Přivedla jsem si domů Čecha. A s ním vlastně i celou jeho rodinu. Jak vypadají setkání obou rodičů? Nervozita, zmatek, kulturní přešlapy, ale především sranda největšího kalibru.
You never know what a night in Prague down town can bring... Last night, we were Prague - United colours of Fruits. Banana, coconut, apples, strawberries. With or without you. In US we trust - sweet little something - multinational colourful funny cocktail mixed across the world. Opened and enjoyed in Prague.
Byly Vánoce roku 2007 a jeden ze správců blogů Aktuálně mě nenápadně přesvědčuje o tom, že bych měla zkusit psát blogy. A tak vznikl 1.blog o Dvojím životě banánových děti. Zadarmo si psát blogy, střílet své dojmy a mindráky internetovým šípem. Hm, proč ne?
Pár týdnů poté, v březnu 2008, mě Lidové noviny žádají, abych napsala krátký článek pro Magazín Pátek - Lidové noviny. A vznikla několika stránková reportáž Banánové děti v české džungli.
Měla bych odpustit Američanům, kteří na moji rodinu házeli bomby a stříleli po nevinných dětech? Měla bych necítit zášť vůči Číňanům a Francouzům za všechny ty křivdy z minulosti? Měla bych odpustit kamarádce ze základky, která se mě tehdy nezastala před rasisty?
Měla bych odpustit vietnamské komunitě, která při mě nestála, když se na mě před 7 lety snesla ta šílená vlna kritiky plná urážek a nesmyslných nadávek, zejména ze strany Vietnamců, když jsem začala blogovat? A to jen kvůli tomu, že jsem byla první, kdo vystoupil z řady? Že jsem se nebála být černou ovcí a tím to schytala nejvíce?
Jak přestat cítit nespravedlnost, když člověka to zlomilo do takové míry, že musel utéct na 4 roky do zahraničí, aby našel svobodu slova a hlas krve?
I letos se organizátoři rozhodli spojit vietnamské oslavy nového lunárního roku s českým masopustem. V libušské tržnici Sapa vypukly oslavy příchodu jara obou zemí v neděli 15. února. Dle pořadatelů až 800 lidí přišlo poznat gastronomické a kulturní spojení Česka a Vietnamu.