Skupina poslanců v čele s koalicí Pirátů a Starostů a s některými poslanci ANO chce nejmenším dětem zajistit péči v rodinách, a přestat je dávat do kojeneckých ústavů. Návrh počítá s posílením podpory ohroženým rodinám a pěstounům a s lepším zajištěním náhradních rodin. Ústavní péče nejvíce poznamenává psychický vývoj dětí do tří let věku a ČR je poslední zemí EU, která malé děti do ústavů umisťuje. Bývalé kojenecké ústavy budou moci nadále působit jako centra orientovaná na pomoc rodinám v krizi a rodinám s hendikepovanými dětmi. Návrh má podporu odborné veřejnosti nebo MPSV. Novela tento týden prošla druhým čtením a blíží se do finále.



Jako pro mámu dvou malých dětí je pro mě rodinná politika zásadní. Téma péče o ohrožené děti, včetně těch nejmenších, je v naší zemí nedoceněné. Již dlouho je zřejmé, že model ústavní péče o děti do věku tří let je nutné transformovat. V ústavní péči je nyní zhruba 240 dětí ve věku do tří let. Vzhledem k tomu, že některé kraje v zařízeních mají již jen děti s těžším postižením, nebo větší sourozenecké skupiny, lze přenést jejich dobrou praxi i do jiných krajů. Přípravné období je v návrhu nakonec prodlouženo do konce roku 2024, tedy zákaz umisťování nejmenších dětí by platil od 1. 1. 2025.

Jsem opravdu ráda, že máme podporu napříč laickým a odborným spektrem. Pro děti s těžkým zdravotním postižením a větší sourozenecké skupiny počítáme s výjimkou ze zavedeného věkového limitu. Vím, že všechny děti i ty postižené si zaslouží rodinu, ale přiznejme si, že pro některé se pěstouni shání velmi špatně. Proto současně řeším i počty pečujících právě o děti s těžkým zdravotním postižením, aby péče v zařízeních byla co nejkvalitnější. Vložila jsem tedy tento návrh, abychom se posunuli i v tomto směru. Více v pozměňovacích návrzích k základnímu tisku (jsou na webové stránce dole).

Dětí do jednoho roku, u kterých si přeju změnu co nejdříve, je navíc v kojeneckých ústavech aktuálně asi 33 (jde o počet k březnu 2021). Pěstounů na přechodnou dobu je volných zhruba 60, takže tyto děti zůstávají v ústavu naprosto zbytečně.

Nutnost změny, kterou prosazuji, komentuje klinický psycholog pan Radek Ptáček takto: „Pro vývoj každého člověka jsou zcela zásadní první roky jeho života a klíčový je zejména vztah s primární pečující osobou. Máme zcela nevyvratitelnou poznatkovou základnu rozvíjející se více než století a čtvrt, že dítě, zvláště v několika prvních letech svého života, potřebuje prožívat individuální emočně vřelý vztah. Stovky studií podrobně dokumentují, že pobyt dítěte v jakékoliv formě institucionální péče, minimálně v prvních letech jeho života, může dítě doživotně poškodit. Umísťováním malých dětí do ústavní péče ničíme nejen životy dětí samotných, ale i život dalších generací. Což opět můžeme doložit řadou studií. Ústavní péče škodí zdraví – pojďme to změnit.” Z toho všeho jasně plyne, že náš návrh je důležitý pro budoucí životy nejen těchto dětí, ale v důsledku pro celou společnost!

Jak celý systém ve zkratce funguje? A co dalšího je ještě potřeba?

Malé dítě, o které se z jakýchkoli důvodů nemůže nebo nechce postarat jeho biologická rodina, se dnes ve většině krajů rychle ocitá v péči přechodných (tj. krátkodobých) pěstounů, jejichž péče může trvat maximálně rok. Co se děje během této lhůty?

1) Situace v rodině se zlepší a dítě se do ní vrátí, nebo

2) v daném kraji se najdou dlouhodobí pěstouni, nebo

3) dítě skončí v ústavu.

Je pravdou, že dlouhodobých pěstounů je z mnoha důvodů méně, než bychom potřebovali. Přesto jsou často k dispozici, ale jen v jiném kraji. Proto potřebujeme následující:

1) centrální evidenci pěstounů a jejich dostupnost pro celou ČR ve správě MPSV (že to lze, ukázala společnost Czechitas stojící za projektem “Dítě domů”)

2) zvýšit a valorizovat odměny pěstounů (navrženo v aktuálně projednávaném tisku k sociálně právní ochraně dětí ve Sněmovně)

3) navýšit měsíční státní příspěvek pro organizace doprovázející pěstouny (a upřesnit podporu, kterou mají pěstounům dát)

4) brát celou sociálně právní ochranu dětí jako systém na podporu dětí a jejich zdravého vývoje.

Jindra Šalátová, ředitelka SOS dětské vesničky potvrdila, že naše návrhy mohou přinést výrazné zlepšení současného stavu: „Z praxe víme, že cílenou podporou ohrožených rodin lze předejít odebrání mnoha dětí a zároveň extenzivní podporou pěstounských rodin lze umístit ty děti, které již v původních rodinách vyrůstat nemohou, do rodin náhradních, aniž by musely své dětství trávit bez milujícího rodiče.”

Podporu má návrh od řady dalších organizací, a navazuje na práci desítek či stovek lidí, kteří se tématu věnovali přede mnou. Současně - možná to někoho překvapí - pro zákaz ústavní péče o nejmenší děti mluví i čísla. Jedno lůžko totiž měsíčně vyjde na cca 70 tisíc Kč. Ve srovnání s tím, že i přes veškerou snahu jednotlivých pracovníků (kterým za to, co dělají, moc děkuji!) děti nemají možnost zdravého vývoje čistě proto, že jich je na jednu “tetu” příliš mnoho, v pěstounské rodině péči poskytujeme mnohem levněji. I to nám dodává další argumenty. Nemluvě o dopadech ústavní péče na budoucí životy dětí i společnosti.

Návrh může být ve třetím čtení projednán již koncem května, držte mu tedy palce!

P. S.: Tento návrh je plně v souladu s doporučením Výboru pro práva dítě při Úřadu vlády ČR, který v září loňského roku podal podnět Radě vlády pro lidská práva, aby se zabýval problematikou ústavní péče o děti do tří let v ČR, a to i v kontextu výtky Evropského výboru pro sociální práva, jenž se tímto tématem opakovaně zabýval.

P. P. S.: Máte-li rádi newslettery, sledujte moji práci a aktuální dění v sociální oblasti.