Český Senát vyzývá vládu k podpoře zapojení Tchaj-wanu do Světové zdravotnické organizace. Je to krok správným směrem k odstranění nespravedlivé marginalizace státu, který komunistická Čína vydává za svoji „poslední dosud neosvobozenou provincii“.

Senát Parlamentu České republiky na své 10. schůzi (28. dubna 2021) jednomyslně přijal usnesení, v němž nesouhlasí s vyloučením Tchaj-wanu ze Světové zdravotnické organizace a vyzývá vládu, aby „vyjádřila jasnou podporu začlenění Tchaj-wanu do všech zasedání, mechanismů a aktivit Světové zdravotnické organizace (WHO/WHA)“. Předseda Senátu byl pověřen, aby o tomto doporučení informoval relevantní ministry a prezidenta.

Senátoři při svém rozhodování vzali v potaz, že Tchaj-wan se v zápase s pandemií ukázal jako stát, který si umí v podobných situacích poradit výrazně lépe než většina ostatních zemí a je ve společném zájmu sdílet jeho zkušenosti. Také poukázali na to, že Tchaj-wan velkoryse poskytl České republice pomoc, včetně daru linek na výrobu respirátorů.

Tchajwanská anabáze

Tchaj-wan (oficiálním názvem Čínská republika) je malý ostrovní stát při jihovýchodním pobřeží Čínské lidové republiky. Po vítězství čínských komunistů v občanské válce a založení ČLR (1949) zde našli útočiště představitelé poražené Čínské republiky, a ostrov tak zůstal, řečeno slovy čínské propagandy, „poslední dosud neosvobozenou provincií Číny“. Nechvalně známou Čankajškovu diktaturu vystřídal postupný proces demokratizace a dnes je Tchaj-wan rozvinutou liberální demokracií respektující principy právního státu a lidských práv plně srovnatelné se situací ve vyspělých evropských zemích.

Těsně po druhé světové válce se Čínská republika stala jedním ze zakládajících členů OSN a jako významný stát na straně Spojenců během války se stala členem Rady bezpečnosti. Roku 1948 se podílela i na založení Světové zdravotnické organizace. V období studené války Čínská republika zpočátku zůstávala členem OSN jako jediný legitimní zástupce Číny. Situace se obrátila v roce 1971, od kdy toto postavení zaujala ČLR.

V procesu demokratizace Tchaj-wan opustil někdejší rétoriku Čínské republiky jako jediného legitimního čínského státu v opozici ke „komunistickým vzbouřencům“. Formální potvrzení nezávislosti na Číně však Tchaj-wanu komplikuje postoj ČLR, která podobný krok označuje za „separatismus“ a vyhrazuje si právo v takovém případě „použít i jiné než mírové prostředky“ k „obraně základních zájmů čínského národa“. V tomto smyslu přijala ČLR roku 2005 zvláštní zákon.

V tomto zákoně, stejně jako ve státní propagandě ČLR se hovoří o Tchaj-wanu jako nedílné součásti čínského území a připojení ostrova je označováno jako „znovusjednocení“. Tchaj-wan však nikdy nebyl součástí Čínské lidové republiky a již více než sedmdesát let existuje jako úspěšný samostatný stát s vlastním politickým zřízením, dobře fungujícími státními institucemi a vlastními státními symboly.

Tchaj-wan jako provincie ČLR?

Z hlediska ČLR je Tchaj-wan především problém související s legitimitou moci. Jeho nezávislost popírá základní dogma dějin ČLR, podle kterého „všechen čínský lid“ roku 1949 uvítal „osvobození“ od starého režimu a moc v Číně přešla do rukou komunistické strany nikoliv jako důsledek válečných operací, ale právě jako vůle lidu.

Tchaj-wan, který je také nezpochybnitelným dědicem čínských kulturních tradic, je také živým důkazem toho, co čínské komunistické vedení neustále popírá – že dědictví čínské civilizace nevylučuje úspěšné fungování demokratického politického systému a respekt k univerzálním lidským právům.

