Po čem jsem sáhla do knihovničky tentokrát? Kazuo Ishiguro, Dušan Radovanovič, Fredrik Backman a Aleš Palán. Fikce i literatura faktu, drsný válečný příběh i trocha nostalgie. A co mě nejvíc zasáhlo, v rámci téhle již pravidelné rubriky?



Od japonsko-britského nobelisty Kazua Ishigura jsem ještě na střední četla románovou prvotinu Vybledlý pohled na kopce (A Pale View of Hills), potom veleúspěšný Soumrak dne (The Remains of the day, zfilmováno s Anthony Hopkinsem v hlavní roli stárnoucího majordoma) a dystopické Neopouštěj mě (Never Let Me Go). Všechny tři příběhy mě nadchly, tak jsem sáhla i po dalším - Když jsme byli sirotci (When We Were Orphans). Světoběžnicky pojatý portrét detektiva a předválečné Šanghaje sice obsahuje geniální pasáže (zejména bloudění po slumech a hledání unesených rodičů), ale jako celek podle mě nefunguje. Hezky to vystihli v recenzi v Guardianu: "Most annoyingly, my right shoe had split apart, and my foot was badly gashed, causing a searing pain to rise with each step." - takovéhle odosobněné věty vám ke vcítění do zraněného hrdiny nepomohou. Zato představu o londýnské high society i o obrovském vlivu prodeje opia mi myslím zprostředkovala. PS: Navzdory tomuto hodnocení jsem knihu četla jedním dechem, je to tematicky i výstavbou pozoruhodný kus. Jen jsem zkrátka měla obrovská očekávání.



Hlavní autor Dušan Radovanovič dosáhl jednotně působícího celku, který přitom tvoří střípky věnované změnám v politice i ekonomice, ale také podobě každodenních životů. Současně v rámci knihy připomněl třeba řadu rasově motivovaných vražd, nebo šílený portrét kdysi úspěšného majitele erotického klubu jezdícího po Praze s nahými ženami v otevřeném autě a odsouzeného za vraždu manželky. Dobrý kontrast k zoufání nad úrovní "dnešní doby" - a dost zábavný.



Hlavní hrdinkou knihy Fredrika Backmana je téměř osmiletá Elsa a její babička. Elsa se nepřátelí s jinými dětmi, ale zato si rozumí právě s babičkou. Ta ale tráví čím dál tím víc času v nemocnici. Příběh rozplétá jak neshody mezi babičkou a Elsinou maminkou, tak mezi realitou a příběhy. A nakonec se vše prolne. Líbily se mi fantaskní prvky, neohroženost zobrazených dětí i dospělých a nečernobílost všech zobrazených postav. Oddechovka, ovšem hodně kvalitní.



K této knize Aleše Palána najdete spoustu podrobných recenzí. Evidentně zahrála na bolavou strunu naší technizované společnosti a o spojení s přírodou i různých útrapách spjatých se zimou a mrazy si rádi počteme. Já k té rozmanité publikaci dávající nahlédnout do racionálních i hodně konspiračně ujetých pohledů na svět vyzdvihnu jediné: originálně ukázala, co dneska obnáší žít radikálně jinak. Když je normou platit si zdravotní pojištění, nemůžete se vyvázat ze společnosti a přitom nepřijít třeba o louku, na které žijete. A právě tuhle hranici, tuhle možnost nechtít po lidech tohoto typu víc než absolutní minimum, mi přijde důležité hlídat. A ano, byla to z dnešní čtveřice právě tahle knížka, která mě nejvíc "dostala". Vřele doporučuju!