Tchien-an-men v Číně a v Československu

04. 06. 2020 | 21:18
Přečteno 1798 krát
Demonstrace na jaře 1989 v Pekingu a dalších městech Čínské lidové republiky završily deset let poměrně otevřených diskuzí o úskalích politického systému založeného na vládě komunistické strany a také uzavřely první dekádu hospodářských reforem započatých po Kulturní revoluci. O deset let dříve, na přelomu let 1978 a 1979 proběhlo hnutí Zdi demokracie, během kterého Wej Ťing-šeng uveřejnil manifest s názvem Pátá modernizace požadující demokratickou proměnu politického systému. Hnutí bylo potlačeno, jeho představitelé pozatýkáni a odsouzeni za podvracení státní moci. Nejvyšší trest, patnáct let těžkého žaláře, dostal právě Wej Ťing-šeng.

Názory demokratických aktivistů poprvé veřejně vyslovované v krátkém období tohoto „Pekingského jara“, jehož někteří představitelé se odvolávali na socialismus s lidskou tváří československého jara 1968, byly exemplárně potrestané. Dál se však o nich diskutovalo v soukromí, mezi řádky literárních děl, v symbolické zkratce ve filmu a stále častěji v polooficiálních odborných debatách a také v „salónech demokracie“ na půdě univerzit a za účasti význačných intelektuálů. Požadavky na svobodu slova a politické reformy zaznívaly také během studentských demonstrací menšího rozsahu ve druhé polovině 80. let.

Protesty za svobodu politickým vězňům

Na počátku roku 1989 propagátor demokracie astrofyzik Fang Li-č´ poslal dopis Teng Siao-pchingovi jako nejvyšší autoritě v komunistické straně s prosbou o propuštění politických vězňů. Fang Li-č´ jmenovitě uvedl Wej Ťing-šenga a ve svém apelu se odvolával na blížící se významná výročí toho roku: založení Čínské lidové republiky v roce 1949 a Hnutí 4. května 1919 považované za symbolický počátek čínské modernizace. Fang Li-č´ také uvedl dvousté výročí Francouzské revoluce a vyzvedl její hodnoty „volnosti, rovnosti a bratrství a lidských práv“, které označil za „všeobecně respektované po celém světě“.

Krátce po tomto dopise a nezávisle na něm básník Pej Tao s přáteli adresovali podobnou výzvu nejvyššímu vedení komunistické strany. Podepsalo ji několik desítek významných čínských intelektuálů, včetně básnířky Ping Sin a dalších představitelů čínské kultury meziválečného období. K dopisu se také připojili signatáři v zahraničí. Následně se objevily ještě dva podobné dopisy, jeden z nich adresovaný čínskému parlamentu.

Do té doby v Čínské lidové republice nevídané výzvy k propuštění politických vězňů a vyzvednutí hodnot demokracie a lidských práv umožnila relativně liberální atmosféra té doby. Diskuse o politických reformách probíhaly dokonce uvnitř komunistické strany a s myšlenkami politického uvolnění sympatizoval Chu Jao-pang, do roku 1987 generální tajemník strany.

Uvnitř stranických struktur však existovala silná konzervativní opozice proti jakýmkoliv reformám, „buržoazní liberalizaci“ a „duchovnímu znečištění“, která se opírala o autoritu Teng Siao-pchinga. Konzervativci dosáhli toho, že Chu Jao-pang byl ze své nejvyšší funkce sesazen. Debaty o demokracii to však neumlčelo a Chu získal značnou popularitu mezi studenty.

Čínské hnutí roku 1989 připomíná, že po svobodě touží lidé na celém světě. A také, že výsledek revoluce, která u nás ukončila komunistický režim, nebyl samozřejmý.
Čínské hnutí roku 1989 připomíná, že po svobodě touží lidé na celém světě. A také, že výsledek revoluce, která u nás ukončila komunistický režim, nebyl samozřejmý.


Veřejnost vnímala tento krok jako nespravedlnost, a když 15. dubna Chu Jao-pang nečekaně zemřel, jeho smrt vyvolala spontánní projevy soustrasti. 17. dubna na náměstí dorazila první skupina studentů s věnci a transparenty, které umístili na Pomník hrdinů čínského lidu představující symbolické centrum Číny a jejích aspirací stát se moderním, svobodným a spravedlivým státem.

V následujících padesáti dnech se rozvinulo protestní hnutí, které zpočátku vedli studenti, ale postupně se k nim začali přidávat lidé různých profesí a společenského postavení. Výrazně se zapojili učitelé a vědci, novináři, umělci. Mladý dělník Chan Tung-fang s přáteli založil nezávislé odbory. Protesty se rozšířily i do dalších velkých měst a během května se staly celočínskou záležitostí.

Hlavním požadavkem demonstrantů byl dialog s vedením komunistické strany o zahájení politických reforem. S tím úzce souvisel požadavek svobody slova, právo zakládat nezávislé společenské organizace, ale také protesty proti korupci a sociální nespravedlnosti jako důsledku protržních reforem, z nichž nejvíc profitovali straničtí funkcionáři.

Názory účastníků a průběh protestů, které vyvrcholily brutálním zásahem armády, podrobně představuje dvoudílný dokumentární film Gate of Heavenly Peace dostupný na YouTube. Étos protestů dokonale zachycuje slavná fotografie „tankmana“, neznámého muže, který se den poté, co v ulicích Pekingu armáda podporovaná tanky střílela po lidech, v rozhořčení postavil do cesty koloně tanků.

Ohlasy v Československu

Sdělovací prostředky socialistického Československa o událostech jara 1989 neinformovaly. První zpráva se objevila až den po krvavém potlačení protestů, kdy začalo probíhat zatýkaní studentských vůdců. Tehdy se u nás objevila zpráva, že v Číně byl zažehnán pokus o kontrarevoluci. Ačkoliv Čínská lidová republika oficiálně od roztržky se Sovětským svazem v roce 1959 patřila mezi naše nepřátele, v této věci jí českoslovenští soudruzi vyjádřili podporu.

Probíhající protesty jsme sledovali prostřednictvím zahraničního vysílání a občas se někomu z nás dostal do ruky zahraniční tisk, nebo jsme se dokonce setkali s někým, kdo v Pekingu osobně byl a nadšeně vyprávěl o úžasné atmosféře mezi demonstranty, kteří si užívali do té doby nepoznaného pocitu svobody. Nikdo netušil, jak demonstrace skončí, a zpočátku jsme záviděli Číňanům, že ve statisících zaplnili hlavní pekingské náměstí a nebojácně požadují dialog s vládou.

Protestům a jejich požadavkům jsme dobře rozuměli, stejně jako Číňané jsme toužili po občanských svobodách a demokracii. Poslední samizdatová Revolver revue č. 13 zařadila v létě 1989 blok o událostech v Číně během protestů a po nich. Náš „Tchien-an-men“, se šťastným koncem, přišel na podzim 1989, kdy v Číně pokračovalo zatýkání a nastupovala normalizace „s čínskými rysy“, která trvá dodnes.

DeníkReferendum 4. 6. 2020

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy