Zdánlivě nepodstatná informace. Ke konci března skončila ve funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva a zároveň náměstkyně pro řízení Sekce pro lidská práva Úřadu vlády ČR Martina Štěpánková. Prý na vlastní žádost. Proč se každého z nás týká, že pozice je nyní neobsazená, a že ve výběrovém řízení nikdo neuspěl? Souvisí to totiž s otázkou, jak berem hodnotu života.


Hodnota života a lidská práva
O hodnotě lidského života se nepochybuje; děláme v naší společnosti všechno pro to, aby byl nejen ochráněn, ale v případě nouze i zachráněn. Kvůli obavě z justičních omylů, ale nejen kvůli ní, nemáme v naší zemi trest smrti. Jsem za tuhle shodu vděčná. O hodnotě lidských práv ale pochybnosti bývají.

Kde jsou zakotvena? Vztah občana a státu vymezuje Listina základních práv a svobod. Tento základní kámen naší Ústavy vychází z mnoha mezinárodních dokumentů. Jeho poselstvím je nejen vyjádření respektu k člověku jako jedinečné a neopakovatelné bytosti, ale i záruka ochrany jeho života a zdraví, rovného a důstojného přístupu k němu a naplňování jeho potřeb.

Určující princip naší společnosti
Ukazuje se, že lidská práva nejsou něco abstraktního. Že jde o šanci život nejen přežívat, ale i prožít. Že jde o důležitou protiváhu, aby vždy nevyhrál ten silnější nebo mocnější, ale aby alespoň občas byla rovnost šancí i pro ty níž na společenském žebříčku. A co s tím, že jsou lidé, kteří se o svá práva přihlásit nemohou, protože to zkrátka neumějí, nebo proto, že jim na to nezbývají síly?

Dám příklad: i v posledním stadiu Alzheimerovy nemoci vnímáte, zda se k vám pečující chovají s respektem, důstojně. I lidé s kombinovaným postižením (tělesným i mentálním) jsou - jak by ne! - mnohem spokojenější, když mohou rozhodovat o běžných věcech týkajících se jejich stravování, oblečení nebo denního rytmu. Po náhlém úrazu je člověk, který předtím celý život pracoval, většinou nastavený na to se do společnosti vrátit a s podporou být nadále její aktivní součástí a překvapuje ho, když začne okamžitě být braný jako pacient. Jde o příběhy, v nichž může dříve či později hrát hlavní roli jeden každý z nás.

Proč tahle tematika pro vládu není prioritou?
Snad nejlépe to lze demonstrovat na nedávném zrušení funkce ministra pro lidská práva a na (ne)činnosti Rady vlády pro lidská práva – tu svolal její předseda Andrej Babiš letos v březnu téměř po dvou letech; předchozí jednání se konalo 21. března 2017! Přehlížena jsou nejen (nám poměrně vzdálená) práva národnostních menšin, pozornosti vlády ale unikají například i práva seniorů či zdravotně hendikepovaných zmíněná v textu výše a zcela vědomě vláda ignoruje také základní práva sociálně znevýhodněných a jejich dětí.

Pod zmocněnkyni Štěpánkovou totiž mimo jiné spadala i Agentura pro sociální začleňování, která by měla být ke konci roku přesunuta pod Ministerstvo pro místní rozvoj. Proč přesouvat? A proč pod Ministerstvo pro místní rozvoj? Takové věci musí být důkladně promyšlené a zdůvodněné.

Nejen přežívat, ale i žít



Rovný přístup k pracovnímu trhu, funkční podpora rodin s dětmi se sociálním (!!) nebo zdravotním hendikepem nebo již zmiňované důstojné zacházení s pacienty v léčebnách a ústavech jsou navíc strategické. Jinak v budoucnu zaplatíme nejen vysokými výdaji v sociální oblasti, ale i zvýšeným sociálním napětím. Historie mnohokrát prokázala, že přezírání práv těch nejslabších je cestou do pekel – zejména kvůli oprávněným obavám většiny těch, kteří "mají štěstí", co by s nimi bylo, kdyby ho neměli.

Naše společnost už navíc ušla obrovský kus cesty. Vláda by neměla zbytečně zařazovat zpátečku - není teď absolutně jasné, kdo se všem výše zmíněným oblastem bude na vládní úrovni věnovat.