Na konci března jsem se účastnila mezinárodní diskuze na téma „Domov“. Neformální debata se natáčela v Bratislavě v rámci projektu Visegrádské čtyřky.


Měla jsem si přinést nějakou věc, která pro mne představuje domov. Přivezla jsem rodinný recept na smažené jarní závitky, protože je to jídlo, které vařím všude a všem nejraději. A to zejména, když mě zastihne stesk. Je ale ještě spousta dalších věcí, které mi připomíná domov. Tady je můj seznam.

Domov je tam, …

… kde cítím v podbříšku motýly, když tam přijedu
… kde mě mají rádi
… kde dokážu vypnout
… kde se cítím bezpečně a uvolněně, aniž bych musela meditovat
… kde dostanu v každé druhé hospodě nakládaný hermelín
… kde voní půda i vzduch po mém dětství
… kde se žvýká cukrová třtina
… kde nemusím žádat k jídlu hůlky
… kde se chléb dá ještě jíst i třetí den
… kde na každém rohu prodávají zelený čaj a v každé ulici je minimálně 1 stánek s polévkou Phở
… kde se kvůli nevyzpytatelným řidičům bojím přejít silnici natolik, že většinou nepřejdu vůbec
… kde můžu mluvit čenamštinou (česky a vietnamsky zároveň) a všichni mi rozumí
… kde občas nemusím říkat vůbec nic a stejně mi rozumí
… kde se pasou kravičky, i když se už setmělo
… kde nikdy nedojde rýže

Spolu se mnou byla do Bratislavy pozvaná Natalia z Polska, vyznávající nomádský styl života posledních šest let. Dalším diskutujícím byla Agapé, Maďarka s řeckými kořeny. Jediný muž z naší skupinky byl Stano, slovenský Rom, který procestoval půlku světa, aby se nakonec usadil na slovensko-českém pohraničí.

Celé video ke shlédnutí zde