Šestero podnětů - a výzva k akci
Opět byl den otevřené poslanecké kanceláře (v pondělí 10.12.2018). S panem Vackem jsem měla sjednané obecné téma - problematika zdravotně postižených. A bylo z toho dlouhé povídání se šesti konkrétními výstupy. Od finančáku až po nemocenskou. Přišel totiž skvěle připraven.
Takováhle setkání jsou hrozně důležitá, abych věděla, co koho nejvíc trápí. Samozřejmě ale nemůžu řešit všechno. I proto jsem sepsala, jaké věci považuje pan Vacek za hodné nápravy (sesbíral podněty ze svých vlastních zkušeností i od lidí kolem sebe) a zajímá mě, jestli se mi k něčemu z toho sejdou další reakce:
1) Ostudné čekací doby na lékařské posudkové službě
Od okamžiku, kdy člověka jeho praktický lékař doporučí pozornosti posudkového lékaře a začne tedy běžet žádost o invaliditu, uběhne do momentu prvního vyplacení invalidního důchodu klidně tři čtvrtě roku. Teprve poté začíná ještě kolečko vyřizování průkazů. Jak je to možné?
Nejen, že je posudkových lékařů nedostatek, navíc se po přiznání nároku na invalidní důchod vystavují pouze průkazy ZP (opravňující požádat o uvolnění místa v dopravním prostředku nebo ve frontě o přednost). O průkazy ZTP (potřebné kvůli slevám na MHD nebo parkovacím místům před úřady) se ale žádá až poté, co nastane více než 50% invalidita - a žádá se zvlášť. Takže jeden lékař přizná invaliditu jako takovou, a druhý opět studuje spis a po dosažení 50% pracovní neschopnosti přiznává průkaz ZTP. V komplikovanějších případech (zde postupně se prohlubující choroba) to trvá i tři roky.
Můj komentář: zabývali jsme se tímhle obřím průšvihem několikrát v průběhu posledních měsíců na Výboru pro sociální politiku - tj. zpovídali jsme ministerstvo, oni vysvětlovali, jaké kroky podnikají pro to, aby povzbudili více lékařů, aby se třeba jen na částečný úvazek stali posudkáři. Na příštím zasedání Výboru budeme pokračovat a já se budu moci zeptat, jaký druh systémové změny typu společné posuzování průkazů a invalidity MPSV chystá, aby systému ulehčilo.
2) Malá efektivita rehabilitací v lázních
Značné prostředky jdou do lázeňské péče. Přitom účinnější je často rehabilitační ústav. Tento systém by potřeboval víc prostředků než lázně, které mají kolísavou kvalitu, a je to spíš taková "společenská záležitost" a jistá forma dovolené pro lidi s postižením. Terapie tam ani nebývají příliš intenzivní.
Můj komentář: registruju podnět, aktuálně k němu nemám žádné další podklady.
3) Velice dlouhá prodleva při výplatě přiznané nemocenské.
Podnět je od paní, která v životě měla pouze tři neschopenky a nikdy nebyla nezaměstnaná.
Po ošklivé zlomenině měla neschopenku na měsíc a půl. Od zaměstnavatele přišla náhrada mzdy bez problémů, ale od státu až tři měsíce od nehody.
Cituji: "Jsem matka samoživitelka, mám hypotéku a vyživuji dvě nezaopatřené děti. Kdyby nebylo zaměstnavatele, který mi poskytl bezúročnou půjčku, nezaplatila bych nájem a skončila na ulici. Jak je to možné? Úředníci mají na vše 30 dní. Neváhají mi na adresu trvalého bydliště, která byla uvedena i na neschopence, zaslat doporučený dopis, abych doplnila jméno, bydliště a datum narození. To vše už ale na neschopence uvedeno je!"
Pan Vacek mi potvrdil, že jemu se stalo totéž - taky mu nemocenská přišla zhruba po 3,5 měsících.
Můj komentář: Nejsme jako stát schopní reagovat pružně - i kvůli nepropojeným databázím s různými údaji. Než cokoli podniknu, zajímá mě ale, jak časté takovéhle zpoždění je.
