Dopis, který ministr Hamáček odeslal vedoucímu tajemníkovi Šanghajského městského výboru Komunistické strany Číny, nemá úroveň dokumentu, který reprezentuje vládu České republiky. Podbízivý obsah a forma odporující protokolu nás — v přímém rozporu s ujištěními českých představitelů — v očích zahraničního partnera zbavuje vážnosti a předem podkopává naše vyjednávací pozice.

Jan Hamáček na hlavičkovém papíru 1. místopředsedy vlády a ministra vnitra napsal 18. března do Šanghaje dopis „stranickému tajemníkovi“ a „drahému příteli“ Li Qiangovi. Prosí ho o pomoc „při přesunu humanitární pomoci“ z Šanghaje do České republiky a při té příležitosti připomíná naši humanitární pomoc Číně. Adresáta ujišťuje, že „prezident Zeman je přítelem čínského lidu“.

Po nedávno zveřejněném ultimativním dopisu čínského velvyslance příteli čínského lidu prezidentu Zemanovi je Hamáčkův dopis dalším pozoruhodným dokladem skandálních konců, k nimž dospěla oficiální komunikace mezi ČLR a Českou republikou. Neomalenost a přímočaré přikazování čínského velvyslance českým představitelům jsou přímo úměrné podlézavosti a amatérismu Hamáčkova dopisu.

Kdo je „přítel“ Čínské lidové republiky?

Jako sinoložka nemůžu nepomyslet na to, co znamená slovo „přítel“ (pcheng-jou) v politickém diskurzu Čínské lidové republiky, a jak nevhodné je jeho použití ze strany ministra české vlády. S ohledem na hlavičkový papír nepředpokládám, že Hamáček píše obyčejnému kámoši Li Qiangovi, a ani v obsahu dopisu takovému vztahu nic nenasvědčuje.

„Přátelství“ Hamáčkova dopisu je zřetelně zabarvené významem okřídleného výroku předsedy Maa, který v době Kulturní revoluce prohlásil, že Čína „má přátele po celém světě“. Dělo se tak v časech, kdy jedinými pevnými „přáteli“ v Evropě byly Albánie a Rumunsko, o to silnější však byla potřeba „čínskému lidu“ dokazovat, že k němu celý svět chová přátelské city.

Toto přátelství se stalo i námětem tehdy oblíbené písně:

Přes pět kontinentů a čtyři oceány se žene bouře,
ve společném boji navazujeme přátelství.
Vzájemně si pomáháme, učíme se jeden od druhého,
dohromady nás spojuje revoluce.
Máme přátele po celém světě,
nohsledi podněcovaní americkým imperialismem jsou den ode dne osamělejší,
po celém světě se zapalují ohně revoluce,
spravedlivý boj musí zvítězit!

Podobně jako další písně z doby Rudých gard i píseň o přátelství celého světa k Číně zažívá za Si Ťin-pchingovy „nové éry socialismu s čínskými rysy“ revival. Klíčová myšlenka starého songu zůstává v platnosti i dnes: kolem Čínské lidové republiky jako světového vůdce se spontánně shromažďují oddaní přátelé, s jejichž pomocí budou poraženy Spojené státy i se svými nohsledy.

Zažehnutí ohně světové revoluce již dnes, pravda, netáhne, ale zápas o vůdčí místo ve světě pokračuje dál. Dnes jde o to, kdo stane v čele globalizace. Hraje se o samu podstatu propojeného světa, zda nabere nový kurz k obrazu čínskému, tedy s vedoucí úlohou Strany jako zárukou úspěšného vědeckého řízení společnosti. Si Ťin-pching to poeticky nazývá společenstvím sdíleného osudu lidstva, samozřejmě pod vedením Číny.

Pro ty, komu se tyto úvahy mohou zdát za vlasy přitažené, ještě jeden citát. Pod historickou nahrávkou citované písně na YouTube opatřené působivou dobovou ilustrací je připsán komentář datovaný 19. září 2017: „Začala čínsko-americká obchodní válka, zdá se, že se nelze vyhnout nové studené válce, a když vidím, jak naše vedení jezdí do Afriky, zdá se mi, že tato čtyřicet let stará píseň má pravdu. Kapitalistická cesta velebného kmeta Tenga jen potvrzuje, že Marx měl pravdu.“ Na okraj dodejme, že ačkoliv je Youtube v Číně zakázaný, pilně šíří čínskou propagandu po světě.

