Sousedské dětské skupiny jako doplněk systému pro nejmenší děti, nebo „zhouba naší země“?
Nejčastější otázky: Nestačí mateřské školky? Potřebujeme vůbec sousedské hlídání? V jaké kvalitě služba bude? Jaké tedy dá stát na sousedské hlídání peníze - kolik si mohou lidé vydělat? Jak se tento příspěvek bude danit? A kdo to zaplatí?
Už jsem psala o podstatě tohoto návrhu, který má doplnit systém péče o malé děti. Chceme nabídnout místa těm rodičům, kteří ocení péči přímo v domácnosti, a to v malé skupince do 4 dětí. Jedná se o lety prověřený a úspěšný koncept z Německa či Rakouska. Tam ho označují např. termínem Tagesmutter = tedy denní teta, ale někteří si to vybavují možná i z doby minulé, kdy se takto v domácnostech provozovaly mikrojesle.
Úvodem chci ale zdůraznit jednu věc: jde o chybějící doplněk péče o malé děti. Na západ od nás je péče o děti v domácnostech normální součástí mixu. Může to být i kompromisní řešení pro někoho, kdo nechce dávat dítě do kolektivního zařízení, tedy srovnatelné s tím, když řeší přímo hlídání u sebe doma, ale dostupnější pro širší část rodičů a dětí.
Současně jsou v návrhu jasně stanovené podmínky na kvalifikaci a vstupní posouzení = nejde zítra otevřít skupinu. Co je třeba neztrácet ze zřetele: kapacita školek se leckdy nepotkává s potřebou regionů. Co je důležité i pro obce, které zvažují ekonomiku služeb péče o děti: u sousedských dětských skupin není problém „zapnout a vypnout“ podle síly ročníku. Takový přístup volí např. na Islandu. Umožňují ho minimální vstupní a investiční náklady.
První otázka vyplynula z řady diskuzí jakoby mimochodem: Nestačí mateřské školky? Potřebujeme vůbec sousedské hlídání? K čemu tyto malé dětské skupiny zavádět?
-> Protože sousedské dětské skupiny představují nejrychlejší způsob, jak rodičům nabídnout finančně i místně dostupnou a kvalitní službu.
-> Dnes u nás chybí desítky tisíc míst zejména pro menší děti (1,5-3 roky věku), ale v některých obcích a regionech i pro děti starší.
->Dnes také není garance, že vám dítě vezmou i jako tříleté - když má narozeniny např. v lednu, klidně vám do MŠ přijmou až v září, s novým školním rokem. Zákon zaručuje místo od třetích narozenin dítěte jen teoreticky.
-> Na menší děti bohužel naše MŠ často nejsou nastavené, norma je až 28 dětí (i tříletých!) v jedné třídě, kde je po většinu dne jedna učitelka. To samozřejmě není dobře pro děti ani pro personál.
-> V menších obcích, kde je dětí pár a s výkyvy, se nevyplatí zřizovat školku. Naopak podpořit vznik sousedské dětské skupiny se vyplatí - odpadají jakékoli vstupní investice.
-> Ve větších obcích taky chybí vhodné prostory pro dětské skupiny kvůli pravidlům ohledně oslunění apod. Leckdy by zřizovatelé zájem měli, ale nebytovku se jim sehnat nedaří. V domácnosti by tam malé skupinky být mohly.
-> Menší skupiny nabízejí alternativu pro rodiče, kterým taková forma více vyhovuje, ale především pro děti se specifickými potřebami, nebo takové, které se nedokáží adaptovat na větší skupinu dětí.
Druhá častá otázka je po vzdělání. V jaké kvalitě služba bude? Co musí chůva v sousedské dětské skupině splnit, aby měla nárok na státní příspěvek?
-> V návrhu jde o stejné podmínky, jako mají roky existující dětské skupiny - viz povinná kvalifikace, vzdělávání, první pomoc a její průběžné obnovování.
-> Stejně jako u jiných forem péče bude samozřejmě záviset na kvalitě pečujících osob. Proto je naprosto zásadní zapojení obcí, ale i dalších aktérů, jakými mohou být např. mateřská a rodinná centra, která budou nabízet podporu a vzdělávání pečujícím osobám. U SDS bude přitom vzhledem k individuální povaze služby síťování o to důležitější.