Citovaný čínský zákon proti separatismu hovoří plamenným jazykem mobilizace nacionalistického cítění o přičlenění Tchaj-wanu jako o „posvátné povinnosti každého Číňana“ a to „jakýmikoliv prostředky“. Nejvíce iniciativy v tomto směru vyvíjí ČLR na poli diplomacie a snaží se zabránit mezinárodněprávnímu uznání Tchaj-wanu jako samostatného státu. Pod tlakem ČLR, která odmítá navazovat diplomatické styky se státy uznávajícími také Tchaj-wan, se Tchaj-wan postupně dostává do mezinárodně politické izolace. Tento nátlak sílí i v oblasti nejrůznějších mezinárodních organizací, sdružení a projektů. V důsledku toho se tchajwanští sportovci účastní Olympijských her pod absurdním názvem Chinese Taipei a za stejných podmínek smí soutěžit taiwanské dívky v mezinárodních soutěžích krásy. Známý je skandál z roku 2003, kdy pod nátlakem čínských diplomatů na Panamu, kde se konala soutěž Miss Universe, Miss Tchaj-wan Baverly Chen musela odložit šerpu se jménem svého státu.

WHO jako další příklad z mnoha

Vyřazení Tchaj-wanu z činnosti Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO) je součástí snahy ČLR vymazat povědomí mezinárodního společenství o tom, že zde existuje Tchaj-wan jako plně funkční nezávislý stát a zodpovědný podílník na záležitostech mezinárodního společenství. Tchaj-wan byl první, kdo na konci roku 2019 informoval WHO o výskytu neznámého viru v Číně a začal testovat všechny, kdo přijížděli z Wu-chanu. Stal se tak jedním z nejúspěšnějších států v boji s pandemií. WHO však informaci Tchaj-wanu o hrozbě nebezpečné epidemie nevzala v potaz a místo toho spoléhala na ujištění ze strany ČLR, že je vše v pořádku a epidemie nehrozí.

Tchaj-wan při tom již jednou měl status pozorovatele Světového zdravotnického shromáždění (WHA), které se na svých výročních setkáních stává hlavní platformou správy WHO. (Status pozorovatele má již od roku 1974 například Palestinská samospráva.) ČLR umožnila udělit Tchaj-wanu status pozorovatele pouze v letech 2009–2016, kdy tchajwanským prezidentem byl zvolen kuomintangský politik Ma Ying-jeou ochotný přistupovat na čínské podmínky do té míry, že na Tchaj-wanu propuklo silné protestní hnutí, jež zabránilo přijetí zákonů nevýhodných pro nezávislost tchajwanské ekonomiky. Když pak byla zvolena dnešní prezidentka Tsai Ying-wen (Demokratická pokroková strana), která trvá na rovnocenných partnerských vztazích s ČLR, byl Tchaj-wan pod čínským tlakem svého postavení při WHA zbaven.

Měnící se citlivost Evropy

Sílící asertivita zahraniční politiky ČLR, a to nejen ve věci Tchaj-wanu, vede v poslední době evropské politiky k postupnému přehodnocování obecně vstřícného vztahu vůči Číně. V dubnu minulého roku předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vyjádřila poděkování Tchaj-wanu za pomoc evropským státům v době pandemie a letos v lednu Evropský parlament přijal dvě rezoluce na podporu Tchaj-wanu, v nichž také vyzval ke společnému úsilí směřujícími k zapojení Tchaj-wanu do mezinárodních organizací.

Rezoluce českého Senátu tak zapadá do nejnovější evropské snahy nepřehlížet zájmy dvaceti tří miliónů Tchajwanců, kteří dávají jasně najevo, že nemají zájem stát se provincií Čínské lidové republiky. Posun Evropy ve vztahu k Tchaj-wanu má i pragmatický rozměr, neboť Tchaj-wan na rozdíl od ČLR nabízí korektní spolupráci v rámci mezinárodně respektovaných norem a transparentního právního řádu.

Psáno pro Deník referendum