4) Absence rychlé finanční pomoci
Lidem stát peníze, na které mají nárok, doplatí zpětně (viz body 1 a 3). Neumožní jim ale vzít si třeba bezúročnou půjčku, když je velmi pravděpodobné, že peníze dostanou - jen kvůli nepružnosti s výrazným zpožděním.
Můj komentář: Tady je třeba si uvědomit, že stát nemůže předjímat výsledek nevydaného rozhodnutí. Měl by ale minimálně zajistit včasnou, nebo v případě nouze neprodlenou výplatu sociální podpory. Aktuálně v Pirátech dokončujeme celkový přehled sociálního systému a k dávce mimořádné okamžité pomoci chystám řadu otázek, mj. i s ohledem na kauci na bydlení.
5) Finanční úřad odmítl prominout pokutu za nezaviněně zpožděné podání daňového přiznání
Pánovi, který trvalým příkazem platil zálohy na daň a utrpěl závažnou srdeční příhodu na dovolené v zahraničí, finanční úřad vyměřil vysokou pokutu za nepodání daňového přiznání v termínu. Daně se totiž řešily právě v období, kdy málem zemřel a zůstal několik týdnů v zahraničí v rekonvalescenci, což vše doložil. A tak ačkoli měl dokonce přeplatek na zálohách na daň, úřad si s tím hlavu nelámal a postupoval suše dle pravidel.
Pán hned po obdržení upomínky daňové přiznání podal, a poté požádal o prominutí pokuty ve výši 21 tisíc. Jenže to upomenutí obdržel až po více než půl roce... a prominuto nebylo.
Existuje vůbec někdo, komu FÚ promine pokutu?
Můj komentář: Zeptám se, jaké skutečnosti musí lidi doložit, aby se nad nimi úřad "slitoval". Nestačí zapomenout na něco "jako na smrt", když skutečně málem zemřete? Dále se zeptám na zohledňování délky doby, po kterou úřad neupomínal, při stanovování výše pokuty. Vtip je v tom, že kdyby obdržel upomenutí v rozumné lhůtě, nebyl by problém samozřejmě ani s takovou výší pokuty. Zase to z mého pohledu je věc databází a automatizace, aby se snadno mohly posílat upomínky emailem nebo smskou. Chápu, že dnes jsou úředníci často zavalení nesmyslnými povinnostmi a dřív nezvládají, i když bychom si všichni přáli opak.
6) Přísedící u soudu
Lidé se zdravotním postižením či v důchodu se často chtějí zapojit do společnosti jako přísedící u soudů. Mohla by to být vhodná forma brigády i sociálního kontaktu. Jenže: za den jednání (jakkoli dlouhý) je 150,- Kč a většinou se mohou účastnit pouze 20 dní do roka (to samozřejmě nejspíš má nějaký důvod. Ale pro ty žadatele to je nesrozumitelné). A ještě perlička - po vyplnění řady podkladů, když se ucházejí o tuto výpomocnou a přitom důležitou práci, musejí sami obstarat zaplatit výpis z rejstříku trestů. Je to taková symbolická věc - on by si ho úřad snadno mohl prověřit sám, ale k čemu, když to lze uložit žadateli.
Takový je dnešní stav.
Co z toho vám přijde nejzávažnější? A máte nějakou podobnou zkušenost? Budu ráda za informace, sdílení, komentář.
Nemám samozřejmě kapacitu věnovat se všemu. Alespoň část těchto věcí ale mohu interpelovat - jak vypadá dotazování se ministrů ve sněmovně a jak je to s odpověďmi na naše interpelace, si můžete přečíst na mém webu: Jaké dotazy pokládám ministerstvům na základě podnětů? nebo Interpelace na téma vymáhání rozhodnutí stavebních úřadů.
Pro začátek se chci zeptat na možnost někomu odpustit pokutu na FÚ a navážu tak na interpelaci k odškodňování při pochybení stavebních úřadů ze strany MMR (ptala jsem se v červnu - a doptávala se v listopadu).
A ještě jedna věc: fungování státu na mnoha těchto úrovních je věc nás všech - cílené podněty mohou ledacos zlepšit. Stejně tak ale mohou pomoci poděkování a pochvaly: čím víc budeme dávat nejen negativní, ale i pozitivní zpětnou vazbu, tím větší je šance, že se v téhle zemi bude žít líp a líp. Tak se nebojme i poděkovat :-).
