Tohle jsem až tak nečekala. Ilustrace jednoduchého sdělení rozproudila diskuzi, překvapila ty, kdo třeba nic špatného nikdy nezažili, a otevřela emoce řady žen i mužů. O co šlo?



To sdělení je opravdu prosté a aspoň mně přijde úplně logické a samozřejmé. Tradice jsou krásná věc a k naší kultuře patří. Je ale důležité, aby jejich oslava byla dobrovolná a nikomu nezpůsobovala trápení. Nic víc, nic míň. Mluvím (i) o pomlázce.



Nedělat nic, s čím druhý nesouhlasí

Při pomlázce se bohužel často stává, že ženy dostanou výprask proti své vůli. Nebo jsou šlehány tak hrubě, že jim zůstávají bolavé modřiny nebo šrámy. Koledníci se občas chovají nevhodně i kvůli tomu, že jsou posilnění alkoholem a pak neznají míru.

Tento problém se ale netýká jen žen. I spousta mužů nemá koledování v oblibě, protože se při něm necítí dobře. Dělají to jen kvůli společenskému tlaku.
A přitom je řešení tak jednoduché. Nedělat nic, s čím druhý nesouhlasí. A užít si Velikonoce tak, aby si je s námi mohli užít i všichni ostatní. A pak přišlo poučení ze sociálních sítí.

Jedna z reakcí:
"Velice děkuji za tento postoj! Trpím aspergerovým syndromem a jakýkoli fyzický kontakt je pro mě velmi obtížný. Každý rok jsou pro mě Velikonoce stresující záležitosti, kdy bez ohledu na počasí, ať je mráz, či déšť, odcházím brzo ráno z domu a vracím se pozdě večer, jen abych se vyhla všem koledníkům, včetně těch z vlastní rodiny. Bohužel i když přijdu v deset večer, mají potřebu to dohnat. Vždy všem důrazně říkám NE, nepřeji si to, není mi to příjemné, ale prý je to tradice a musím se podřídit. Je mi smutno z toho, že se před vlastní rodinou, natož pak sousedy, necítím bezpečně a ještě se musím omlouvat za to, že jsem s nimi netrávila svátky. Přitom by stačilo tak málo…"

To je přesně ono. Nedělat nic, s čím druhý nesouhlasí. Proč je to tak nepochopitelné? Svoboda a respekt volby. Ne každý to tak ale vnímá. Například jedna reakce:
"Tradice jsou od toho, aby se udržovaly. Jako malej jsem chodíval s partou kluků s pomlázkou vždycky a všude (…)"

Já přitom mluvím jen a pouze o svobodě volby. Ne o tradici jako takové, ale proti povinnosti podstupovat ji proti své vůli.

A o ohleduplnosti - citlivosti k tomu, že ne každému musí být příjemná.

Navíc podpora ne úplně křesťanských zvyků během Velikonoc vzešla z minulého režimu, který tím křesťanské aspekty vědomě umenšoval. Vajíčka a pomlázku propagoval a podporoval víc než zmrtvýchvstání spasitele. Pochopitelně.

A všechno se vyvíjí. Kdo dnes tak, jak to bývalo naprosto běžné, domlouvá sňatky dětem? Nebo dává svolení k uzavření manželství. A volit mohou i ženy. Tohle vše ovšem odvádí od podstaty věci. Od svobody volby a hledání cest, které jsou každému milé. To pěkně vystihuje další reakce:
"Můj šestiletý a desetiletý syn mají koledováni rádi, ale mrskat holky na zadek nechtějí, přijde jim to divný.. Tak jsme se domluvili, že popřejí pěkně Velikonoce, řeknou básničku a je to…"

Přesně, vybrali si tenhle způsob. Není to přece žádný problém. Problémem je nucení, jak ukazuje další zkušenost z Instagramu:
"Budu tu v menšině, ale děkuju, každý rok jsem se od dětství zamykala v pokoji, aby ke mně nikdo nemohl, vždy jsem měla hrozný strach… Jsem ráda, že v tom konečně někdo vidí tu problematiku."

Ozvaly se tisíce lidí. Rozhořčení i povzbuzení, spousty osobních zkušeností, desítky názorů. Závěrem? Jasná twitterová reakce:
"Souhlas, nikdo nechce rušit tradice, ale pokud žena řekne, že nechce dostat, tak přece stačí, když muž koledu jen řekne a dostane vajíčko/sladkost/panáčka. Kde je problém?"

P. S.: Pro pobavení. Dostala se ke mně i radikálnější verze ilustračního obrázku. Když NE není opakovaně pochopeno jako NE. Raději upozorňuji, tohle je satira, ne můj obrázek :-)