Vládní podpůrné programy, pomoc státu skupinám nejohroženějším krizí, situace samoživitelek a samoživitelů, která je "masakr", a dopad uzavření škol na rodinné rozpočty.



Opakovaně upozorňujeme vládu na nelogičnost v možnosti čerpat jednotlivé kompenzační programy. Draze koupený čas z jarní vlny pandemie se nyní projevuje. Zřejmě i proto došlo k několika změnám v možnosti čerpání podpory. Živnostníci mají možnost využít podporu z Antiviru (pro zaměstnance), Kompenzačního bonusu (zaměstnavatele či samostatně výdělečně činné osoby), případně ošetřovného. Kompenzační bonus se ale týká jen zavřených podniků a přímých dodavatelů. Dodavatelský řetězec je přitom zpravidla delší. Vše by šlo elegantně vyřešit kritériem poklesu obratu, které jsme navrhovali. U ošetřovného se nepodařilo navýšit věkovou hranici, aby pokryla alespoň první stupeň základních škol. Ale podařilo se zvyšit o 10 % oproti standardu. Po dobu uzavřených škol tak rodiče mohou dostat 70 % denního vyměřovacího základu (nebo 400 Kč denně) a ošetřovné se vztahuje na děti mladší 10 let.

Jenže, s výjimkou s. r. o., se tyto programy vzájemně vylučují. Pokud máte například obchod s oblečením, v něm zaměstnance a doma malého školáka, musíte si zkrátka vybrat. Bohužel se zapomíná, že krize dopadá na ty nejchudší, kteří si k práci, rodičovské nebo důchodu přivydělávali na dohodu, což je problém zejména pro ženy a samoživitele, jimž vláda uzavřením škol pracovat často znemožnila.

Další navrhovaná nelogičnost: rozdíl mezi podporou v nezaměstnanosti a v částečné nezaměstnanosti



Po dobu pandemie a ve chvíli, kdy probíhají debaty o zavedení kurzarbeitu, navrhujeme:

1) 65% podpory v nezaměstnanosti pro všechny na 2 měsíce + možnost přivýdělku (chceme alespoň trochu narovnat rozdíly mezi nezaměstnanými a “částečně” nezaměstnanými, které vyplývají z grafu).
2) Usnadnit start podnikání (méně papírování, firma za jeden den, nižší povinné odvody v prvním roce nebo při mateřské).
3) Aktivní politika zaměstnanosti a sociální podnikání (administrativně náročné příspěvky na mzdy včetně odvodů, které se státu vrátí, raději nahradit nižšími povinnými odvody zaměstnavatelů při přijetí znevýhodněných nezaměstnaných).
4) Rychlé malé investice pro lokální malé firmy a živnostníky (renovace státních budov, nemocnic, škol, domovů pro seniory, včetně projektů energetických úspor).

A jak je to s podporou rodin? Nebo jak z pasti žen na ošetřovném?
Z přídavku na dítě se stala slovy paní ministryně Maláčové “chudinská dávka”, což nelze než podepsat. Současná úprava již není vůbec odpovídající situaci, navíc v době pandemie. Totéž platí i pro hodnoty životního a existenčního minima. Existenční minimum má hodnotu 2 490 Kč. Životní minimum se odvíjí od počtu dospělých osob v domácnosti, od počtu dětí v domácnosti a jejich věku. Pohybuje se mezi 1 970 Kč (dítě do 6 let věku) a 3 860 Kč (samostatně žijící osoba).

Přídavky na děti dostávají domácnosti s příjmem do 2,7násobku životního minima. Na děti do šesti let stát dává 500 korun, od šesti do 15 let je to 610 korun a od 15 do 26 let při studiu 700 korun. Pro rodiny, kde aspoň jeden z členů domácnosti pracuje, pobírá důchod nebo jinou dávku odvozenou od zaměstnání, jsou částky o 300 korun vyšší. Logika je prostá. Čím vyšší životní minimum, ideálně v kombinaci s vyšší hodnotou násobku, tím vyšší počet rodin má na přídavek nárok.



Z grafu je názorně vidět, že samoživitelé a rodiny s dětmi (zejména nejmenšími) mají nižší příjmy i než senioři. Rozdíl mezi mediánem rodin a důchodců ve srovnání se samoživiteli je dramatický (o 29 000 Kč čistého méně na osobu oproti seniorům). Systém je nastavený tak, že z mnoha pohledů penalizuje samoživitele (přístup k dávkám, nezabavitelná částka v exekuci, sleva na manželku, sleva a daňový bonus na dítě, které jsou pro samoživitelky na mateřské nedostupné atd.). Právě samoživiteli a rodinami s dětmi je tedy nutné se zabývat, protože v době pandemie jsou samoživitelé ještě ohroženější skupinou než obvykle.

