Rodiče s malými dětmi, o samoživitelích nemluvě, mají nejméně peněz ze všech. V přepočtu na jednu osobu v domácnosti jsou na tom v průměru hůř než například domácnosti seniorů.



Rodičovský příspěvek se totiž léta nezvyšoval, zatímco ceny potravin, bydlení či energií letěly nahoru. Dnes se tak rodičovská pohybuje mezi 7 – 10 tisíci korunami měsíčně. Do toho ještě stále chybí kapacity předškolní péče o děti, tedy si řada rodičů nemůže ani přivydělat. Je na čase to změnit, protože na tom tratíme všichni.



Nejprve fakta. Jaká je dnešní situace rodin s dětmi?

Na jedno dítě nyní připadá rodičovský příspěvek ve výši 300 tisíc korun. U vícerčat je to 450 tisíc Kč.

Tato celková částka se dnes dá čerpat až čtyři roky. Výše měsíční dávky závisí právě na délce čerpání.

Naposledy se rodičovský příspěvek zvyšoval v roce 2020. NERV v rámci navrhovaných úspor nyní doporučuje jeho úpravy. Při zkrácení doby poskytování o rok a tomu odpovídajícímu snížení celkové částky lze podle rady ušetřit pět až sedm miliard ročně.

S tím ale nemůžu souhlasit.

Částka, s níž si má rodič s dítětem (tedy dvě osoby!) vystačit, totiž vychází při tříletém čerpání na cca 9 tisíc měsíčně.

A protože ČR dlouhodobě trpí nedostatkem školek a dětských skupin, nemá každý možnost se třeba na částečný úvazek nechat zaměstnat. Byť je možné do vyčerpání celkové částky „rodičák“ pobírat a např. nižší příjem při částečném úvazku tím kompenzovat. To, že máme nejdelší rodičovskou „dovolenou“ v Evropě, tedy čtyřletou dobu, do níž je možné si čerpání rodičovského příspěvku rozložit, je navíc pravdou jen z poloviny, protože nárok na návrat do práce mají rodiče jen do 3. narozenin dítěte.

Co je hlavní potíž českého nastavení podpory rodin s malými dětmi?

První: Inflace za poslední dva roky snížila kupní sílu rodičů o více než 30 %. Rodičovský příspěvek tedy reálně klesl o zhruba 90 000 Kč. Rodičům tak zůstává v kapse ještě nižší hodnota, než kolik těch 9-10 tisíc měsíčně představovalo, když se jejich dítě třeba v r. 2020 narodilo.



Druhá: Náš stát dlouhodobě zanedbává nabídku péče o nejmenší děti. V evropském srovnání jsme na posledních místech v její dostupnosti, spolu se Slovenskem a Maďarskem. Reálně všude není garance ani na místa pro tříleté děti (k termínu narozenin), byť zákon o tomto nároku hovoří už dnes.

Za Piráty proto chceme dvě věci jako řešení.

1) Navýšení celkové částky rodičovského příspěvku, které by alespoň částečně dorovnalo inflaci. Tedy aby stoupl ze 300 tisíc alespoň na 350 tisíc korun. Stejně tak dlouhodobě prosazujeme jeho pravidelné navyšování v návaznosti na růst průměrné mzdy, což je logické, protože rodičovská je náhradou právě za mzdu. To jsme ostatně chtěli už v minulém volebním období, ale hnutí ANO to odmítlo a ještě si paní exministryně Schillerová ve vyjádřeních “kopla” do samoživitelů.

2) Více možností péče o děti. I proto jsem v minulosti bojovala za zachování a lepší financování dětských skupin, které jsou alternativou ke školkám. Stejně tak se podílím na přípravě tzv. sousedského hlídání nebo sousedských dětských skupin, v Německu či Rakousku zvaných Tagesmutter. Jde o to, aby zájemci mohli po poměrně jednoduchém doplnění kvalifikace hlídat malé skupinky do čtyř dětí u sebe doma. Samozřejmě se státním příspěvkem, jako u školek a dětských skupin. U klasických školek zase považuju za přínosné zjednodušit některé podmínky, např. na počty záchůdků a umyvadýlek. (Máme v tom přísnější normy než např. sousední Německo.)

Co už se povedlo: podpora částečných úvazků.

Aby nová úprava podporující částečné úvazky nejen pro rodiče dětí do 9 let, ale i třeba pro pečující, rodinám opravdu pomohla, je třeba jednou provždy odbourat i některé byrokratické svazující nesmysly. Konkrétně jde o limit 92 hodin měsíčně, které může malé dítě strávit v předškolní péči, aniž by rodina přišla o rodičovský příspěvek.

Závěrem: vyplatí se to všem.

Podpora rodin nikde není „na dluh“. Díky možnostem zapojení rodičů na trh práce lze státní kasu posílit daňovými odvody až o 15 miliard ročně. A to i po odečtení nákladů na školky a další. Díky kratší době strávené mimo trh práce navíc bývá celoživotně vyšší plat, což je výhodné nejen pro rodiny, ale opět i pro veřejné finance.
Mým přáním zkrátka je nabídnout předvídatelné podmínky péče o malé děti a umožnit tak mladým rodinám, aby se rozhodovaly podle toho, kolik dětí si přejí mít. Dnes totiž často zvažují, kolik jich při chybějící podpoře v oblasti péče o nejmenší zvládnou. Místa v dětských skupinách, školkách či sousedském hlídání (na to se těším opravdu moc) pomůžou jim, rozpočtu i celé společnosti.

Chcete dostávat zprávy z mého světa? Osobní mail k odběru na: Olga Richterová