Dlouhodobá nečinnost vlády v řešení problematiky sociálního vyloučení začíná být stále viditelnějším problémem a z hlediska dlouhodobé perspektivy i určitým rizikem pro celou společnost. Své o tom ví na litvínovském sídlišti Janov. Kulminující problémy v podobě stovek domácností (s malými dětmi!) v mrazech odpojených od tepla, vody, elektřiny i plynu, narůstající napětí mezi lidmi nejen na sídlišti, ale i v celém městě, bezzubá Agentura pro sociální začleňování s nevyslyšenými odbornými návrhy na řešení a stejně tak bezzubé vedení města, jemuž chybí v rukou legislativní nástroje a podpora státu. A Litvínov je jen jeden z mnoha!



Co na to premiér? Co všechno se ještě musí stát, aby zavnímal vážnost situace? Na co čeká? V listopadu jsem pana premiéra v souvislosti s litvínovským sídlištěm Janov interpelovala. V odpovědi jsem dostala kompilát mlhavých tvrzení a výroků týkající se mimo jiné nejrůznějších strategických dokumentů a ujištění, že všechno bude; připravíme, projednáme, zařídíme, uděláme. Spěte klidně.

Na dnešní interpelaci jsem se mu chystala položit celou řadu doplňujících dotazů, které v souvislosti s jeho odpovědí vyvstaly. Chci od premiéra jasnou odpověď: kdy a kdo začne tuto problematiku komplexně řešit. Celé roky stát jen krmí obchodníky s chudobou miliardami ze státního rozpočtu, což vedlo mimo jiné ke zdvojnásobení počtu sociálně vyloučených lokalit (viz kontrolní závěry NKÚ). Ignoruje problémy tisíců lidí uvízlých v dluhových pastech, přestože bylo stokrát popsáno, jak moc na tom ekonomicky i společensky tratíme. Nejsme schopni zajistit kvalitní sociální práci a předcházet tak úpadku dalších osob. Máme vládní Agenturu pro sociální začleňování, která má vysokou odbornost, poznatky z terénu, konkrétní návrhy na řešení, ale chybí jí pravomoce a nikdo jí nenaslouchá. Máme data, která neanalyzujeme. Máme strategické dokumenty s akčními plány, které nenaplňujeme. Chci vědět proč! A pan premiér? Nepřišel. Čekali jsme marně.