Opak „přátel“ Číny jsou v očích „čínského lidu“ Spojené státy a jejich nohsledi. Na Západě podobné „přátelské“ vztahy obvykle deklarují předsedové bezvýznamných komunistických straniček, u nás je to ministr vnitra a předseda jedné z vládních politických stran, a samozřejmě také prezident.

O korespondenci mezi přáteli z Prahy a Šanghaje se v čínském tisku nepsalo. Zprávy čínské ústřední televize CCTV nicméně citovaly z projevu prezidenta Zemana na Primě, který děkoval za čínskou „pomoc“. A na svých webových stránkách televize citát ze Zemanova projevu přeložený do čínštiny slovy „Nyní jednotlivé státy poznaly, kdo je jejich skutečný přítel“ použila jako nadpis dlouhé zprávy o tom, kdo všechno po celém světě Číně děkuje.

Diplomatické přešlapy

Proklamované přátelství nemůže zastřít nerovnost komunikace mezi představitelem vlády suverénního státu odvolávajícím se na svého prezidenta, který se doprošuje u vedoucího tajemníka šanghajského výboru KS Číny, aby mu dovolil vyvézt českým státem zakoupené zdravotnické potřeby. Povolení vývozu zaplaceného zboží by mělo být přitom samozřejmostí, tím spíš, že za pandemii nese odpovědnost Čínská lidová republika, která by se měla snažit pomáhat doopravdy, nejen v bombastických vyjádřeních svých cenzurovaných médií.

Dopis českého ministra je absurdní a vymyká se pravidlům mezinárodních styků. Pokud bylo potřeba urychlit byrokratické procedury související s vývozem zaplaceného zboží, standardní by bylo angažovat v té věci českého velvyslance v Číně nebo se obrátit na čínského velvyslance v Praze. Každopádně by to byl úkol pro ministerstvo zahraničí.

Jednání na čínské ambasádě v Praze by bylo teoreticky citlivé, protože nedávno se i premiér Babiš konečně rozhoupal, aby podpořil požadavek opozice vyměnit čínského velvyslance, v reakci na jeho nehorázný dopis. Na druhou stranu, pro Hamáčka by takové jednání neměl být problém, zdá se, že navzdory všemu, udržuje s velvyslancem Čang Ťien-minem srdečně kontakty.



22. února se Hamáček společně s velvyslancem a s Jaroslavem Tvrdíkem a za asistence fotbalistů Slavie a veřejnosti účastnil propagační akce na podporu Wu-chanu. Čínské úřady se snaží podobné akce pořádat ve snaze zahladit skutečnost, že v prosinci a lednu hrubě zanedbaly varování ohledně hrozící epidemie a dokonce kriminalizovaly lékaře, kteří na problém upozorňovali. Způsobily tak humanitární katastrofu ve Wu-chanu a rozšíření epidemie po Číně a do celého světa.

Úzké spojení mezi ministrem české vlády a Jaroslavem Tvrdíkem, lobbistou a zaměstnancem čínské státní firmy CITIC, kterého web čínského velvyslanectví označuje jako „předsedu Společnosti česko-čínského přátelství“, není jistě náhodné. Také Tvrdík je podle svých slov přítelem tajemníka hlavní šanghajské organizace Komunistické strany Číny.

Pokud jsou všichni tak dobří přátelé, a pokud v Číně všechno funguje prostě tak, že řeknu kamarádovi a on to zařídí, pak to zavání korupcí. Každopádně o seriózních diplomatických stycích tu nemůže být řeč.

Detail na závěr: dopis má i formálně tragickou úroveň

Dopis coby korespondence člena vlády nemá úroveň. Pisatel ignoruje správné oslovování a hierarchii funkcí, která je pro Číňany tak důležitá. Li Čchiang není jen tak nějaký „vážený pan stranický tajemník“, jak píše Hamáček v dopise.

Stranických tajemníků jsou v Šanghaji mraky, ale Li Čchiang je jen jeden, Vedoucí tajemník Šanghajského městského výboru Komunistické strany Číny. Navíc zastává i další, možná ještě důležitější funkci, je členem Politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Číny.

O komičnosti spojení „vážený pan stranický tajemník“ se asi netřeba rozepisovat. Nevím, kdo panu Hamáčkovi radí, jak vést korespondenci se zahraničními partnery, ale zkušený diplomat ani znalec protokolu to nebude.

DeníkReferendum 23. 3. 2020