Je demokracie mrtvá? Vládne plutokracie?
Mnohé o současné neexistenci demokracie bylo již mnohokrát řečeno, ale nezaškodí si to občas připomenout. Jistě si vzpomenete, co již říkal Thomas Jefferson: "Konec demokracie a porážka Americké revoluce přijde, když vláda padne do rukou bank a bohatých podniků." Tam jsme se již zřejmě dostali, vždyť moc bank a korporací vidíme denně ve své vlastním životě.
Když něco potřebujeme, něco se nám stalo, chceme si postěžovat a snažíme se někam dovolat, do velké firmy, do velké korporace, do velkého řetězce, setkáváme se s nekonečný zvoněním, hudbou, odpovědi robotů, automatů vytvářející dokonalé a neproniknutelné hranice mezi nimi a námi obyčejnými lidmi. Mezi jejich světem a naším světem. Dostáváme se do svízelné situace. Marně se dovoláváme svých práv, a tak nejčastěji mávneme rukou. Jistě se nám v tom okamžiku zdá, že žijeme spíš pod vládou několika mocných jedinců, tedy v oligarchii nebo spíš pod vládou bohatců, v plutokracii. Zdá se nám, že vlastně i ta sama vláda je korporace. Vůbec už netuší, že jejím cílem by mělo být BONUM COMMUNE. Pro ty, kteří neovládají latinu: Obecné blaho. Stát totiž cokoli mluví, lže, a cokoli má, ukradl. Tak pravil Zarathustra.
K naší manipulaci byly a jsou efektním nástrojem média a nyní i sociální sítě. Jsme totiž sociální a psychické bytosti, které jsou i proti naší vůli zranitelné vůči síle sugesce. Jak to vypadá, média jsou naše Achillova pata. Zprávy, které se k nám z nich dostávají, jsou často spíše rafinovanými dezinformacemi a manipulacemi ve prospěch plutokracie, chytře zabalené do svůdných obalů. Je třeba, abychom ke všem informacím přistupovali skepticky a třídili je. Jenže samozřejmým předpokladem je, jak říká Claude Lévi-Strauss, znát psát a číst, tedy dle něj, že prvotní funkcí psaného sdělení je usnadnit zotročení člověka…Písmo upevnilo vládu nad lidmi…Boj proti analfabetismu splývá s posilováním kontroly občanů státní mocí. Neboť napřed musí umět všichni číst, aby státní moc mohla vyhlásit: neznalost zákonů neomlouvá.“
Možná ještě vhodnějším nástrojem, kterým jsme ovládáni, jsou peníze. Ty se jako takové, staly nemorálním agentem uvnitř už tak nemorálního systému, jenž sám o sobě mluví jako o morálním. Peníze se staly opiátem mas, a masy jsou příliš zaneprázdněné jejich získáváním, než aby prohlédly celý podvod. Stali se z nás psi Pavlova, a peníze jsou náš zvoneček u večeře. Peníze však původně nebyly stvořeny k tomu, aby se hromadily, a už vůbec ne v masovém množství. Měly být prostředkem cirkulace, aby sloužily lidem. A dnes tu máme jen nesmyslné hromadění, zatímco lidé strádají v nemocích a zmatku. Peníze nás, bohužel, nedělají lepšími lidmi. Ostatně jako vše, co člověk vynalezl pro své dobro, bylo nakonec zneužito malou privilegovanou skupinou lidí.
Být zdravý, soucitný a morální, to je přece měřítko dobrého člověka, ne výše jeho bankovního konta, že?
Jak se bránit? Prověřujeme přece denně, co jíme a pijeme, než to sníme, že? Stejně tak zpochybňujme i to, co nám, kdo říká, i vládnoucí autority. Jejich zájmem není naše zdraví a dobrý život, ale naše peníze a jejich moc. Kdyby přece všichni byli zdraví, jak nám licoměrně přejí, zhroutil by se farmakologický megakorporát a oni sami. Jak píše Wendell Berry v Unsettling of America: "Lidé, jejichž zvyk je zřeknutí se moci, kompetence a zodpovědnosti, jsou úžasní v utrácení. Jsou ideálními konzumenty. Tím, že je vtáhnete do trošky paniky či nudy, bezmoci, sexuálního selhání a paranoii, je můžete donutit koupit si cokoliv i věřit naprosto čemukoliv, co je atraktivně zabalené.“
K tomu všemu říká Bill Plotkin o dost lépe, než se léta snažím sám: "Západní pohled na svět v zásadě říká, že technologický pokrok je nejcennější a my se rodíme, abychom konzumovali, donekonečna používali a ničili přírodní zdroje, jiné živé druhy a často sebe navzájem. Naše nejvíce ceněná svoboda je právo nakupovat. Je to svět komodit, nikoliv entit, a ekonomická expanze je hlavním měřítkem pokroku. Konkurence, braní si a shromažďování jsou vyšší hodnoty než spolupráce, sdílení a dávání. Zisky jsou cennější než lidé, peníze cennější než smysl života. Toto je nejnebezpečnější závislost na světě, a nejenom kvůli svému dopadu na lidstvo, ale také proto, že velice rychle podkopává přírodní systémy, které udržují biosféru."
