Poslední dobou nám tu řádí nebezpečný vir jménem vietnamská bistra. Když do nějaké zajdu, tak se mi v noci poštěstí a hodiny se tulím k porcelánovému bohu. S tímto vědomím jsem v září vyrazila i s roční dcerkou na akci Ochutnej Vietnam, který se konal v pražské Holešovické tržnici. A byla jsem fakt hodně mile překvapená.




Fňuk nad viet street food made in CZ

O tom, zda jsou ve vietnamských restauracích jídla autentická nebo ne, se raději nebudu rozepisovat. Sama si doma pokrmy z rodné země přizpůsobuji zásobám ingrediencí a chuti manžela.

Nicméně mě mrzí, že po dlouhá léta skrývání se pod čínskými restauracemi jsme se o moc neposunuli. Spíš se mi zdá, že majitelé (většinou druhá generace Vietnamců v ČR) „oblékli“ své podniky do moderních kabátů, aby byl interiér sexy zejména pro generaci avokád (čtěte mileniálů a hipsterů).

Menu a sociální sítě lákají na poctivé tradiční jídlo vycházející z domácích receptů, kam do kuchyně mají vstup jen kvalitní suroviny. Já ale čím dál víc narážím na zkažené maso, vývary s glutamátem a chybějící bylinky. No a o těch nočních výletech na záchod nemluvě.


Copak bitcoin, ale đồng!

Ochutnej Vietnam společně organizuje tým mladých Vietnamců a Čechů. A ten svěží a moderní závan je tam znát již od vstupu. Hned na začátku vyfasujete čip, na který si nabijete české peníze, jež se načtou jako vietnamská měna dong. Kurz byl 20CZK=1 đồng. Technicky to bylo zvládnuté velmi dobře. Bylo možné si nabít peníze na několika místech, i kreditní kartou. Na konci se zbytek vrátil v českých korunách.

Žrádlo, žrádlo, všude kam se podíváš samý žrádlo



Lahodné vůně se linulo z 21 stánků. Nacpala jsem si břicho u většiny z nich. U některých byla ale neustále tak dlouhá fronta, že jsem to v parném sluníčku s Izinkou ani neriskovala. Největší foodgasm jsem zažila u palačinek z krevet a babátů ze stánku U Nguyenů (ne, nedělám tu reklamu příbuzným).

Některé stánky bych už v příštím roce již nemusela vidět. Mnoho z nich naopak by si zasloužilo lukrativní místo někde v centru Prahy, aby lidi věděli, co znamená pravý nefalšovaný street foot po vietnamsku.

Doprovodný program



Pro účastníky zájezdu, kteří si chtěli mezi ochutnávkami zaskočit pro trochu kultury, nechyběly přednášky v Knihovně. Mnozí se i naučili tradiční vietnamské stolní hry, balit jarní závitky.

U vstupu jste nemohli minout pouličního holiče, který byl připraven ostříhat i ty nejmenší.

Co mě uchvátilo na první pohled, tak to byly ilustrace Trang Luongové v Galerii. A hned jsem měla vánoční dárky.




Co bych příště zlepšila

Prvně, já vím, že mně se to kritizuje, když moje největší drama v posledních měsících je typu „Kde se sakra vzaly ty kamínky v jejím hovnu?“. I když část týmu OVN jsou mí kamarádi, tak si dovolím vytknout pár maličkostí.

Chyběly mi ukazovatele pro návštěvníky, jež neznají prostory tržnice. Příště bych je rozvěsila u tramvaje a postupně až ke vstupu. Takhle jsem musela stalkovat partu Čecho-Vietnamců, co si pomáhali GPSkou.

Příští rok bych přidala víc toalet a řádně označila kudy kam. Chápu záměr pořadatelů, kteří chtěli zvýšit autenticitu – ve Vietnamu taky nenajdete na ulicích toitoiky. Ale představte si to zoufalé bloumání, když fakt musíte.

Vyrobila bych klíčenky na čip, takhle se mohl snadno ztratit. Na šnůry bych dala logo akce a jména partnerů, kteří budou jistě rádi za reklamu. Super nápad byly hůlky, které dostal každý návštěvník.

Černé uniformy pro organizátory? Bylo mi upřímně líto těch mravenečků, co tam celý víkend makali na horkém slunci. Červeno- modré jsou jak na svatby. Osobně by se mi líbily třeba zelené – připomíná to rýži nebo bambus.



Co dodat na konec? Ochutnala jsem Vietnam a už na samotné akci hledala WC. Ovšem tentokrát jen proto, abych si udělala místo na další mňamky. Za mě patří Ochutnej Vietnam bezkonkurenčně mezi nejlepší viet akce v ČR.



Za profi fotky děkuju Alžbětě Felixové a Ivě Nguyen. Ty s amatérskou kvalitou patří do mého archívu.