Svou volbou nového prezidenta dali Taiwanci najevo, že jim záleží na demokracii a nenechají se zastrašit mocným sousedem. Zůstávají však ve stínu nevyřešených historických otázek.

V sobou 13. ledna proběhly volby na Taiwanu, v nichž zvítězil kandidát Demokratické pokrokové strany, tzv. „zelených“, William Lai. Proti němu kandidovali Hou You-yi za „modrý“ Kuomintang (KMT) a Ko Wen-je, zakladatel Taiwanské lidové strany (TPP), nového subjektu, který láká voliče toužící po alternativě k oběma zavedeným politickým stranám.

V prezidentských volbách na Taiwanu, podobně jako v USA, kandiduje prezident společně s viceprezidentem. Vítězný William Lai má po svém boku mladou političku Hsiao Bi-khim, donedávna „velvyslankyni“ Taiwanu v USA.

Také Ko Wen-je vsadil na genderovou vyváženost a získával sympatie za pomoci Cynthie Wu, bývalé manažerky britských a singapurských finančních společností provdané za belgického barona Renauda van der Elsta, též aktivního v businessu. Kuomintang, jako konzervativně laděná strana, vsadil na mužskou sílu a Hou You-yi kandidoval společně s Jaw Shaw-kongem, politikem, který před lety opustil KMT a neúspěšně zakládal vlastní politickou stranu, jež prosazovala sbližování s Čínou.

Předvolební analýzy a průzkumy až do poslední chvíle předpovídaly napínavý souboj mezi „zelenými“, jejichž prezidentka Tsai Ing-wen letos končí svůj druhý mandát a William Lai je jejím viceprezidentem, a „modrými“, kteří se snažili využít touhy části voličů po změně, ať už z jakýchkoliv důvodů. Tábor Kuomintangu zpočátku taktizoval a nabízel společnou kandidátku s lidovci s tím, že oba prezidentští kandidáti půjdou do voleb společně a teprve během první fáze kampaně se podle preferencí voličů rozhodne, kdo nakonec bude kandidovat jako prezident a kdo jako vice-prezident.

Dohoda slavnostně zveřejněná v médiích nicméně vzápětí skončila debaklem. Ani jeden z potenciálních prezidentských kandidátů nechtěl ustoupit tomu druhému.

V táboře Kuomintangu se různých škobrtnutí objevilo více. Naposledy když se významný člen této strany a bývalý prezident Taiwanu Ma Ying-chiu krátce před volbami nechal slyšet, že Taiwan nemá navyšovat výdaje na zbrojení, protože jeho armáda Čínu stejně nemůže porazit.

Jedna Čína

Hlavním faktorem v prezidentských volbách na Taiwanu je již tradičně vztah k Čínské lidové republice. Ve světových médiích se občas objevuje zkratka, že vítěz voleb z Demokratické pokrokové strany usiluje o vyhlášení nezávislosti Taiwanu, zatímco kandidát Kuomintangu je pro sjednocení s Čínou.

Ve skutečnosti je program sjednocení s Čínou nepřijatelný pro drtivou většinu taiwanských voličů, včetně podporovatelů Kuomintangu, zatímco vyhlášení nezávislosti je i pro Demokratickou pokrokovou stranu problematické kvůli strachu z vojenského zásahu ČLR, která by takový krok označila za narušení své územní celistvosti. Formální vyhlášení nezávislosti problematizují také obavy, že většina států světa, které si desítky let nechávaly Čínou nadiktovat do každé bilaterální dohody formuli o tom, že uznávají jen „jednu Čínu“, by Taiwan jako nezávislý stát neuznala v obavě z ekonomických sankcí.

Z těchto důvodů představitelé Demokratické pokrokové strany, která má kořeny v disidentském hnutí v dobách kuomintangské diktatury a původně o vyhlášení nezávislosti usilovala, dnes zastávají stanovisko, že formální vyhlášení nezávislého státu není na pořadu dne. Jako argument politici DPP uvádějí, že de facto Taiwan už dávno nezávislý je.

