Při debatách o stavu lidských práv v Číně se často objevuje názor, mnohdy vyslovovaný i v dobré víře, že čínské kulturní tradice se liší od těch našich, že Číňané mají jiné povědomí o lidských právech a že koneckonců nám, Evropanům, nota bene s naší koloniální minulostí, nepřísluší kázat Číně, co a jak má dělat. V jiných částech světa dnes nevídaný ekonomický růst je pak argumentem, že v ČLR je vlastně všechno v pořádku a raději ať si kritici čínského režimu zametou před vlastním prahem.