Korbel musel odejít, kritizoval stav justice
Odvolání náměstka ministryně spravedlnosti Františka Korbela není jen porušením politických dohod, které umožnily vznik překlenovací vlády Jana Fischera. Sama skutečnost, že v české politice nejsou dodržovány dohody, ostatně voliče dávno příliš nevzrušuje. A není se jim co divit. Mají své zkušenosti.
Naši politici už dané slovo porušili poslední dobou tolikrát, že občanům tato praxe poněkud zevšedněla. Na odstřelení náměstka Korbela je však závažná jiná skutečnost, které by si média měla všímat především. František Korbel totiž není jen špičkový legislativní odborník, je to i v právnických kruzích dobře známý kritik stavu současné české justice. Poměrů, které byly a jsou skvrnou na tříleté činnosti koaliční vlády ODS, lidovců a Strany zelených. Jistě, resort spravedlnosti byl v gesci ODS a právě strana Mirka Topolánka nese tím pádem největší podíl na stavu, v němž se naše soudnictví nyní nachází.
Byla to koneckonců ODS, která do poslední chvíle stála za nejvyšší státní zástupkyní Renatou Veseckou, byl to Mirek Topolánek, kdo využíval podivných služeb nechvalně známého bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce. Strana zelených se však přesto nemůže jako někdejší koaliční partner Občanské demokratické strany zříci svého dílu odpovědnosti.
František Korbel patří k nejrazantnějším kritikům neuspokojivého stavu české justice, což opakovaně prokazoval slovy i činy. Proto musel odejít.
Ne kvůli „systémovým změnám“ nebo „reorganizaci“ (oblíbené to zdůvodnění odstřelu nepohodlných lidí už za komunistů), jak se teď snaží veřejnosti namluvit ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. Korbelovo odvolání je jen další rána nezávislosti našeho soudnictví a hřebíček do rakve jeho reputace. Paní ministryni Kovářové je to buď jedno, nebo naopak velmi dobře ví, co dělá. Z pohledu našeho občana jedna horší varianta než druhá.
V tomto světle lze vidět i její snahu zrušit brněnskou a ostravskou pobočku vrchního státního zastupitelství, s čímž také náměstek Korbel nesouhlasil.
Co by to podle šéfů obou poboček znamenalo?
Výrazné snížení efektivity stíhání závažných hospodářských kauz na celé Moravě a ve Slezsku a prodloužení projednávání těchto případů. Tedy další oslabení státu při boji s organizovaným zločinem. Finanční úspory plynoucí z takového kroku by přitom vůbec nestály za řeč.
Nezůstalo však u odvolání náměstka Františka Korbela. 15. července odvolala ministryně Kovářová i Korbelovu podřízenou, vrchní ředitelku podsekce legislativněprávní Danu Prudíkovou. Připočteme-li další ředitelku odboru, která odešla na mateřskou dovolenou, znamená to naprostý konec legislativy na ministerstvu spravedlnosti.
Do konce roku měl být přitom hotov nový trestní řád, ale práci na něm teď pochopitelně nemá kdo řídit. A to samé se týká dalších zákonů. Část ministerstva vedená Františkem Korbelem přitom fungovala nejlépe z celého ministerstva, což potvrzuje i bývalý šéf resortu Jiří Pospíšil (ODS).
Co z toho plyne?
Můžeme se znova ptát: Cui bono? V čí prospěch?
Článek vyšel v deníku MF Dnes 24. července 2009.
Naši politici už dané slovo porušili poslední dobou tolikrát, že občanům tato praxe poněkud zevšedněla. Na odstřelení náměstka Korbela je však závažná jiná skutečnost, které by si média měla všímat především. František Korbel totiž není jen špičkový legislativní odborník, je to i v právnických kruzích dobře známý kritik stavu současné české justice. Poměrů, které byly a jsou skvrnou na tříleté činnosti koaliční vlády ODS, lidovců a Strany zelených. Jistě, resort spravedlnosti byl v gesci ODS a právě strana Mirka Topolánka nese tím pádem největší podíl na stavu, v němž se naše soudnictví nyní nachází.
Byla to koneckonců ODS, která do poslední chvíle stála za nejvyšší státní zástupkyní Renatou Veseckou, byl to Mirek Topolánek, kdo využíval podivných služeb nechvalně známého bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce. Strana zelených se však přesto nemůže jako někdejší koaliční partner Občanské demokratické strany zříci svého dílu odpovědnosti.
František Korbel patří k nejrazantnějším kritikům neuspokojivého stavu české justice, což opakovaně prokazoval slovy i činy. Proto musel odejít.
Ne kvůli „systémovým změnám“ nebo „reorganizaci“ (oblíbené to zdůvodnění odstřelu nepohodlných lidí už za komunistů), jak se teď snaží veřejnosti namluvit ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. Korbelovo odvolání je jen další rána nezávislosti našeho soudnictví a hřebíček do rakve jeho reputace. Paní ministryni Kovářové je to buď jedno, nebo naopak velmi dobře ví, co dělá. Z pohledu našeho občana jedna horší varianta než druhá.
V tomto světle lze vidět i její snahu zrušit brněnskou a ostravskou pobočku vrchního státního zastupitelství, s čímž také náměstek Korbel nesouhlasil.
Co by to podle šéfů obou poboček znamenalo?
Výrazné snížení efektivity stíhání závažných hospodářských kauz na celé Moravě a ve Slezsku a prodloužení projednávání těchto případů. Tedy další oslabení státu při boji s organizovaným zločinem. Finanční úspory plynoucí z takového kroku by přitom vůbec nestály za řeč.
Nezůstalo však u odvolání náměstka Františka Korbela. 15. července odvolala ministryně Kovářová i Korbelovu podřízenou, vrchní ředitelku podsekce legislativněprávní Danu Prudíkovou. Připočteme-li další ředitelku odboru, která odešla na mateřskou dovolenou, znamená to naprostý konec legislativy na ministerstvu spravedlnosti.
Do konce roku měl být přitom hotov nový trestní řád, ale práci na něm teď pochopitelně nemá kdo řídit. A to samé se týká dalších zákonů. Část ministerstva vedená Františkem Korbelem přitom fungovala nejlépe z celého ministerstva, což potvrzuje i bývalý šéf resortu Jiří Pospíšil (ODS).
Co z toho plyne?
Můžeme se znova ptát: Cui bono? V čí prospěch?
Článek vyšel v deníku MF Dnes 24. července 2009.