Pan Vacek se na schůzku pečlivě připravil a zúročili jsme to!
Takováhle setkání jsou hrozně důležitá, abych věděla, co koho nejvíc trápí. Samozřejmě ale nemůžu řešit všechno. I proto jsem sepsala, jaké věci považuje pan Vacek za hodné nápravy (sesbíral podněty ze svých vlastních zkušeností i od lidí kolem sebe) a zajímá mě, jestli se mi k něčemu z toho sejdou další reakce:
1) Ostudné čekací doby na lékařské posudkové službě
Od okamžiku, kdy člověka jeho praktický lékař doporučí pozornosti posudkového lékaře a začne tedy běžet žádost o invaliditu, uběhne do momentu prvního vyplacení invalidního důchodu klidně tři čtvrtě roku. Teprve poté začíná ještě kolečko vyřizování průkazů. Jak je to možné?
Nejen, že je posudkových lékařů nedostatek, navíc se po přiznání nároku na invalidní důchod vystavují pouze průkazy ZP (opravňující požádat o uvolnění místa v dopravním prostředku nebo ve frontě o přednost). O průkazy ZTP (potřebné kvůli slevám na MHD nebo parkovacím místům před úřady) se ale žádá až poté, co nastane více než 50% invalidita - a žádá se zvlášť. Takže jeden lékař přizná invaliditu jako takovou, a druhý opět studuje spis a po dosažení 50% pracovní neschopnosti přiznává průkaz ZTP. V komplikovanějších případech (zde postupně se prohlubující choroba) to trvá i tři roky.
Můj komentář: zabývali jsme se tímhle obřím průšvihem několikrát v průběhu posledních měsíců na Výboru pro sociální politiku - tj. zpovídali jsme ministerstvo, oni vysvětlovali, jaké kroky podnikají pro to, aby povzbudili více lékařů, aby se třeba jen na částečný úvazek stali posudkáři. Na příštím zasedání Výboru budeme pokračovat a já se budu moci zeptat, jaký druh systémové změny typu společné posuzování průkazů a invalidity MPSV chystá, aby systému ulehčilo.
2) Malá efektivita rehabilitací v lázních
Značné prostředky jdou do lázeňské péče. Přitom účinnější je často rehabilitační ústav. Tento systém by potřeboval víc prostředků než lázně, které mají kolísavou kvalitu, a je to spíš taková "společenská záležitost" a jistá forma dovolené pro lidi s postižením. Terapie tam ani nebývají příliš intenzivní.
Můj komentář: registruju podnět, aktuálně k němu nemám žádné další podklady.
3) Velice dlouhá prodleva při výplatě přiznané nemocenské.
Podnět je od paní, která v životě měla pouze tři neschopenky a nikdy nebyla nezaměstnaná.
Po ošklivé zlomenině měla neschopenku na měsíc a půl. Od zaměstnavatele přišla náhrada mzdy bez problémů, ale od státu až tři měsíce od nehody.
Cituji: "Jsem matka samoživitelka, mám hypotéku a vyživuji dvě nezaopatřené děti. Kdyby nebylo zaměstnavatele, který mi poskytl bezúročnou půjčku, nezaplatila bych nájem a skončila na ulici. Jak je to možné? Úředníci mají na vše 30 dní. Neváhají mi na adresu trvalého bydliště, která byla uvedena i na neschopence, zaslat doporučený dopis, abych doplnila jméno, bydliště a datum narození. To vše už ale na neschopence uvedeno je!"
Pan Vacek mi potvrdil, že jemu se stalo totéž - taky mu nemocenská přišla zhruba po 3,5 měsících.
Můj komentář: Nejsme jako stát schopní reagovat pružně - i kvůli nepropojeným databázím s různými údaji. Než cokoli podniknu, zajímá mě ale, jak časté takovéhle zpoždění je.
4) Absence rychlé finanční pomoci
Lidem stát peníze, na které mají nárok, doplatí zpětně (viz body 1 a 3). Neumožní jim ale vzít si třeba bezúročnou půjčku, když je velmi pravděpodobné, že peníze dostanou - jen kvůli nepružnosti s výrazným zpožděním.