Co konkrétně pro samoživitele pandemie znamená? Při uzavření prvních stupňů škol je to povinnost starat se o dítě nebo poslat dítě k prarodičům, kteří ale mohou být ohroženou skupinou. Povinnost částečně suplovat školní výuku nebo dítě nechat zaostávat. Pokles příjmů z práce o cca 20 - 40 % (podle toho, v jaké výši je ošetřovné). Dále ztráta příjmů z dohod a drobných úvazků. Z omezení podnikání plyne také zhoršení situace samoživitelů na trhu práce, protože při zpřísnění opatření a (znovu)uzavření škol nebudou moct pracovat. Většinou jde o ženy. Jenže fixní výdaje za bydlení, stravu a další zůstávají.

Při poklesu příjmů může vzniknout nárok na sociální dávky jako příspěvek na bydlení nebo přídavek na dítě. Ale samoživitelé s předškolákem s příjmem 15 000 Kč čistého včetně výživného nedosáhnou na přídavek na dítě.

Z průzkumu Asociace neúplných rodin ve spolupráci s VašeVýživné.cz plyne, že pandemie zasáhla čtyři z pěti samoživitelů. Téměř polovina z nich si musela finančně vypomoci v rodině nebo u přátel, protože jim klesl příjem o tři až pět tisíc korun měsíčně, někteří o práci přišli úplně. Dalším faktorem je výpadek na výživném od rodičů, kterým to uložil soud. Třetina samoživitelů tak nemá příjem vyšší než 10 000 Kč měsíčně a polovina jich je zadlužená. Jedná se tak o poměrně strmý růst oproti první vlně šíření koronaviru.

Dočasným řešením sice může být půjčka, ale to je bohužel vytloukání klínu klínem. Nejen z výše uvedeného plyne hrozba exekuce. Neúplné rodiny mají nižší nezabavitelnou částku oproti úplným rodinám, jimiž příslušné nařízení vlády míní pouze sezdané páry. Tím se cyklíme do notoricky známé spirály, kdy budoucnost dětí končívá “v koši”, děti předčasné opouští školy, mají nízkou životní úroveň a ta se zpravidla přenáší na další generace. Nižší produktivita a výdělky se projeví i v tom, že klesne příjem důchodového účtu a příjmu zdravotního systému. Problematice exekucí se věnuji dlouhodobě a nejen proto vím, že v konečném důsledku se jedná o problém zasahující přímo či nepřímo celou společnost. Jedním z dalších důsledků může být příklon žen samoživitelek v tíživé situaci k prostituci. Ženy, které se v této oblasti již pohybují, se naopak mohou potýkat s úbytkem klientů a tím i propadem příjmů. Více o tématu například zde, zde nebo zde.

Nyní je poprvé v historii zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, otevřena možnost novelizovat samotný zákon, tedy ne jen měnit částky vládním nařízením, proto musíme předělat systém a jsme připraveni pomoci! To znamená:

1) Narovnat životní minimum, z existujících návrhů podporujeme růst životního minima alespoň na 4 430 Kč.
2) Zvýšit životní minimum dětí (příspěvek na úhradu potřeb dítěte je u předškoláka v pěstounské péči 4 950 Kč, ale životní minimum předškoláka je pouze 1 970 Kč, což nedává smysl.).
3) Chceme, aby byly nezaopatřené děti ve věku nad 15 let počítány jako druhá osoba v domácnosti.
4) Dále chceme prosadit schodový systém sociálních dávek. Dnes je to “všechno, nebo nic”. Buď na dávku máte nárok, nebo ne. Dávky by měly klesat postupně s tím, jak poroste příjem domácnosti z pracovní aktivity. Takový systém motivuje lidi k práci a zvyšuje šance na zlepšení kvality života nízkopříjmových domácností.
5) Podpořit provoz firemních školek nebo dětských skupin.
6) Prosadit alespoň část opatření na usnadnění podnikání, viz výše.

Čeká nás jednání o rozpočtu na příští rok. Druhá pandemická vlna ještě neskončila. Vláda zatím není připravena na zimní a jarní měsíce, kdy může přijít vlna třetí. Tyto systémové návrhy pomohou zlepšit situaci všech rodin včetně samoživitelů a jsem připravena o nich jednat s ministryní práce a sociálních věcí.

P.S.: Máte-li rádi newslettery, sledujte moji práci a aktuální dění v sociální oblasti.