Komentář k publikaci: Carhart-Harris, R. L. et al. 2016. „Psilocybin with psychological support for treatment-resistant depression: an open-label feasibility study“ Lancet Psychiatry 2016. Publikováno online 17. května 2016: http://dx.doi.org/10.1016/S2215-0366(16)30065-7

Psilocybin je přírodní alkaloid nacházející se v houbách rodu Psilocybe, známých jako lysohlávky. Tyto psychoaktivní houby byly po tisíce let využívány v spirituálním a léčebném kontextu v mnoha starobylých kulturách: šamanské využití psychoaktivních hub znázorňují již jeskynní malby z Tassili n'Ajjer v Severní Africe z období mezolitu [1]. Známé je především užívání psilocybinových hub kulturami Střední Ameriky z dob před objevením kontinentu Kryštofem Kolumbem. Bernardino de Sahagún v 16. století popsal rituální používání psilocybinových hub Aztéky, kteří je nazývali teonanácatl („maso bohů“) [2]. Pro moderní západní společnost a vědu byly psilocybinové houby takřka neznámé až do roku 1955, kdy se bankéř a amatérský mykolog R. Gordon Wasson jako první „bílý muž“ aktivně zúčastnil houbové ceremonie vedené mazatéckou šamankou Marií Sabinou. o svůj mimořádný zážitek se podělil v časopise Life v roce 1957 [3]. Albert Hoffmann, objevitel LSD, z těchto hub následně jako první izoloval psilocin a psilocybin, látky zodpovědné za psychoaktivní účinek [4].

Psilocybin patří mezi klasická psychedelika, v mozku tedy působí jako agonista serotoninových receptorů (5-HT2A) [5]. Agonismus těchto receptorů byl ve studiích na zvířatech spojen s rozšířením kognitivní flexibility [6], asociativním učením [7], kortikální neuronální plasticitou [8], neurogenezí (vznikem nových neuronů) [9] a antidepresivní odpovědí [10]. Nedávné klinické studie s psilocybinem na lidských subjektech přinesly velmi slibné předběžné výsledky v léčbě úzkosti u pacientů v terminálním stádiu rakoviny [11], obsedantně-kompulzivní poruchy [12] či závislostí [13, 14].

V posledních týdnech vyvolaly ve světových médiích rozruch výsledky aktuálního výzkumu britského týmu pod vedením neurovědce Dr. Robina Carharta-Harrise z Imperial College London. Tyto výsledky naznačují, že by psilocybin mohl představovat účinnou léčbu farmakorezistentních depresivních onemocnění, které na standardní léčbu nereagují [15]. Studie se zúčastnilo 12 pacientů, kteří trpěli středně těžkou až těžkou depresivní poruchou v průměru 17,8 let svého života. V tomto období podstoupili více neúspěšných léčebných zákroků, každý z nich vyzkoušel různé skupiny antidepresiv a s výjimkou jednoho subjektu i léčbu psychoterapií.

V rámci studie podstoupili pacienti dvě sezení s psilocybinem v podpůrném prostředí: s úvodní bezpečnostní (nízkou) dávkou 10 mg a následnou terapeutickou (vysokou) dávkou 25 mg v sedmidenním rozestupu. Sezením s psilocybinem předcházelo psychiatrické interview, vstupní měření baterií psychologických testů, měření pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI) a přípravné psychologické sezení. v průběhu tohoto přípravného sezení byly pokusné osoby požádány, aby otevřeně mluvily o své osobní historii (včetně vlastních úvah o příčinách jejich deprese). Následně s nimi byly prodiskutovány možné psychologické účinky psilocybinu a proběhla simulace prvků sezení s aktivní látkou, jako například poslech ukázek hudby používané v sezeních s klapkami na očích.

Samotná sezení s psilocybinem probíhala v upravené místnosti s tlumeným světlem za neustále přítomnosti dvou asistentů, tzv. sitterů. Pacienti byli požádáni, aby se uvolnili na lůžku v poloze na zádech za doprovodu hudby přehrávané přes reproduktory a sluchátka. Sitteři se nacházeli po obou stranách lůžka a aplikovali nedirektivní podpůrný přístup, umožňující pacientům zažívat co nejvíce nerušenou „vnitřní cestu“.