Můj komentář: Tady je třeba si uvědomit, že stát nemůže předjímat výsledek nevydaného rozhodnutí. Měl by ale minimálně zajistit včasnou, nebo v případě nouze neprodlenou výplatu sociální podpory. Aktuálně v Pirátech dokončujeme celkový přehled sociálního systému a k dávce mimořádné okamžité pomoci chystám řadu otázek, mj. i s ohledem na kauci na bydlení.
5) Finanční úřad odmítl prominout pokutu za nezaviněně zpožděné podání daňového přiznání
Pánovi, který trvalým příkazem platil zálohy na daň a utrpěl závažnou srdeční příhodu na dovolené v zahraničí, finanční úřad vyměřil vysokou pokutu za nepodání daňového přiznání v termínu. Daně se totiž řešily právě v období, kdy málem zemřel a zůstal několik týdnů v zahraničí v rekonvalescenci, což vše doložil. A tak ačkoli měl dokonce přeplatek na zálohách na daň, úřad si s tím hlavu nelámal a postupoval suše dle pravidel.
Pán hned po obdržení upomínky daňové přiznání podal, a poté požádal o prominutí pokuty ve výši 21 tisíc. Jenže to upomenutí obdržel až po více než půl roce... a prominuto nebylo.
Existuje vůbec někdo, komu FÚ promine pokutu?
Můj komentář: Zeptám se, jaké skutečnosti musí lidi doložit, aby se nad nimi úřad "slitoval". Nestačí zapomenout na něco "jako na smrt", když skutečně málem zemřete? Dále se zeptám na zohledňování délky doby, po kterou úřad neupomínal, při stanovování výše pokuty. Vtip je v tom, že kdyby obdržel upomenutí v rozumné lhůtě, nebyl by problém samozřejmě ani s takovou výší pokuty. Zase to z mého pohledu je věc databází a automatizace, aby se snadno mohly posílat upomínky emailem nebo smskou. Chápu, že dnes jsou úředníci často zavalení nesmyslnými povinnostmi a dřív nezvládají, i když bychom si všichni přáli opak.
6) Přísedící u soudu
Lidé se zdravotním postižením či v důchodu se často chtějí zapojit do společnosti jako přísedící u soudů. Mohla by to být vhodná forma brigády i sociálního kontaktu. Jenže: za den jednání (jakkoli dlouhý) je 150,- Kč a většinou se mohou účastnit pouze 20 dní do roka (to samozřejmě nejspíš má nějaký důvod. Ale pro ty žadatele to je nesrozumitelné). A ještě perlička - po vyplnění řady podkladů, když se ucházejí o tuto výpomocnou a přitom důležitou práci, musejí sami obstarat zaplatit výpis z rejstříku trestů. Je to taková symbolická věc - on by si ho úřad snadno mohl prověřit sám, ale k čemu, když to lze uložit žadateli.
Takový je dnešní stav.
Co z toho vám přijde nejzávažnější? A máte nějakou podobnou zkušenost? Budu ráda za informace, sdílení, komentář.
Nemám samozřejmě kapacitu věnovat se všemu. Alespoň část těchto věcí ale mohu interpelovat - jak vypadá dotazování se ministrů ve sněmovně a jak je to s odpověďmi na naše interpelace, si můžete přečíst na mém webu: Jaké dotazy pokládám ministerstvům na základě podnětů? nebo Interpelace na téma vymáhání rozhodnutí stavebních úřadů.
Pro začátek se chci zeptat na možnost někomu odpustit pokutu na FÚ a navážu tak na interpelaci k odškodňování při pochybení stavebních úřadů ze strany MMR (ptala jsem se v červnu - a doptávala se v listopadu).
A ještě jedna věc: fungování státu na mnoha těchto úrovních je věc nás všech - cílené podněty mohou ledacos zlepšit. Stejně tak ale mohou pomoci poděkování a pochvaly: čím víc budeme dávat nejen negativní, ale i pozitivní zpětnou vazbu, tím větší je šance, že se v téhle zemi bude žít líp a líp. Tak se nebojme i poděkovat :-).