Obvinění, že prezidentský kandidát Demokratické pokrokové strany usiluje o vyhlášení nezávislosti, čímž ohrožuje bezpečnost země, používali oba jeho konkurenti k získání voličů na svou stranu. Slibovali jim, že oni se dokážou s ČLR domluvit a vyjednají takové vztahy s nebezpečným sousedem, které zažehnají nebezpečí války a Taiwanu umožní ekonomicky profitovat na čínském trhu.

Hrozbou, že William Lai v případě vítězství vyhlásí nezávislost a vyvolá hněv Číny, argumentovala také masivní dezinformační kampaň, kterou ČLR na Taiwanu rozvinula před volbami. Vedle dezinformací, včetně publikování podvržených výsledků průzkumu veřejného mínění, v době předvolební kampaně zesílila demonstrace vojenské síly ze strany Číny. Nad Taiwanem přelétalo velké množství čínských vojenských letadel a balóny a na moři probíhaly manévry čínského vojenského námořnictva. Čína tak ve své „kognitivní válce“ proti Taiwanu vysílala jednoznačný vzkaz — pokud zvolíte kandidáta Demokratické pokrokové strany, můžete čekat válku.

Postoj Spojených států

Nejbližším a nejdůležitějším spojencem Taiwanu jsou Spojené státy, ani ty však otevřeně nepodporují vyhlášení nezávislosti a prezident Biden po zvolení Williama Laie na otázku, zda USA podporuje nezávislost Taiwanu, odpověděl negativně, přestože jeho vláda vztahy mezi oběma zeměmi v posledních letech soustavně posiluje. Ministr zahraničí USA nicméně zaslal gratulaci novému prezidentovi Taiwanu.

Americký postoj USA k Taiwanu má historické příčiny. Během jednání o normalizaci vztahů s ČLR na počátku 70. let se USA zavázaly, že respektují existenci pouze jedné Číny a nezávislost Taiwanu nepodporují. Stalo se tak s ohledem na tehdejší politiku Čínské republiky (tj. Taiwanu), s níž USA až do roku 1979 udržovaly regulérní diplomatické styky a jejíž autoritářské vedení se nedokázalo smířit s prohrou v občanské válce. Po pádu diktatury a demokratické transformaci země na počátku 90. let se však tato politika změnila a Taiwan nárok na území Číny přestal uplatňovat.

Krátce po normalizaci vztahů s ČLR roku 1979 byl v USA přijat zvláštní zákon, jímž se Spojené státy zavazují poskytnout Taiwanu pomoc v případě ohrožení (tzv. Taiwan Relations Act). Pevnou součástí politiky Spojených států vůči Taiwanu a Číně, včetně všech dohod s ČLR a oficiálních prohlášení, je také důraz na to, že vztahy mezi Čínou a Taiwanem je nezbytné řešit mírovou cestou a výhradně na základě vůle občanů „na obou stranách Taiwanské úžiny“, to jest jak v ČLR, tak i na ostrovním Taiwanu. Výzkumy veřejného mínění na Taiwanu dokládají, že připojení k Číně si drtivá většina obyvatel nepřeje a potvrdily to i letošní volby.

Závazek Spojených států ohledně „jedné Číny“ je dědictvím zásadně odlišné politické situace na Taiwanu a v Číně i celkové geopolitické situace v 70. letech minulého století. Ochota uznat pouze „jednu Čínu“ byla produktem studené války a snahy USA získat na svou stranu pekingský režim jako spojence proti Sovětskému svazu s cílem nedopustit další eskalaci napětí mezi „kapitalistickou“ a „socialistickou“ částí světa. Čína v té době byla rozvrácená Kulturní revolucí a nikoho nenapadlo, že jednou bude svými nároky na Taiwan ohrožovat stabilitu a mír ve východní Asii.

DeníkReferendum, 15. 1. 2024