Část z nich bude časem nepochybně patřit k akademické, politické či úřednické špičce.

Kdybyste měl/a ocenit jeden počin, kterým se za poslední tři roky nějaký student nebo studentka prokázal/a jako dobrý člen/dobrá členka akademické obce, co by to bylo?

Počiny vidím tyto – otevření kauzy plzeňských práv a protesty proti reformě VŠ. Neumím teď uvést konkrétní jméno či jména, ale kdokoliv se postavil plzeňské akademické korupci z pozice studenta, šel se svou kůží na trh. To je následováníhodné, takový whistleblowing. Kdybych mohl ocenit skupinu, a proč ne, když EU má „nobelovku“, byla by to Iniciativa za svobodné VŠ. Přes všechny peripetie je
jeden výsledek jasný: díky ní se podařilo, že protesty přesáhly hranice Prahy, což považuji za jeden z nečekaných a žádoucích výsledků protestního úsilí.

Jan Sládek

Jan Sládek je sociolog, působí na katedře sociologie Fiozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2010 je členem Akademického
senátu FF UK, od roku 2012 jeho místopředsedou. Více informací naleznete na jeho osobních stránkách.