V posledních letech vyrostlo v Česku obrovské množství čínských restaurací a bister. Ne každá čínská restaurace je ale opravdu čínská a jen málokde je jídlo autentické. Spíš je přizpůsobené českým surovinám a chutím.

Navíc v řadě takzvaně čínských restaurací pracují Vietnamci. Majitelé jsou někdy Číňané, někdy zas Vietnamci, kteří využívají celosvětový trend čínských restaurací a bister a záměrně nechávají již vžitý pojem bez rozlišování. Jenže jídlo v "čínských" restauracích je sice vietnamskému podobné způsobem přípravy, ale chuťově je úplně jiné. Proto se při výběru restaurace ujistěte, zda je pravá čínská či pravá vietnamská. Jestli náhodou nemá Čínu jen v názvu.

Tradiční vietnamské jídlo v těchto tzv. čínských restauracích obvykle nedostanete. To seženete jen v místech, kde se schází vietnamská komunita nebo v pravých vietnamských restauracích.

A kde taková místa najít? Největším centrem je tržiště Sapa v Praze 4 (zastávka autobusu Sídliště Písnice) a pak také vyhlášená restaurace Thanh Long v centru Prahy v Ostrovní ulici. Ale komunitní centra najdete i ve většině velkých měst po celé republice.

Není to jen jídlo, co je v centrech naší komunity stejné jako ve Vietnamu. Vietnamci se snaží, aby byla místa, kde se scházejí, co nejvíce podobná těm, odkud pocházejí. Jídlo se vaří přímo v jídelně nebo i venku a každý návštěvník si může prohlédnout a přičichnout, co se ve kterém kotli vaří. Na stolcích leží plastové stojany s hůlkami, lahve s chilli omáčkou, naloženým bambusem a charakteristicky vonící (nebo pro Čechy spíše páchnoucí) rybí omáčkou. Stoluje se tak, že se všechna jídla dají doprostřed stolu a každý si do prázdných misek nabírá, na které jídlo má zrovna chuť.

Vietnamské jídlo se dá shrnout do několika slov: jednoduché, ale přitom chutné, plné obrovského množství chutí a vůní (a to si nemyslím jen já, ale i většina Čechů, se kterými se znám). Snad nejznámějším vietnamským jídlem jsou jarní závitky (vietnamsky nem). Každá rodina má svůj recept a speciální „zlepšováky“. V čínských bistrech ale většinou koupíte trochu jiné závitky, plněné částečně českými surovinami, které jsou méně nákladné než pravé vietnamské: a sice zelí a mrkev.

Kromě jarních závitků či masa a rýže dáváme na stůl narychlo osmahnutou zeleninu, mnohdy připravenou s česnekem. Často jde o druhy zeleniny, které české kuchařky neznají. Ne u všech zelenin ale existuje český ekvivalent v názvosloví - můžu vám jen říct, že jeden druh je trochu podobný pažitce a jiný zas kopřivě (zelené a fialové). Používají se většinou tak, že se nadrobno nasekají a přidají do polévky nebo se tím posype už uvařený pokrm.

Důležitá součást vietnamské kuchyně je koření, různé čerstvé zeleniny, saláty, které dodají správnou chuť: koriandr, kopr, zázvor, česnek a chilli papričky.

Různé koření a zeleninu dáváme i do dalšího tradičního jídla, které v centrech naší komunity hledejte pod označením PHO. Ve Vietnamu se jí všude a pořád a tak trochu se podobá české hovězí polévce.

Stravování je ve Vietnamu takovým malým obřadem, u kterého se sejde celá rodina. A nemůže se uspěchat.

Nakonec všechno zapijeme zeleným čajem, vzácněji rýžovým vínem, což je vlastně pálenka, v Česku by se tomu mělo spíš říkat rýžovice. Tu si ostatně můžete v centrech naší komunity koupit i domů, stejně jako zelený čaj, dovážené sladkosti, ovoce nebo třeba porcelánové konvičky s kalíšky.

Vietnam má desítky zvláštních jídel vyráběných z velmi exotických druhů mas, zeleniny a koření - jíme i hady, psy nebo slepičí pařáty.

Pokud si chcete o naší kuchyni přečíst ještě něco málo víc, tak klikněte na tento moc zajímavý odkaz na Klubu Hanoi, což je sdružení všech fanoušků Vietnamu:
Na guláš a knedlíky ve Vietnamu zapomeňte