Tenhle týden je "poslanecký". Můžeme si sami naplánovat program. Čím dál tím víc se mi scházela u sebe témata propojující školství a sociálno - školky a školy jsou často první, kdo zachytí nějaký problém, anebo kdo ho naopak mohou pomoci včas řešit. V úterý 19.11. jsem navštívila krajský úřad Plzeňského kraje, Magistrát města Plzeň a následně dětský domov Domino (což je zařízení u nás spadající pod školství, ale svým charakterem náležející spíše do sociální sféry). Hlavní motivací pro výjezd bylo zjistit, jak na Plzeňsku funguje s tím vším související systém obecní podpory v bydlení.

Oceňuju, že město Plzeň propojuje sociální a bytové politiky včetně bydlení pro děti z dětského domova a podpory v bydlení prostřednictvím sociální práce, pokud to situace vyžaduje. Věřím, že klíčem k úspěchu v oblasti sociální a bytové politiky je právě provázání služeb podle potřeb lidí. A jak to na Plzeňsku tedy funguje?

S radní pro školství Ivanou Bartošovou a ředitelem Diecézní Charity Plzeň Jiřím Lodrem jsme hovořili o propojení školského a sociálního systému. I v Plzni řeší, že nejefektivnější je sociální začleňování u tříletých a čtyřletých dětí, nicméně není snadné přesvědčit některé rodiny, aby děti do školek dávaly. Největší inspirací pro mě je zaměření na funkční propojení bydlení s pracovní nabídkou, což by se dalo označit jako sociální rehabilitace.

Na téma bytové politiky jsme se zaměřili na plzeňském magistrátu. V Plzni mají systém 2 900 obecních bytů a důležité je, že bytový odbor spolupracuje i se sociálními pracovníky, některé má i přímo pod sebou, přičleněné. Navíc město staví na základě své koncepce bytové politiky i byty nové.



Společně s předsedou plzeňského zastupitelského klubu Pirátů Pavlem Bosákem a psycholožkou Zuzanou Musilovou, která se angažuje ve spolku Pro Terapie z.s., jsem navštívila také dětský domov v Plzni. Děti z dětských domovů by měly mít k dispozici psychology či terapeuty, což však není standard. V tomto dětském domově sice mají alespoň jednu psycholožku, ale pouze na pětinový úvazek. Dětské domovy bohužel na tyto služby nemají zajištěné finance, přitom včasné léčení traumatu je nezbytné pro jejich zdravý rozvoj. Budu zjišťovat, jaké změny v této oblasti plánuje ministerstvo školství. O nedostatku pedopsychiatrů a tohoto typu odborné péče se dozvídám všude. Na druhou stranu je skvělé, že alespoň tři skupiny dětí v navštíveném dětském domově nebydlí v centrální budově, ale v samostatných bytech.



Velkou bolestí je pak téma spolupráce dětských domovů a orgánu sociálně-právní ochrany dětí a možnost navazující podpory po odchodu z dětského domova. Mladým lidem bohužel často chybí vztahy s jinými dospělými osobami mimo domov, které by jim pomáhaly v osamostatnění, a podpora velmi často končí osmnáctým rokem života. Co s tím? Jednou cestou je i osvěta mezi mladými lidmi v domovech - o tu se snaží i film https://dospelymzednenaden.cz. Druhou pak systémovější podpora - chystá ji ministerstvo v novele Zákona o sociálně-právní ochraně dětí (359/1999 Sb.), zatím ale nebyla předložena. Je ale velice potřeba.