Z Almaaty do Biškeku už není příliš daleko. Ještě v Kazachstánu potkáváme první západní turisty, totiž německý a rakouský pár.Projíždějí na kole Asií. Krátce podiskutujem a znovu usedáme do auta, šťastní, že nemusíme šlapat. Na pumpě před hranicemi je velmi rušno, v Kyrgyzstánu je zrovna nedostatek benzínu a tak jezdí čerpat k severním sousedům. Borec před náma naklání auto aby se mu do nádrže vlezlo více paliva, poté čepuje do mnoha kanystrů a tajné skrýše na místě rezervy. Bere skoro 200 litrů do Audi A6.

Při pasové kontrole to vypadá na průser. Cizinec, který je v Kazachstánu déle než 5 dní se musí registrovat na policii,což jsme samozřejmě neudělali. Je to dokonce napsáno Anglicky na papírcích, které jsem dostali při vjezdu do země. Hraní na neználky tady nepomáhá.Putujeme do kanceláře, kde nám vysvětlí, že zítra ráno je potřeba zaplatit za každého 100 dolarů v bance, jinak nás nepustí ze země. Oficír sepíše dlouhou zprávu o porušení zákona, my podepíšeme několik lejster. Nakonec někam zavolá a oznámí nám, že pro tentokrát nám bude stačit výstraha a pokutu nemusíme platit.Příšte nás prý ale čeká deportace...

Za hranicí sháníme povinné ručení, ale dává se zde k SPZ, tak na něho kašlem. Několik lidí se snáma baví anglicky a všichni vidí rádi turisty. V krámku u cesty zjišťujeme ceny, tady se nám bude líbit.

Po noci v poli navštěvujeme Biškek. Potřebujeme prodloužit víza. To se dá zařídit buď na konzulátě,nebo na úřadě jménem OVIR. Na OVIRu nám mladá dáma u okýnka sdělí, že to ona nemůže udělat, že musíme za náčelníkem.Šefík si určuje pracovní dobu sám a nikdo neví kdy a jestli se vůbec objeví. Po dvou hodiná čekání se ukáže. Pokecá s náma, ale víza prý si máme prodloužit u kolegy v Oši, dneska už je přepracovaný.

Po unávném úřadovaní se jedeme odreagovat na starý bazar. Evropská SPZ je tu značně exotická, několikrát se nám stalo, že řidič předjíždějícího vozu stáhne okýnko a začne se snáma vybavovat přímo za jízdy (časté předjíždění z prava, nebo volant na téže straně u vozů japonské výroby). Na večer opouštíme Biškek směr Oš. Žigulík poprvé úspěšně šplhá do sedla ve výšce nad 3,5km. Auto už nemá takový výkon a lehce chcípá. Dál už nepojedeme, uléháme u starého statku a začínáme se aklimatizovat na Pik Lenina.


Pavel Michalec, Štepán Maliňák, Ondřej Bednář