Den po druhém psilocybinovém sezení následovalo opětovné měření psychologickými dotazníky a zobrazovací vyšetření mozku pomocí fMRI. Další opakovaná měření dotazníky se uskutečnila po 1, 2, 3 a 5 týdnech a poslední po 3 měsících od podání druhé dávky.

Akutní účinek psilocybinu byl dobře tolerovaný veškerými 12 pacienty a nevyskytly se žádné závažné nebo neočekávané vedlejší účinky. Nejčastějším vedlejším účinkem byla přechodná úzkost (většinou mírná) v období začátku působení účinku látky, kterou zažili všichni pacienti. Mezi další vedlejší účinky patřila přechodná zmatení a poruchy myšlení (9 pacientů), mírná nevolnost (4 pacienti) a přechodná bolest hlavy (4 pacienti). Všechny popsané dočasné projevy byly očekávanými účinky psilocybinu. Paranoidní prožívání se vyskytlo jenom u jednoho pacienta a bylo mírné a přechodné. Žádné trvalé psychotické příznaky nebyly pozorovány ani u jednoho z pacientů.

Po sezeních s psilocybinem nastalo u všech pacientů významné snížení příznaků deprese. Dle standardních posuzovacích kritérií týden po druhé dávce psilocybinu dosahovalo osm (67 %) z 12 pacientů plnou remisi (stav zcela bez deprese) a 3 měsíce od psychedelického sezení plnilo kritérium pro odpověď na léčbu (50% snížení skóre v Beckově škále deprese – BDI, v porovnání se vstupními hodnotami) stále sedm pacientů (58 %), z toho pět (42 %) stále zůstávalo v plné remisi. v porovnání se vstupními měřeními došlo u pacientů i k významnému poklesu úzkostlivosti (škála STAI-T) a anhedonie (škála SHAPS), přičemž rozdíly byly stále významné i 3 měsíce od druhé dávky psilocybinu.

Výsledky této studie poukázaly na to, že při dodržení náležitých postupů (pečlivý screening a adekvátní terapeutická podpora) je možné psilocybin bezpečně podat skupině pacientů s depresí. Rozsah a trvání snížení závažnosti symptomatiky podporuje legitimitu dalšího kontrolovaného výzkumu psilocybinu v léčbě deprese. Autoři jsou si vědomí limitů této pilotní studie vyplývajících z nízkého počtu subjektů a metodologického designu studie bez využití kontrolní skupiny (placebo) a dvojitě zaslepeného uspořádání. Klíčové otázky, na které by se podle výzkumníků měl další výzkum zaměřit, je vysvětlit, proč je pozorovaný terapeutický efekt tak velký a zda ho bude možné replikovat v metodologicky přísněji kontrolovaných studiích na větších vzorcích populace. Tato léčebná procedura se totiž neskládala pouze ze dvou dávek psilocybinu ale také z psychologické podpory před, v průběhu a následně po psychedelických sezeních. Tento vliv pozitivního terapeutického prostředí je v budoucích studiích nutno detailněji prozkoumat a kontrolovat.

Graf zveřejněný v rámci studie, který znázorňuje závažnost deprese (dle škály BDI) v čase u všech 12 jednotlivých pacientů, ukazuje další skutečnost, kterou však autoři studie v textu nezmiňují: příznaky deprese v průběhu 3měsíčního období po podaní druhé dávky psilocybinu u více než poloviny subjektů opětovně pozvolna narůstaly. Zdá se, že u těchto pacientů by bylo třeba dávku po 3 měsících opakovat. Navzdory tomu by však šlo o významný pokrok v léčbě v porovnání s každodenním užíváním antidepresiv, jejichž účinek se navíc dostavuje až po několika týdnech užívání (a například u těchto pacientů se dokonce nedostavil vůbec). Vzhledem k tomu, že po psychedelických sezeních nenásledovala žádná kontinuální psychoterapie, která by se zaměřovala na hlubší osobnostní změnu pacientů, bylo by možné pozvolný opětovný nárůst příznaků vysvětlit i opakováním nezpracovaných nevědomých vzorců fungování, které vedou k rozvoji deprese. Z tohoto důvodu by bylo zajímavé zaměřit se v dalších výzkumech na podání psilocybinu v kontextu dlouhodobější psychoterapie, která by mohla využít období dočasně zvýšené neuroplasticity po užití psilocybinu na dosažení hlubších osobnostních změn.