-> Důležitá bude i pozornost rodičů dětí - u služeb tohoto typu, podobně jako u pečovatelské služby, která může chodit třeba do domácnosti k někomu z vašich starších blízkých, je nutná všímavost těch, kdo tam mají své rodinné příslušníky.
-> Kurz pro dětské skupiny je nyní nastaven tak, aby nebyl přehnanou bariérou, ale současně aby samozřejmě fungoval jako vstupní síto. To bude v tomto návrhu nadále platit v té podobě, v které ho roky známe.
A kdo to zaplatí?
-> Dětské skupiny jsou investice, která má okamžitou návratnost.
-> Přínosy a náklady jsou zachyceny v tomto grafu, jde o plus 120 tisíc Kč ročně při hrubém příjmu 26 000 Kč na straně rodiče.
Popisek ke grafu: Výše státního příspěvku činí 11 000 korun měsíčně dítě (max 4). Zařízení pobírající státní příspěvek mohou po rodičích požadovat spoluúčast v maximální výši 4 500 korun měsíčně za každé dítě. Vedle příjmů musí provozovatel mikrojeslí stejně stejně jako každý jiný živnostník řešit nejen příjmy, ale i výdaje. Mezi nejvyšší položky patří náklady na prostor, pojistné nebo výdaje na energie a domovní služby.
(Výdaje na prostor jsou stanoveny odhadem, jako modelovou situaci jsme brali reálnou zakázku na stavbu školky v Brně z roku 2019 s 5% úrokem hrazeným po dobu 30 let = 4000 Kč na hlavu. V této ceně nebyl zahrnut nálad na obecní pozemek, na němž školka stojí.)
Jaké tedy dá stát na sousedské hlídání peníze - kolik si mohou lidé vydělat?
-> Peníze jsou navržené stejně, jako je už nyní dostávají větší dětské skupiny. Při poskytování služby v omezeném čase se proporčně snižuje státní příspěvek.
-> Dané pečující osoby budou, podle tohoto návrhu, de facto jako OSVČ (speciální režim na základě registrace), z příspěvku budou hradit odvody.
-> Musí se také pojistit, hradit si vzdělávání - vstupní i dlouhodobé a průběžné, pořídit vybavení, a stoupnou jim samozřejmě náklady na elektřinu či vodu.
-> Vše je nastaveno dle současných dětských skupin, které dávají větší podporu dětem do tří let věku včetně, tedy těm předškolkovým. Pro děti školkového věku je příspěvek snížený téměř na polovinu.
->Když bude kvalifikovanou chůvou např. babička, tak státní příspěvek bude podle tohoto návrhu pouze za děti mimo rodinu. Stejně tak se samozřejmě nevztahuje na rodiče svého dítěte
->Z praxe odjinud je jasné, že v sousedských skupinách často nebudou ty 4 nejmenší děti, ale např. 1 vlastní (tedy zdarma) + 3 další, nebo část mladších a část starších. Nastavení počítá s tím, aby tahle flexibilita mohla co nejlépe fungovat.
Jakou formou dostanou lidé příspěvek na sousedské dětské skupiny?
Stejným způsobem jako provozovatel dětské skupiny.
Jak se tento příspěvek bude danit?
Jedná se o klasický příjem z podnikání. Provozovatel (nejčastěji živnostník) z příspěvku hradí sociální pojištění, zdravotní pojištění i daň z příjmů. Náklady pak může řešit paušálem (což je pravděpodobné), nebo reálnými náklady.
Neměly by školkové děti být ve školce? Samozřejmě!
Sousedské dětské skupiny jsou doplňková služba zejména pro děti do tří let věku, tedy předškolkové. Navíc vybudování státních kapacit v podobě školek trvá spoustu let, a leckde to i dvacet let stát a obce zanedbávají. Děti a rodiče přitom potřebují dostupnou péči už dnes. Každopádně služba primárně míří na děti do tří let, kde jsou kapacity školek zanedbatelné a je potřeba dětem i rodičům nabídnout menší skupinky a velkou flexibilitu. Podrobnější vysvětlení viz výše. A zdůrazňuji, jde o návrh, některé z parametrů se ještě můžou samozřejmě změnit.