Proroctví indiánů Cree bylo již mnohokrát citováno, ale my vždy jen mávneme rukou, že nás se to ještě netýká. Vůbec nevadí si to stále připomínat: „Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáte, že peníze se nedají jíst.“
Když něco potřebujeme, něco se nám stalo, chceme si postěžovat a snažíme se někam dovolat, do velké firmy, do velké korporace, do velkého řetězce, setkáváme se s nekonečný zvoněním, hudbou, odpovědi robotů, automatů vytvářející dokonalé a neproniknutelné hranice mezi nimi a námi obyčejnými lidmi. Mezi jejich světem a naším světem. Dostáváme se do svízelné situace. Marně se dovoláváme svých práv, a tak nejčastěji mávneme rukou. Jistě se nám v tom okamžiku zdá, že žijeme spíš pod vládou několika mocných jedinců, tedy v oligarchii nebo spíš pod vládou bohatců, v plutokracii. Zdá se nám, že vlastně i ta sama vláda je korporace. Vůbec už netuší, že jejím cílem by mělo být BONUM COMMUNE. Pro ty, kteří neovládají latinu: Obecné blaho. Stát totiž cokoli mluví, lže, a cokoli má, ukradl. Tak pravil Zarathustra.
K naší manipulaci byly a jsou efektním nástrojem média a nyní i sociální sítě. Jsme totiž sociální a psychické bytosti, které jsou i proti naší vůli zranitelné vůči síle sugesce. Jak to vypadá, média jsou naše Achillova pata. Zprávy, které se k nám z nich dostávají, jsou často spíše rafinovanými dezinformacemi a manipulacemi ve prospěch plutokracie, chytře zabalené do svůdných obalů. Je třeba, abychom ke všem informacím přistupovali skepticky a třídili je. Jenže samozřejmým předpokladem je, jak říká Claude Lévi-Strauss, znát psát a číst, tedy dle něj, že prvotní funkcí psaného sdělení je usnadnit zotročení člověka…Písmo upevnilo vládu nad lidmi…Boj proti analfabetismu splývá s posilováním kontroly občanů státní mocí. Neboť napřed musí umět všichni číst, aby státní moc mohla vyhlásit: neznalost zákonů neomlouvá.“
Možná ještě vhodnějším nástrojem, kterým jsme ovládáni, jsou peníze. Ty se jako takové, staly nemorálním agentem uvnitř už tak nemorálního systému, jenž sám o sobě mluví jako o morálním. Peníze se staly opiátem mas, a masy jsou příliš zaneprázdněné jejich získáváním, než aby prohlédly celý podvod. Stali se z nás psi Pavlova, a peníze jsou náš zvoneček u večeře. Peníze však původně nebyly stvořeny k tomu, aby se hromadily, a už vůbec ne v masovém množství. Měly být prostředkem cirkulace, aby sloužily lidem. A dnes tu máme jen nesmyslné hromadění, zatímco lidé strádají v nemocích a zmatku. Peníze nás, bohužel, nedělají lepšími lidmi. Ostatně jako vše, co člověk vynalezl pro své dobro, bylo nakonec zneužito malou privilegovanou skupinou lidí.
Být zdravý, soucitný a morální, to je přece měřítko dobrého člověka, ne výše jeho bankovního konta, že?
Jak se bránit? Prověřujeme přece denně, co jíme a pijeme, než to sníme, že? Stejně tak zpochybňujme i to, co nám, kdo říká, i vládnoucí autority. Jejich zájmem není naše zdraví a dobrý život, ale naše peníze a jejich moc. Kdyby přece všichni byli zdraví, jak nám licoměrně přejí, zhroutil by se farmakologický megakorporát a oni sami. Jak píše Wendell Berry v Unsettling of America: "Lidé, jejichž zvyk je zřeknutí se moci, kompetence a zodpovědnosti, jsou úžasní v utrácení. Jsou ideálními konzumenty. Tím, že je vtáhnete do trošky paniky či nudy, bezmoci, sexuálního selhání a paranoii, je můžete donutit koupit si cokoliv i věřit naprosto čemukoliv, co je atraktivně zabalené.“
K tomu všemu říká Bill Plotkin o dost lépe, než se léta snažím sám: "Západní pohled na svět v zásadě říká, že technologický pokrok je nejcennější a my se rodíme, abychom konzumovali, donekonečna používali a ničili přírodní zdroje, jiné živé druhy a často sebe navzájem. Naše nejvíce ceněná svoboda je právo nakupovat. Je to svět komodit, nikoliv entit, a ekonomická expanze je hlavním měřítkem pokroku. Konkurence, braní si a shromažďování jsou vyšší hodnoty než spolupráce, sdílení a dávání. Zisky jsou cennější než lidé, peníze cennější než smysl života. Toto je nejnebezpečnější závislost na světě, a nejenom kvůli svému dopadu na lidstvo, ale také proto, že velice rychle podkopává přírodní systémy, které udržují biosféru."
Proroctví indiánů Cree bylo již mnohokrát citováno, ale my vždy jen mávneme rukou, že nás se to ještě netýká. Vůbec nevadí si to stále připomínat: „Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáte, že peníze se nedají jíst.“