Jaroslav Farkaš
Česká psychedelická společnost

Jazyková korektura: Vojtěch Viktorin, Jan Tichý



Zdroje:
1. Samorini, G. The oldest representations of hallucinogenic mushrooms in the world (Sahara Desert, 9000–7000 B.P.). Integration 1992; 2 (3): 69–78.
2. Hofmann A. Teonanácatl and Ololiuqui, two ancient magic drugs of Mexico. Bulletin on Narcotics 1971; 1: 3-14.
3. Wasson RG. Seeking the magic mushroom. Life 1957; May 13: 100–120.
4. Hofmann A, Frey A, Ott H, Petrzilka T, Troxler F. Konstitutionsaufklärung und Synthese von Psilocybin [The composition and synthesis of psilocybin]. Cellular and Molecular Life Sciences (in German) 1958; 14 (11): 397–399.
5. Tylš F. Neurobiologie psilocybinu ve vztahu k jeho potenciálnímu terapeutickému využití. Psychiatrie 2015; 19 (2): 104-112.
6. Boulougouris V, Glennon JC, Robbins TW. Dissociable effects of selective 5-HT2A and 5-HT2C receptor antagonists on serial spatial reversal learning in rats. Neuropsychopharmacology 2008; 33: 2007–19.
7. Harvey JA. Role of the serotonin 5-HT(2A) receptor in learning. Learn Mem 2003; 10: 355–62.
8. Vaidya VA, Marek GJ, Aghajanian GK, Duman RS. 5-HT2A receptor-mediated regulation of brain-derived neurotrophic factor mRNA in the hippocampus and the neocortex. J Neurosci 1997; 17 (8): 2785–95.
9. Catlow BJ, Song S, Paredes DA, Kirstein CL, Sanchez-Ramos J. Effects of psilocybin on hippocampal neurogenesis and extinction of trace fear conditioning. Exp Brain Res 2013; 228: 481-491.
10. Buchborn T, Schroder H, Hollt V, Grecksch G. Repeated lysergic acid diethylamide in an animal model of depression: normalisation of learning behaviour and hippocampal serotonin 5-HT2 signalling. J Psychopharmacol 2014; 28: 545–52.
11. Grob CS, Danforth AL, Chopra GS, et al. Pilot study of psilocybin treatment for anxiety in patients with advanced-stage cancer. Arch Gen Psychiatry 2011; 68: 71–78.
12. Moreno FA, Wiegand CB, Taitano EK, Delgado PL. Safety, tolerability, and efficacy of psilocybin in 9 patients with obsessive-compulsive disorder. J Clin Psychiatry 2006; 67: 1735–40.
13. Johnson MW, Garcia-Romeu A, Cosimano MP, Griffiths RR. Pilot study of the 5-HT2AR agonist psilocybin in the treatment of tobacco addiction. J Psychopharmacol 2014; 28: 983–92.
14. Bogenschutz MP, Forcehimes AA, Pommy JA, Wilcox CE, Barbosa P, Strassman RJ. Psilocybin-assisted treatment for alcohol dependence: a proof-of-concept study. J Psychopharmacol 2015; 29: 289–99.
15. Carhart-Harris, RL et al. Psilocybin with psychological support for treatment-resistant depression: an open-label feasibility study. Lancet Psychiatry 2016; Publikováno online 17. května 2016: http://dx.doi.org/10.1016/S2215-0366(16)30065-7.