V Aktobe jsme se zastavili u našich starách známých z cesty tam a tak znovu degustujeme ruský (kazachstánský) gastronomický poklad, totiž vodku. Nějaké láhve bereme i domů, značka Chaoma nám chutnala nejvíce.

Mezi městy Oral a Atyrau, nám motor vypoví poslušnost a tak strávíme den a noc ve vesnici, kde nám uzbečtí (jezdí za lepším platem do Kazachstánu) pracanti vyměnili klikovou hřídel.

V Rusku děláme denní zastávku ve Volgogradě, obhlídneme Mamaev Kurgan- Matka vlast volá. Socha vysoká 85 metrů je památka na bitvu o Stalingrad. Jezdí tu staré i nové české tramvaje, ty nové jsou Ostravské výroby a je na nich znak města Ostravy - partner města Volgograd. Aha tak proto se ulice, kam jsme chodili na gympl, jmenuje Volgogradská.

Před hranicemi s Ukrajinou nám v noci v 90 kilometrové rychlosti vypne v autě veškerá elektřina, ne že by ji na žigulu bylo hodně, ale světla a stěrače se v prudkém nočním lijáku hodí. Pravé potkávací ani po vyměnění žárovek a kontrole pojistek nefunguje.

Rusko-ukrajinský přechod radši projíždíme s vypnutými světly. Motor začíná propouštět olej, ale už to neřešíme, jen dolíváme tak litr na 200 km, do Česka už to s tím nějak doklepeme. Ukrajinu rychle profičíme, nemáme ani čas se zastavit v Kyjevě, kde se zrovna koná demonstrace proti soudnímu procesu s Tymošenkovou. Vynahradíme si to aspoň návštěvou krásného Lvova. Na architektuře tohoto města je znát dlouhá doba pod Habsburskou nadvládou. Obchody už jsou zavřené, tak vykoupíme na benzínce některé značky cigaret a míříme k hranicím.

Tady strávíme celou noc, polští celníci nám celkem důkladně projedou auto, do spacáku se naštěstí nedívají, a tak se bez problému vracíme domů…

Omlouváme se, že poslední příspěvek vkládáme tak pozdě. Chtěli jsme ho totiž spojit s pozvánkou na přednášku s promítáním. Ta se koná tento čtvrtek 23.02 na Vysoké škole ekonomické v Praze (nám. W. Churchilla 4, Praha 3) v Rajské budově 210. Začátek je naplánovaný na 20:00.

Budeme se na vás těšit.

Pavel Michalec a Ondřej Bednář