Proč je potřeba takzvané sousedské hlídání dětí? Jak funguje? Proč se sousedské hlídání i jiné investice do předškolní péče vyplatí? Na Vysočině chceme otestovat sousedské hlídání už letos.





Místa v mateřských školkách, dětských skupinách či jeslích v Česku dlouhodobě chybí. Hlavně pro děti do tří let věku. Biti jsou na tom zejména rodiče, kteří by se rádi dříve nebo na částečný úvazek vrátili do práce. A nemohou. Připravujeme proto novelizaci zákona, který pomůže úplně všem. Nabídne rodinám novou možnost - tzv. sousedské hlídání. Samozřejmě se státním příspěvkem.

Místa pro malé děti nejsou. Podle průzkumů se mámy i tátové chtějí z rodičovské v mnohem větší míře a dříve vrátit na pracovní trh. Třeba i ve formě částečných úvazků, které jsme právě proto zvýhodnili. Brzdí je ale dvě zásadní věci: málo míst v předškolních zařízeních a nevhodné nastavení rodičovské. Proto chci obě brzdy odstranit. Aktuálně se finišuje legislativní návrh upravující právě novou možnost péče o děti - sousedské hlídání.



Proč je potřeba takzvané sousedské hlídání dětí?

V našem systému péče chybí jednoduchá legální možnost kvalitního hlídání několika malých dětí. V řadě evropských zemích přitom taková možnost je. Dlouhodobě se proto snažím rozšířit možnosti předškolní péče o děti skrze vzájemnou rodičovskou nebo sousedskou výpomoc. Se státním příspěvkem, ať si rodiče službu mohou dovolit. Jde o hlídání přímo v domácnosti a v malém kolektivu do 4 dětí. Jedná se o lety prověřený a úspěšný koncept z Německa či Rakouska. Tam ho označují např. termínem Tagesmutter, tedy volně přeloženo jako „denní teta“.

Jak má fungovat sousedské hlídání?

Příklad: Máma nebo táta jednoho dítěte chce by si rádi přivydělali. Jiný otec či matka v sousedství by rádi po nějaké době na rodičovské dovolené naskočili zpátky do práce - alespoň na částečný úvazek. Nesehnali ale místo v klasické školce nebo dětské skupině pro své třeba dvouleté dítě. Výhrou pro obě rodiny je založení skupiny sousedského hlídání dětí. Ta může nabídnout místa i dalším dvěma v podobné situaci v blízkém okolí. Klíčové je pak u sousedského hlídání dětí dobře nastavit jak vstupní podmínky, tak finanční podporu jednotlivých „Tagesmutter“: financování má být nastaveno jako pro stávající dětské skupiny v rámci státního příspěvku.

Svěřit malé dítě do péče „cizí“ osoby není samozřejmě jen tak. Návrh, na němž se podílím, počítá s tím, že pečující osoba bude muset splnit požadovanou kvalifikaci jako dnes plní chůvy v dětských skupinách, a to například v oblasti první pomoci či vývojové psychologie. Školení proběhnou v rozumné míře a bez zbytečné byrokracie tak, aby zájemce neodradila. Založení skupiny rovněž nebude vyžadovat vstupní investice.

Bezúhonný poskytovatel této služby bude muset mít k dispozici pouze běžnou funkční domácnost splňující standardní bezpečnostní, prostorové a hygienické požadavky. Jeden poskytovatel bude moci pečovat o maximálně čtyři děti včetně vlastních a to od věku šesti měsíců dítěte do doby zahájení povinné školní docházky.

Proč se sousedské hlídání i jiné investice do předškolní péče vyplatí?



Na těchto našich návrzích vydělají všichni, nejen rodiče. Ve státním rozpočtu kvůli nevhodnému nastavení systému péče o předškolní děti chybí podle propočtů jen na odvodech a daních až 15 miliard korun ročně. Sníží se tlak na dnes přeplněná zařízení. Kapacity v jeslích, ve školkách či v dětských skupinách v rozumně dostupné vzdálenosti a ceně jsou často nedostatečné. Služby soukromých provozovatelů zase bývají finančně nedostupné. Česká verze Tagesmutter - sousedské hlídání - má být snadnou a levnou alternativou péče o předškolní děti.

Na nové právní úpravě vydělá i sama společnost. Rodičům na rodičovské se „uvolní ruce“, což jim umožní mnohem plynulejší přechod mezi péčí a prací či naskočit na částečný úvazek dříve - jak si často přejí. Platí to především o ženách, kterých se rodičovská v Česku v drtivé většině týká. Podle závěrů rozsáhlé analýzy Věry Kuchařové nazvané „Česká rodina na počátku 21. století“ je celková nižší zaměstnanost mladých žen v tuzemsku důsledkem i delší doby rodičovské, která není jen věcí svobodné volby, ale také důsledkem nedostatku dostupných služeb péče o nejmenší děti.

Na Vysočině chceme otestovat sousedské hlídání už letos

V přípravě je pilotní projekt s krajem Vysočina, kde si chceme ověřit, jak bude fungovat sousedské hlídání ve městě, ve středně velkém sídle, ale i v malé obci. Tak může ministerstvo práce nastavit, aby správně fungovala komunikace na ose úředník–”teta” a dodat praktické návody. Projekt má podle plánu trvat jeden rok a jak upozorňuje naše pirátská náměstkyně ministra práce Zuzana Freitas Lopesová, financování od června do konce roku, tedy do počátku účinnosti novely, bude řešeno v rámci projektu. Přesný mechanismus se ladí.

Zároveň se ověří i fungování přiměřeného (ne přehnaného) dohledu nad sousedským hlídáním, a to včetně toho, kteří úředníci budu na kontroly vysílaní v rámci dojezdové vzdálenosti. Naším cílem je nastavit dostatečně kvalitní dohled, který by ale neměl zatěžovat ani úředníky, ani zájemce o sousedské hlídání. Sečteno a podtrženo, zavedení Tagesmutter, tedy sousedského hlídání dětí, do tuzemského právního řádu přinese českým rodičům nejen úlevu a vyšší příjmy, ale i mnohem svobodnější možnosti volby. A státu příjmy. Vyhrajeme v důsledku všichni. Už se na to těším.

P.S.: Jde o koncept, který prosazovali politici už před mnoha lety, navázala jsem tedy na téma, které se zhruba 15 let nepodařilo zrealizovat. Věřím, že tentokrát se doba posunula - dokazuje to i to, že sousedské hlídání máme v nové verzi programového prohlášení vlády.