Uplynulý víkend překreslil politickou mapu České republiky. Už první dny po volbách ovšem dobře ukázaly, že zápas o budoucnost Česka neskončil vhozením hlasu do volební urny.

Rád bych poděkoval všem voličům, kteří se nedali zlomit často diskutabilními předvolebními průzkumy a dali svůj hlas zeleným kandidátům. Strana zelených je dnes nejsilnější stranou na prahu Sněmovny a díky senátorce Elišce Wagnerové a senátoru Liboru Michálkovi, zvolených s podporou zelených, můžeme prosazovat zelenou politiku i na půdě Senátu. Důvěra voličů v zelené od minulých voleb vzrostla. I to je pro nás povzbuzení, abychom vytrvali a pracovali na rozvíjení témat, která jsme s předčasnými volbami otevřeli: oživení ekonomiky, podmínky pro důstojný život v moderní společnosti a v neposlední řadě zdraví lidí a kvalita prostředí, ve kterém žijeme.

Situace jen pár hodin po oznámení výsledků voleb ukázala, že Česko bude potřebovat silnou opozici jako sůl. To je přesně úkol pro zelené, ať už jsou či nejsou ve Sněmovně. Sociální demokracie bude muset svést zápas, zda se sama rozloží a stane se pod vedením Miloše Zemana náhradím projektem za totálně propadlé Zemanovce, nebo zda uhájí význam demokracie ve svém názvu.

ANO Andreje Babiše se, jak trefně poznamenal jeden kolega ze zelených, chová spíš jako kuře a „chickenuje“ před odpovědností za vedení státu. Druhá nejsilnější strana a de facto vítěz voleb, který může dostat šanci na sestavení vlády, je stejně tak významnou hrozbou. Nevyzpytatelnost, která nás nenechá odhadnout, kam by ANO vedlo Českou republiku, vnímá řada z nás jako problém pro českou demokracii.

Další rovinou nové podoby Sněmovny je posílení populistů. Na komunisty a xenofobní Úsvit připadá pětina Sněmovny. V takové situaci jsou povolební hrátky organizované z Hradčan o to nebezpečnější.

Jako v životě, ani v politice nemusí změna nutně znamenat něco pozitivního. Zatím se nejeví jako pravděpodobné, že by na základě volebního výsledku ustalo podkopávání důvěry občanů v demokracii jako takovou, přičemž vývoj tímto směrem velmi pravděpodobně posílí populismus a touhy části společnosti po vládě silné ruky a zjednodušených řešeních.

Na nově překreslené politické mapě Sněmovny přitom stěží najdeme lídra se subjektem v zádech, který by byl schopen přinést skutečnou změnu ve smyslu modernizace ekonomiky a sociálního státu včetně zprůhlednění politiky samotné.

Česká politika se tedy mění, ale nebude líp. Alespoň ne hned. Platí však, že předčasné volby mohou přijít dřív, než si myslíme. Povolební situace znamená špatnou zprávu pro všechny podstatné kroky, které má tato země před sebou. Je to špatná zpráva pro hledání konsensu na řešení palčivých problémů, jako je modernizace hospodářství a jeho inteligentní oživení, jako je naše evropské směřování, ochrana práv, integrace menšin, vyšší kvalita vzdělávání nebo moderní energetika.

To je pohled na českou realitu, který bez zelených ve Sněmovně zatím nemá svého zástupce. Zelení ale stejně jako doposud a navíc posíleni z uplynulých voleb budou nadále hlídacím psem veřejného zájmu a spojencem pro všechny, kdo vědí, že dlouhodobá hospodářská prosperita jde ruku v ruce s ohleduplností vůči lidskému zdraví, čistému prostředí a hodnotám, které se nedají koupit.