Vždycky jsem chtěla jet na Glastonbury ve Velké Británii. Bohužel jsou lístky vždycky nechutně drahé. Letos mi stejný zážitek dává Colours of Ostrava. Lije tu jak z konve.



Do Dolní oblasti se vracím pravidelně. Pro mě je tento každoroční multižánrový festival srdcovou záležitostí. Před 3 lety jsem se tam totiž dala dohromady se svým současným mužem.

Letos mě sem zlákaly kromě srdečné a pohodové atmosféry i účinkující - Of Monsters and Men, Passenger, Caro Emerald, Villagers, Tame Impala, Kodaline a Maria Peszek. Podle mě si každý najde to své. Zvlášť letos se mi program zdá prudce nabušený.

Colours of Ostrava se pořádá už od roku 2002. Před několika lety se přesunul do kouzelných prostorů industriální oblasti Dolní Vítkovice. V Evropě to nemá obdoby. Když nestojím na koncertě nebo nelovím ve stáncích jídlo, obdivuju hornické dědictví “černé Ostravy”.



Bývalé hutě se měly už kompletně zbourat. Načež si pár firem uvědomilo nejen historický význam, ale zejména potenciál těchto úchvatných staveb. Zainvestovaly a otevřely je festivalovým fanouškům a kapelám z celého světa.

Odjakživa miluju stanování, takže i letos přespáváme ve stanovené městě poblíž festivalového areálu. Nic totiž nedodá festivalu takový říz jako smradlavé toitoiky a dlouhé fronty na sprchy. Nebo zpívající, opilí sousedi zakopávající k ránu o vaše kolíčky.



Program začíná vždy až odpoledne. Tudíž celé dopoledne máme k dispozici, abychom objevovali Ostravu. Já vím, že se mi mnozí budete smát, ale v Čechách se mi po Praze nejvíc líbí rázná Ostrava.

Možná za to můžou zdejší lidí s vtipným přízvukem, kteří vám do obličeje v klidu napálí i tu nejbolestivější pravdu. Mluví bez cukrbliků a kudrlinek. Jsou upřímní a přímí. Někdy možná až moc. Ale aspoň víte, kdy čekat pusu a kdy facku. Možná za to můžou ty nádherné hornické stavby z červených cihel a havířská minulost. A možná je to i tou kultovní Stodolní, Jarkem Nohavicou a syrovou náturou celého města.

Až pojedete do Ostravy, ať už na festival nebo jen na výlet, zkuste pár mých tipů. Začněte novou radnicí, z které uvidíte celé město z ptačího perspektivy.

Prohlédněte si pak historické centrum pěšky a bez mapy. Jen tak se třeba jako já zatouláte a narazíte na zajímavé uličky, hospůdky a památky, které byste jinak v průvodcích nenašli.

Stodolní je samozřejmě pojem asi jako místní vynikající frgály. Tady většinou začíná a končí každá fajnová párty. Už v dobách monarchie byla Ostrava “Schnaps Stadt”, tedy město chlastu. Stovky putyk a náleven jsou rozesety po celém městě. Večírky v Ostravě voní po fernetu, absintu a zelené. Na dně každého panáku se zrcadlí bolehlav. Paří se až do rána. A všichni počítají s tím, že bude v alejích nablito.

Z kaváren chodím nejradši do Retro Chill Out, odkud teď píšu tento článek. Místo má prvorepublikový styl a v centru jsem nenašla útulnějšího místa na relaxaci před festivalovým kraválem.



Tak co, uvidíme se tu příští rok?

Psáno pro ctidoma.cz