Už jsem psala o podstatě tohoto návrhu, který má doplnit systém péče o malé děti. Chceme nabídnout místa těm rodičům, kteří ocení péči přímo v domácnosti, a to v malé skupince do 4 dětí. Jedná se o lety prověřený a úspěšný koncept z Německa či Rakouska. Tam ho označují např. termínem Tagesmutter = tedy denní teta, ale někteří si to vybavují možná i z doby minulé, kdy se takto v domácnostech provozovaly mikrojesle.
Úvodem chci ale zdůraznit jednu věc: jde o chybějící doplněk péče o malé děti. Na západ od nás je péče o děti v domácnostech normální součástí mixu. Může to být i kompromisní řešení pro někoho, kdo nechce dávat dítě do kolektivního zařízení, tedy srovnatelné s tím, když řeší přímo hlídání u sebe doma, ale dostupnější pro širší část rodičů a dětí.
Současně jsou v návrhu jasně stanovené podmínky na kvalifikaci a vstupní posouzení = nejde zítra otevřít skupinu. Co je třeba neztrácet ze zřetele: kapacita školek se leckdy nepotkává s potřebou regionů. Co je důležité i pro obce, které zvažují ekonomiku služeb péče o děti: u sousedských dětských skupin není problém „zapnout a vypnout“ podle síly ročníku. Takový přístup volí např. na Islandu. Umožňují ho minimální vstupní a investiční náklady.
První otázka vyplynula z řady diskuzí jakoby mimochodem: Nestačí mateřské školky? Potřebujeme vůbec sousedské hlídání? K čemu tyto malé dětské skupiny zavádět?
-> Protože sousedské dětské skupiny představují nejrychlejší způsob, jak rodičům nabídnout finančně i místně dostupnou a kvalitní službu.
-> Dnes u nás chybí desítky tisíc míst zejména pro menší děti (1,5-3 roky věku), ale v některých obcích a regionech i pro děti starší.
->Dnes také není garance, že vám dítě vezmou i jako tříleté - když má narozeniny např. v lednu, klidně vám do MŠ přijmou až v září, s novým školním rokem. Zákon zaručuje místo od třetích narozenin dítěte jen teoreticky.
-> Na menší děti bohužel naše MŠ často nejsou nastavené, norma je až 28 dětí (i tříletých!) v jedné třídě, kde je po většinu dne jedna učitelka. To samozřejmě není dobře pro děti ani pro personál.
-> V menších obcích, kde je dětí pár a s výkyvy, se nevyplatí zřizovat školku. Naopak podpořit vznik sousedské dětské skupiny se vyplatí - odpadají jakékoli vstupní investice.
-> Ve větších obcích taky chybí vhodné prostory pro dětské skupiny kvůli pravidlům ohledně oslunění apod. Leckdy by zřizovatelé zájem měli, ale nebytovku se jim sehnat nedaří. V domácnosti by tam malé skupinky být mohly.
-> Menší skupiny nabízejí alternativu pro rodiče, kterým taková forma více vyhovuje, ale především pro děti se specifickými potřebami, nebo takové, které se nedokáží adaptovat na větší skupinu dětí.
Druhá častá otázka je po vzdělání. V jaké kvalitě služba bude? Co musí chůva v sousedské dětské skupině splnit, aby měla nárok na státní příspěvek?
-> V návrhu jde o stejné podmínky, jako mají roky existující dětské skupiny - viz povinná kvalifikace, vzdělávání, první pomoc a její průběžné obnovování.
-> Stejně jako u jiných forem péče bude samozřejmě záviset na kvalitě pečujících osob. Proto je naprosto zásadní zapojení obcí, ale i dalších aktérů, jakými mohou být např. mateřská a rodinná centra, která budou nabízet podporu a vzdělávání pečujícím osobám. U SDS bude přitom vzhledem k individuální povaze služby síťování o to důležitější.
