Začalo to spojováním lidí na Praze 10, chozením na jednání zastupitelstva a záchranou veřejného prostoru našeho vnitrobloku. Pracovala jsem jako učitelka, překladatelka a tlumočnice. Poté jsem dala dohromady patrně největší tým odborníků k sociálním věcem ve Sněmovně a jsem poslankyní a místopředsedkyní sociálního výboru. Aktuálně vedu koalici Pirátů a Starostů v Praze pro sněmovní volby. Už 8.- 9. října! Chcete poznat mou cestu? Krásně ji vystihuje toto video.



Občanská angažovanost i politika stojí spoustu času a výsledek je nejistý. Z osobního hlediska je postupné zapojování se do veřejného působení velkým žroutem času. Popíšu to na svém vlastním příkladu: nejprve 2 roky občanská aktivistka, působení ve veřejném prostoru, navštěvování jednání místního zastupitelstva, propojování občanských sdružení. Pak čtyři roky v zastupitelstvu městské části. Moje zdokumentované vytížení za rok 2016 bylo na úrovni polovičního úvazku při měsíční odměně 3 049 Kč. Většina z ní padla na hlídání syna a na rozvoj činnosti. A po pěti letech práce, v roce 2017, jsem udělala další krok, kandidovala jsem do Parlamentu - na pro mě bezpečném 4. místě kandidátky. Výsledek v Praze byl tak skvělý, že jsem se i přes to s půlročním miminkem dostala do Sněmovny.

Do poslední chvíle jsem ale práci pro Piráty a občanskou společnost brala jako dobrovolnickou záležitost, “něco navíc”. Profesně jsem učila, překládala a dělala lingvistický výzkum. Proto mi přijde důležité si připomínat, jak hodně práce v naprosté nejistotě znamená občanská cesta do politiky. Nesmím zapomenout ani na šest let v dozorčí radě v organizaci poskytující služby na sociálně zdravotním pomezí. Ač jsem za to nikdy neviděla ani korunu, byla to zkušenost k nezaplacení, která mě připravila na nejednu budoucí situaci.

Co je proto potřeba mít jasné, je osobní motivace. Každý máme jinou povahu. Každý do jiné míry potřebujeme vidět rychlé výsledky své práce, propojovat týmy, spolupracovat nebo se učit.

Mě velmi baví podílet se na budování celorepublikové organizace a stále se učit něco nového. V rámci kandidování do zastupitelstva (za koalici pod občanskou hlavičkou) jsem se postupně (v roce 2014) stala členkou Pirátů, podle hesla "když už, tak už". Postupně jsem se začala angažovat i v tzv. Republikovém výboru, tedy druhém nejvyšším orgánu strany. A viděla jsem, jak těžké je rozšiřovat organizaci po celé zemi, poctivě, téměř bez peněz, na dobrovolnické práci a bázi. Ale zvládli jsme to i bez sponzorských darů velkých firem. Ovšem díky obrovskému dobrovolnickému nasazení stovek, v době kampaně i tisíců lidí.

Schopnost vysoké míry spolupráce, respektu k odlišným názorům, a otevřenost k jejich tříbení je za mě základ Pirátů - díky společným základním hodnotám demokratičnosti, úcty ke vzdělávání a učení se, a současně citu jak pro technologické inovace, tak pro nutnost soudržnosti společnosti. To je za mě nesnadná směs pro naši partu lidí, spojených ve snaze učinit své okolí o něco lepším místem k životu.

Mimochodem, v naší společnosti schopnost spolupráce podceňujeme, bohužel. Dokud se nám nepodaří tohle pozměnit, budeme bržděni zbytečně intenzivním soutěžením či soupeřením a příliš štěpícím postojem k různým rozdílům. Ty jsou přitom normální a potřebné, pokud panuje shoda na hlavních hodnotách a cílech. Na podobná témata jsem vloni poskytla rozhovor pro Forum24.

A závěrem chci poděkovat týmu, který kolem sebe mám, a za který jsem vděčná. Bez spousty skvělých spolupracovníků a spolupracovnic bych nemohla odvádět tu práci, kterou se snažím dělat jak nejlépe umím. Ale o tom zase příště.

Stejně jako třeba o tom, proč je veřejná angažovanost pro mě osobně zajímavá, a proč v ní vidím smysl.

Vaše Olga

P.S.: Zaujal Vás blog? Sledujte mou práci na Facebooku, Instagramu nebo Twitteru.

P.P.S.: Stojíte o podrobnější informace? Odebírejte pirátský newsletter ze sociální oblasti a/nebo kterýkoliv jiný.