Z Astany směřujeme k jezeru a stejnojmennému městu Balchaš. Celí natěšení po dni stráveném v rozehřátém autě si představujeme koupačku v příjemném letovisku. Jaképak překvapení, když první, co spatříme, jsou komíny,které kouří, jak Nová Huť v plné emisní parádě.

Ráno vyrážíme na cestu kolem jezera, která je lemována budkami s nápisy ryba. Když zastavíme na koupání, dojede nás motorka se sajdkárou a na ní dvě místní obchodnice. Nabízejí nám uzené sumce a chtějí od nás odkoupit autorádio. Bohužel už nefunguje, a tak za rybu platíme hotově.

Již 100km před Almaaty je vidět pohoří Alatau, na jehož úpatí se toto město nachází. Maxim z Astany nám dal kontakt na svého známého, který zde žije. Máme sraz večer u nákupního centra. Sergej přijede v BMW jen o pět let mladším než náš vůz. V Almaaty jezdí většinou ojeté limuzíny z Německa a Japonska, ty druhé samozřejmě s volantem vpravo.

Sergejovi je 23 let a bydlí sám na sídlišti v paneláku. Hned když příjíždíme, můžeme se podívat na bitku místních frajírků. Většinu věcí bereme nahoru do bytu, našim nefunkčním cigaretovým okýnkům tu moc nevěříme. Obýváku vévodí ruská vlajka, náš hostitel se hrdě hlásí k ruské národnosti, ale Kazachstán považuje za nejlepší zemi pro život. Evropa a západ vůbec je pro něj příliš striktní.

Sergej má před sebou ještě nějaký byznys, a tak zavolá svojí kamarádku, aby se o nás postarala. My nejsme proti a Julie se ukáže jako schopná průvodkyně. Kupujeme tři piva a jede se do hor za město. Žigula taháme tak do 2000 m.n.m., zde nás čeká překrásný výhled. Julii zachutná náš kalvados, ale není na něj moc zvyklá. Po cestě dolů zavaříme brzdy a ve městě bloudíme, Julie náhle zapomněla kudy jet.

Další den prohlížíme památky, odpoledne má Sergej zase svůj byznys. Trávíme čas s Julií v parku, dokud nás Sergej nezavolá k jeho
kamarádovi. Kamarádova chata je na okraji města za vysokým plechovým plotem. Potkáváme další Sergejovi kumpány, jeden se nezapomene pochlubit svým armádním koltem. Za nedlouho putujeme všichni za chatu. Na temném stísněném dvorku máme chvíli mírné obavy o naši bezpečnost. V báni začnou týpci rozjíždet bongo s trávou,odmítáme dlouhé přemlouvání, chystáme se ještě psát pro Aktuálně.cz. Voroshilov by nám dál kapky, kdybychom psali nesmysly. Zítra vzhůru do Kyrgyzstánu.



Pavel Michalec, Štepán Maliňák, Ondřej Bednář