-> Důležitá bude i pozornost rodičů dětí - u služeb tohoto typu, podobně jako u pečovatelské služby, která může chodit třeba do domácnosti k někomu z vašich starších blízkých, je nutná všímavost těch, kdo tam mají své rodinné příslušníky.
-> Kurz pro dětské skupiny je nyní nastaven tak, aby nebyl přehnanou bariérou, ale současně aby samozřejmě fungoval jako vstupní síto. To bude v tomto návrhu nadále platit v té podobě, v které ho roky známe.
A kdo to zaplatí?
-> Dětské skupiny jsou investice, která má okamžitou návratnost.
-> Přínosy a náklady jsou zachyceny v tomto grafu, jde o plus 120 tisíc Kč ročně při hrubém příjmu 26 000 Kč na straně rodiče.
Sousedské hlídání - modelová měsíční bilance příjmů a výdajů
Popisek ke grafu: Výše státního příspěvku činí 11 000 korun měsíčně dítě (max 4). Zařízení pobírající státní příspěvek mohou po rodičích požadovat spoluúčast v maximální výši 4 500 korun měsíčně za každé dítě. Vedle příjmů musí provozovatel mikrojeslí stejně stejně jako každý jiný živnostník řešit nejen příjmy, ale i výdaje. Mezi nejvyšší položky patří náklady na prostor, pojistné nebo výdaje na energie a domovní služby.
(Výdaje na prostor jsou stanoveny odhadem, jako modelovou situaci jsme brali reálnou zakázku na stavbu školky v Brně z roku 2019 s 5% úrokem hrazeným po dobu 30 let = 4000 Kč na hlavu. V této ceně nebyl zahrnut nálad na obecní pozemek, na němž školka stojí.)
Jaké tedy dá stát na sousedské hlídání peníze - kolik si mohou lidé vydělat?
-> Peníze jsou navržené stejně, jako je už nyní dostávají větší dětské skupiny. Při poskytování služby v omezeném čase se proporčně snižuje státní příspěvek.
-> Dané pečující osoby budou, podle tohoto návrhu, de facto jako OSVČ (speciální režim na základě registrace), z příspěvku budou hradit odvody.
-> Musí se také pojistit, hradit si vzdělávání - vstupní i dlouhodobé a průběžné, pořídit vybavení, a stoupnou jim samozřejmě náklady na elektřinu či vodu.
-> Vše je nastaveno dle současných dětských skupin, které dávají větší podporu dětem do tří let věku včetně, tedy těm předškolkovým. Pro děti školkového věku je příspěvek snížený téměř na polovinu.
->Když bude kvalifikovanou chůvou např. babička, tak státní příspěvek bude podle tohoto návrhu pouze za děti mimo rodinu. Stejně tak se samozřejmě nevztahuje na rodiče svého dítěte
->Z praxe odjinud je jasné, že v sousedských skupinách často nebudou ty 4 nejmenší děti, ale např. 1 vlastní (tedy zdarma) + 3 další, nebo část mladších a část starších. Nastavení počítá s tím, aby tahle flexibilita mohla co nejlépe fungovat.
Jakou formou dostanou lidé příspěvek na sousedské dětské skupiny?
Stejným způsobem jako provozovatel dětské skupiny.
Jak se tento příspěvek bude danit?
Jedná se o klasický příjem z podnikání. Provozovatel (nejčastěji živnostník) z příspěvku hradí sociální pojištění, zdravotní pojištění i daň z příjmů. Náklady pak může řešit paušálem (což je pravděpodobné), nebo reálnými náklady.
Neměly by školkové děti být ve školce? Samozřejmě!
Sousedské dětské skupiny jsou doplňková služba zejména pro děti do tří let věku, tedy předškolkové. Navíc vybudování státních kapacit v podobě školek trvá spoustu let, a leckde to i dvacet let stát a obce zanedbávají. Děti a rodiče přitom potřebují dostupnou péči už dnes. Každopádně služba primárně míří na děti do tří let, kde jsou kapacity školek zanedbatelné a je potřeba dětem i rodičům nabídnout menší skupinky a velkou flexibilitu. Podrobnější vysvětlení viz výše. A zdůrazňuji, jde o návrh, některé z parametrů se ještě můžou samozřejmě změnit.